Normální lidi

Volba Daisy Edgar-Jones a Paula Mescala do hlavních rolí byla asi ta nejlepší věc, co tvůrci tohoto seriálu mohli udělat. Po herecké stránce tu totiž nemám výtky. Horší je to ale se samotným námětem, který poměrně precizně ukazuje vztah dvou mileniálů dnešní doby a mně utvrzuje v myšlenky, že mladým rozumím čím dál tím méně. Nějak je to tu na mě moc přecitlivělé, jako že až extrémně. Naštěstí ale soundtrack mě hodně bavil a donutil dojet seriál až do konce. (08.07.2023)

Od Normal People som čakala niečo iné, než čo sa napokon z toho vykľulo. Očakávala som, že dej sa bude odvíjať v rozmedzí dlhšieho časového úseku ako len High School a College - myslela som, že to bude o Conellovom a Marianninom spoločnom vzťahu, že v tom bude aj budúcnosť, deti a tak. Nechcem prezrádzať, ako sa to skončí, ale musím povedať, že koniec ma sklamal a práve preto, že aj keď mi to priemerovo vychádza na 4*, žiaľ musím to zmeniť na 3*, lebo takto mi to vzhľadom na finálnu epizódu pocitovo vychádza. Na celej minisérii by som chcela predovšetkým vyzdvihnúť výborné herecké výkony hlavnej dvojice. Daisy Edgar-Jones mi už bola známa z Where the Crawdads Sing - má okrem iného aj talent meniť prízvuk podľa potreby (z britského už či na americký alebo írsky). Paul Mescal všetkých ohúril vo festivalovke Aftersun, ale už tu v Normal People ukázal aký veľký herec je. Okrem hereckých výkonov sa mi veľmi páčila kamera a tiež hudba, soundtrack je úplne super. Minisérii sa podarilo preniesť všetky emócie cez obrazovku až priamo k divákovi, niektoré epizódy boli čistá depka. Najviac sa mi páčila epizóda z Toskánska, najmenej zo Švédska. Postavy sú veľmi komplikovane napísané, o to viac oceňujem výkony hercov, divák im musí niekedy doslova čítať z tváre. Často sa správajú nepochopiteľne, na začiatku je ťažké chápať Conella a ku koncu zase Marianne. Prekvapilo ma množstvo scénok ako z After (schádzanie a rozchádzanie), niektoré skoro ako z Fifty Shades, akurát že umeleckejšie natočené a tiež ma prekvapilo, že ani Daisy ani Paul nemali problém takto sa odhaliť. Sú tu aj zaujímavé vedľajšie postavy, ale neušlo sa im dosť priestoru. Obidve matky ma zaujali, Conellova preto, že bola milá a sympatická a pre Marianne mala viac lásky a pochopenia ako jej vlastná. Mariannina chladná akoby bez srdca matka zase z dôvodu, prečo sa tak správala k dcére. A k bratovi sa radšej nevyjadrujem. Celkovo tu máme 12 pomerne krátkych epizód, viac by ma asi bavilo 6 dlhších. Knihu som nečítala, aj v knihe to skončilo takto? Veru škoda toho konca. 70% (júl - august 2023) (24.08.2023)

Chápu zdejší vysoké hodnocení, chápu opojení zdejší obyčejností, která v hromadě diváků dokázala vzbudit dávno zahrabané city a emoce. Já šel ale do tohoto kraťoučkého seriálu poměrně naslepo a s podivnými charaktery obou stran páru jsem se málokdy dokázal ztotožnit. Ne že bych si nikdy neprošel alespoň obdobnými trablemi, nějak se mi ale téhle dvojce nechtěly věřit snahy o herecké výkony. Formou celovečeráku by pro mě bylo tohle téma vděčnější. [viděno na HBO GO] (30.09.2021)

Seriál jsem zkusila, protože v jedné recenzi psali, že je pro lidi určité generace. Kterou já rozhodně nejsem. Takže jsem zkusila – a můžu potvrdit: tohle není nic pro mě. Pitvání vztahů do posledního vlákna a poslední buňky mě nudilo k smrti. Bolestínské rozebírání, co tím myslel, co já jsem tím myslela, co si myslel, že já si myslím….  Uf, ne, pro mě děsně nezáživné a nestravitelné. (03.02.2023)

Normálne o nenormálnych ľuďoch...lenže otázka znie, čo je normálne a čo nie....trieda, gender, TOXICKÉ VZŤAHY....strhujúce v pocitoch, v uvedomení si, aký som lucky, že nič podobné neriešim...a že si síce z detstva nesiem traumy, ale menšie a znesitelnejšie...silný seriál a konečne, Íri chválim, odvážny v zobrazení intimity. Skvelí herci, Daisy a Paul, fantastickí. A Sarah Greene, wow. (06.11.2020)