Candyman

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)

Pěkně tu zpracovali tu Barkerovskou atmosféru, i když možná ne úplně tak jak by to dělal sám Barker, ale jinak fakt dobře a ta hudba tomu taky pomohla, ale hlavně je potřeba ocenit to, co je Candyman doopravdy zač, což z tohohle filmu dělá docela originální věc :). Takže s hudbou, atmosférou, candymanem a tím závěrem je to kvalitní Barker a pětku dáme, i když je jasný, že kdyby to dělal Barker sám, tak by to bylo ještě lepší :). (18.04.2013)

90. léta znamenají pro horror bídu s nouzí. A Candyman byl dvouokým králem mezi slepci. Předloze (novela Clivea Barkera Zapovězené) rozhodně ostudu nedělá. Bere si z ní pouze základní motiv betonové sídlištní džungle, plné graffiti, novodobých urban legends, odcizení a kriminality. Hodně originální horror. Jeho poslední třetina možná už není tak povedená, jako to, co jí předchází, ale tvrzení, že král je nahý, je v tomto případě pouze důkazem krátkozrakosti. (04.11.2006)

Candymana jsem viděl naposledy ještě v dobách kdy jsem si chodil pro filmy do videopůjčovny. Když jsem zjistil, že je na světě nový Candyman (2021), kterej volně navazuje na první díl, rozhodl jsem si Candymana (1992) oprášit, protože jsem si z něho pamatoval hlavně stěžejní scény. Musím uznat, že ani po letech neztratil Candyman nic ze svého kouzla. I přes chyby kterých ve filmu není zrovna málo přemýšlím, že hodnocení zvednu o hvězdu výšva to na 4 hvězdy. (01.10.2021)

Vždy som obdivoval keď sa niekomu podarilo spojiť pár závadne, diametrálne odlišných rovín, ktoré často horrory predstavujú. Horrorovo-rozprávkovú a skutočnosť a ich spojenie, keď sa bájny príbeh mení v realitu. Tu ale nie je čo obdivovať. Naivný príbeh o odhaľovaní rozprávačky, ktorá sa zdá byť strašideľnou, navyše s chabými hercami. Koniec, snahu o netuctovú líniu, hromový hlas Tonyho Todda, pár ľakačiek a tie nechutné včely hodnotím pozitívne. 45%. (08.11.2007)