Ichi the Killer

Film obsahuje dva velice výrazne a zaujímavé aspekty. Prvý je samotný Ichi. Mlynček na mäso, ktorému by som na ulici hodil dve koruny a hlavne samotná "motivácia" zabíjať. A druhý gore scény, ktoré podľa mňa (po výbornom Oodishon) smrdeli samoúčelovosťou a snahou za každu cenu šokovať. Čo sa celkom darí (u Miikeho nič nové), ale vzhľadom na celkovú uvoľnenú atmosféru snímku IMHO strácajú na atraktivite. (16.10.2005)

Ano - je to úchylné, ano - je to jiné, ale Ne, není to šokující, ač se Takeshi Miike snažil, na mě to nepůsobilo, většinu filmu jsem se nudil, navíc ty nepříliš povedené triky, ta exploze nasilí, která přechází až v komičnost, nelogičnost - jak může Ichi přeseknout podél chlapa nožem zvíci tak max. 5 - 10 cm ( navíc 1 kopnutím !) ? Schválně zkuste si to......no nejde to. I když o logiku v tomhle typu filmu příliš nejde, i když o děj taky ne, ikdyž by člověk přimhouřil oko nad trikovou stránkou, ikdyž bych vzal v potaz, že jsem se na to díval dost unavenej, tak přesto říkám NE, nestojí to za to... (08.07.2009)

Úvodními titulkami asi jak od Gaspara Noého začíná bizarní a na hlavu postavená černá komedie o jakuzácích, která do extrémů žene všechno od jakuzáků samotnýho až po násilí, které je tu krvavé typicky japonským způsobem, kdy i sebemenší japonec má v těle okolo třiceti litrů krve. Příběh filmu o Ičim začíná zmizením jednoho z jakuzáckých šéfů a snahou jeho pobočníka Kakihary zjistit co se s ním stalo a do toho vstupuje zločinec Džidži s jeho vlastním plánem jak danou situaci vyřešit za pomoci Ičiho, kterému šéfuje. Jakuzáci jsou všichni karikatury buď drsných hlasitých jakuzáků nebo to jsou takoví bojácní troubové mezi kterými lítá vtipný maniak Kakihara v křiklavých oblečcích a zjizveným obličejem vyžívající se v násilí na okolí i na sobě. Kakihara je úplně střelená a parádně stylizovaná postava od kostýmů přes jizvy a chování až po jeho oblíbenou zbraň a oblíbenou volnočasovou aktivitu, která se ve filmech zas tak často nevídá. Co se ale ve filmech nevídá, přinejmenším v těch ještě trochu "normálních", je nadsazeně krvavé násilí za použití spousty umělé krve, vnitřností a komiksových efektů a do toho občas i nějaké vypečené bondage specialitky a hlavně Kakiharovy jehlice a krevety, samozřejmě že všechno je to podpořeno velmi nepříjemnou zvukovou kulisou tak jako v Miikeho Auditionu. Kakihara ale není jediný sadomasochistický maniak ve filmu a svůj prostor má i Iči, labilní ňouma pracující přes den jako číšník, co si nechává všechno líbit a při sebemenším náznaku nějakého stresu se rozbrečí, a přes noc se krom navštěvování své oblíbené zmlácené prostitutky věnuje masakrům orchestrovaným jeho šéfem Džidžim. Iči je nezastavitelný stroj na masakrování všeho co vidí ve svém "superhrdinském" kostýmu s jedničkou a břitvovýma botama, ale přitom pořád brečí, že už zabíjet nechce a vrací se k jakémusi traumatu ze střední školy, které ho vykresluje ještě víc jako úchylného srábka. Samotná Ičiho postava vede ke spoustě bizarním situacím, protože Ičiho pohled na svět a lidi okolo je úplně mimo veškeré chápání a dělá to z něho úplně mocným způsobem nebezpečného úchyla a zároveň to taky vede k bizarně grotesknímu závěrečnému střetu mezi úchylem Kakiharou a superúchylem Ičim, který taky patří mezi ne zrovna časté prvky v běžných filmech. Film má spoustu krve, sadomasochismu, bizarního humoru a taky pár překvapení a hlavně taky má postavy Ičiho, Kakihary a Džidžiho, které jsou přinejmenším originálním způsobem ujeté. Na druhou stranu je to ale někdy i trochu vleklé a trochu odtažité a taky se trošku zdá, že film sám neví kam se chce nakonec ubírat vzhledem k tomu, že s přibývající stopáží se stává čímdál ujetější a surreálnější, ale bez nějakého řádu nebo cíle, takže ani na druhé kouknutí se to na tu pětku nevytáhne, ale čtyřka je to slušná, protože je to prostě Iči a Miikeho úchylárna nejtěžšího kalibru :). (09.01.2011)

Takaši Miike ako jeden z novodobých Picassov filmového plátna. Deformuje ľudské telo na množstvo spôsobov, vyberá a rozhadzuje z neho vnútronosti, zlučovaním kože a kovu vytvára bizarné artefakty, postavy zahaľuje do výtvarne a typovo extravagantných kostýmov. Krvavú konceptuálnu inštaláciu rámuje chaoticky vyrozprávaným príbehom, kde dôležitejšie ako jeho pochopenie sú obrazom evokované popisky k vystavovaným dielam: bolesť, frustrácia, manipulácia, sebatrýzeň, osudové predurčenie, pomsta. Napätie, či hororová atmosféra absentuje, čo je spôsobené doslovným zobrazením permormácie tiel a fascinácie vizuálom. Na silný príbeh alebo znepokojujúce momenty tak veľa miesta neostalo. Skutočne skôr galéria súčasného umenia ako film: znepokojujúce, šokujúco doslovné obrazy násilia v sebe obsahujú posolstvo, príbeh aj jeho vysvetlenie. 70%. (14.11.2006)

Tenhle film mě skutečně šokoval, ne však svojí brutalitou, ale spíš debilitou a totální absencí pořádného příběhu. Banda asiatů (který od sebe nejdou rozeznat) běhá tam a zpátky, přitom se nesmyslně mrzačí a týrá. Násilí začne po čase nudit a svojí samoúčelností je spíš k smíchu. U Ichiho si člověk uvědomí, jak je třeba takový Kill Bill zábavným a inteligentním snímkem. Miike natočil naprostou prasárnu, která vám maximálně předvede jak lze zohavit lidské tělo na sto způsobů. Nic jiného tenhle ,,Úžasný akční nářez a umělecké dílo", jak píšou kolegové okolo, nenabízí. (05.07.2008)