Desperado

Přepálená a šmrncovní klasika, která je remakem i pokračováním původní látky, kterak potulný kytarista s tajemným pouzdrem za pár tisíc dolarů ožil díky Robertu Rodriguezovi, kterého zdobí nespočet nápadů. V baru mezitím jistý gringo s ksichtem Steva Buscemiho vypráví o pistolníkovi, který vybílil lokál i s barmanem. Startuje komicky stylizovaná akční pohádka, kterak charismatický Antonio Banderas pročistí vzduch i počet ostrých hochů jednoho narkobarona, v knihkupectví rozvášní skvostnou a tělesně velmi dobře disponovanou Salmu Hayek, naštve nájemného vrhače nožů Dannyho Treja a potěší několik generací diváků. Protože uvolněný Desperado baví i po dvaceti letech. (29.03.2017)

Prvy komentar = najvacsia srdcovka. Skvely akcny narez od Rodrigueza ma dokonalo odrovnal. Aj ked Desperado sledujem poX-ty krat vzdy ma atmosfera spinaveho Mexika a barov plnych chlapikov ktorych by ste sa ani neodvazili oslovit, uplne pohlti. Banderasov El mariachi je pre mna jeden z najposobivejsich filmovych hrdinov s najposobivejsim nastupom na scenu, ktory komentuje Buscemi (the Biggest mexikan I'v ever seen :)), akcne sceny sa daju porovnavat azda len s krvakmi Johna Woo a to je naozaj velka pocta. Opisovanim skvelych momentov, skvelej hudby dokonale zladenej s akciou, vypeceneho humoru (Tarrantinov vtip) a mnoho ineho by som mohol sediet az do rana. Jednoducho klenot zanru, ktory u mna uz nic neprekona. 10/10 (22.10.2006)

Luxusní uvedení Roberta Rodrigueze do světa velkého filmu. Desperado vnesl do akčního žánru po dlouhé době zase jednou svěží vánek a z Antonia Banderase udělal hereckou extratřídu. Akce je hodně dobrá, ze špinavých Mexikánců se stává ideální potrava pro pistole a kulomety a i když by toho střílení mohlo být i trochu víc a hluchých míst zase míň, oddělání Tarantina za to přece stojí, ne? (16.07.2007)

V tom filmu jsou pouze dva pětihvězdičkové momenty, a oba se odehrávají na baru: tím prvním je scéna, v níž Steve Buscemi vypráví o záhadném chlapíkovi, který vystřílel celý bar, a tím druhým je vynikající scéna, v níž Quentin Tarantino vypráví vtip o pochcaným barmanovi. Výborný je ještě nástup Dannyho Treja na scénu - herecký prostor zde sice neměl velký, ale jeho postava je strašně zábavná a celý film skvěle oživuje. Zbytek filmu je kvalitativně nevyrovnané béčko (šukací scéna je naprostý trapas), které nedokáže vyprávět ani tak pitomoučký příběh, jaký je zde obsažen, a které místy až otravuje svým puncem amatéřiny (notně podpořeným dvojicí Banderas & Hayek, jejichž herectví a španělský přízvuk působí až bezděčně komicky - osobně mám Banderase mnohem raději ve filmech, kde namísto angličtiny mluví rodnou španělštinou). Filmu by asi šel vyčítat i početný výskyt žánrových klišé, na druhou stranu to ale asi není úplně fér, protože to hlavní na tomto filmu je především zábava a přiznaná pocta béčkové filmařině, takže těžko vyčítat filmu něco, co bylo tvůrčím záměrem. Mnohem spíše mi na něm vadí děravost scénáře, v němž některé situace prostě nedávají smysl (kde se třeba ke konci vezmou ti dva chlápci, kteří v - mimochodem naprosto idiotské - střílečce stojí po Banderasově boku?) a v němž se film posouvá ke konci způsobem, který jsem shledal nesnesitelně statickým. Nemám za sebe problém přiznávat tomuto filmu kultovní status a pobavit se u mnoha jeho dobrých fórů, ale prostě si myslím, že svůj tvůrčí vrchol měl Rodriguez v té době teprve před sebou. (24.06.2015)

Antonio, snad poprvé pro mě předvedl co v něm je. Akční scény bylo mimořádně dobře děláný sice někdy uplně "mimo" , no prostě jak říkám mimořádně dobrý. Humor filmu nechyběl, -- vždyť se obtěžoval nám říci jeden vtip sám velký Tarantino. A kdo by snad s pánů váhal s hvězdičkama, tak vzpomeňte na Salmičku a máte dost dobrej důvod. Dámy jistě také nemusí váhat s hvězdičkami jen místo Salmičky, zřejmě zvolí Antonia při svých vzpomínkách. (23.06.2006)