Rod Draka - Série 1 (2022) (série)
The Black Queen
Režie:
Greg YaitanesScénář:
Ryan J. CondalKamera:
Pepe Avila del PinoHudba:
Ramin DjawadiHrají:
Emma D'Arcy, Matt Smith, Steve Toussaint, Eve Best, Rhys Ifans, Elliot Grihault, Phoebe Campbell, Max Wrottesley, Nicholas Jones, Michael Elwyn, Anthony Flanagan, Bijan Daneshmand, Ewan Mitchell (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Rhaenyra truchlí nad tragickou ztrátou a snaží se udržet říši pohromadě. Daemon se připravuje na válku. (HBO Max)
Videa (1)
Recenze (67)
S ohledem na nedavno prectenou predlohu, tak me mrzi zmeny. Daemon v knize neni zaporak, tak jak je vykreslen v serialu a to stejne se tyce zaverecneho souboje draku, kdy naopak, co v serialu jr podano jako nehoda/nestastna nahoda, tak v knize byl umysl. Za me to meni charakter postav, coz se mi moc nelibi. ()
Chtěl bych napsat perfektní finále, ale jaképak finále, když se jedná jen o zakončení série. Proto jistě nebylo na místě očekávat velkolepost, která by byla jak pěst na oko. A přesto jistou velikost závěr má. Na počátku intriky, jak už je u těchto příběhů žádoucí, pak princeznina osobní tragédie a nakonec draci. A protože mám stále na paměti, že se jedná o pouhý TV seriál, pak drakům tleskám. Nu a s tím posledním činem se z černé královny stala skutečná Černá královna. Jen jsem celou dobu čekal, že Daemon se někde vynoří...tak příště. ()
Prima, konečně tomu člověk může dát aspoň 4*. Kdyby seriál vynechal těch 8 proplkaných a nudných epizod o ničem a začal devátou epizodou smrtí krále bez charismatu, nebyl by to zdaleka takový propadák. Finální epizoda série se konečně aspoň trochu přiblížila fenoménu GOT. Novopečená nepomazaná královna se sice původní opičce nevyrovná, z Démona se stal trochu podpantoflí chlapík a ani ostatní ansábl není pořád bůhvíco, ale Jan Legolas Žižka z rodu Targarienů to nakonec zachraňuje svým charismatem a sympatickou nasraností a nepřátelstvím. Byť mu koule byly trochu zapilovány, alespoň dle některých zdejších uživatelů, anžto v knize to prý neměla být nehoda, leč čiročirý bohapustý záměr... PS: Cha chá - von tady toho největšího frajera seriálu hraje největší jebo z Posledního království? :-)) nee, fakt je to ten samej herec? ()
Podle očekávání se Rhaenyra tak nějak sama korunuje královnou a konečně může začít onen krvavý souboj o trůn. Nebo jsem na závěr série něco takového čekala. No jenže… Podobně jako Daenerys má Rhaenyra zprvu stejný názor a nehodlá prý "vládnout popelu" a tak je prozatím ve svých krocích za získáním železného trůnu zdrženlivá. Což by za mě dávalo smysl. Jenže pořád tady máme k dořešení závěr předchozího dílu, nad kterým pořád kroutím hlavou. Rhaenys totiž podle jejích slov nechtěla být tou, která zahájí válku a přitom jí mohla vlastně během vteřiny celou ukončit. A tak Rhaenyra celý díl pořád čeká a já vlastně nevím na co. Co víc potřebuje jako záminku k boji? Snad to, že si s jejím právem na železný trůn královna a její tatík vytřeli zadek? Že mají podezření ohledně smrti krále Viseryse? Jediný, kdo má zatím koule jednat je Daemon a na to se opravdu těším. Závěr dílu byla paráda. Knihu jsem sice nečetla ale pokud v seriálu smrt prince vypadala jako nehoda a v knize je za vším zlý úmysl, mám takový pocit, že je to celkem velká odbočka a nevím, jak se s tímhle v další sérii hodlají tvůrci vypořádat. Zlý kukuč Rhaenyry v závěru napovídá, že její zdrženlivost je u konce. No hurá. Závěr na mě působil přesně tak, jak bylo zamýšleno. Můj zájem o seriál vzrostl a těším se na druhou sérii. Jako celek ovšem díl nabízí vatu v podobě opět a zase porodu (kolikátý už proboha?), spousty politikaření, výhrůžek a hledání spojenců. To vše jsem očekávala a uznávám tady se mi to velmi zamlouvalo (tedy to politikaření) ale kromě závěru nutno poznamenat, že se děj opět nikam nepohnul a obávám se, že takto bude seriál pokračovat i v další sérii. Z těchto důvodů ani tento díl nemohu ohodnotit plným počtem. ()
Režisér Greg Yaitanes se nijak nepodílel na Hře o trůny, přesto se u druhého seriálu ze světa Západozemí zvládl zapsat jako šikovný tvůrce. Chopil se nejen režie druhé a třetí epizody, ale dočkal se i pocty ohledně faktu, že se chopí režie finále celé 1. série. A rázem vyvolává tužbu po tom, aby se vrátil i k režii některých epizod 2. série. Finále 1. série Rodu Draka totiž definuje to, co si člověk představí při zmínce o finále série. Finále 1. série chrlí jeden silný emocionální moment za druhým, které by fungovali sami o sobě i bez bravurního doprovodu soundtracku Ramina Djawadiho, právě ten ovšem přidává ještě plus navíc. Při vzpomínání na minulost dochází na zrcadlení některých událostí, kdy vývoj Rodu Draka funguje prakticky až poeticky. Potvrzuje se, že tvůrci v podstatě vzali fiktivní kroniku rodu Targaryenů sepsanou samotným Georgem R. R. Martinem a na jejím základu vystavěli bravurně napsanou fantasy, která minimálně prozatím nadále nestojí na jednom epickém momentu za druhým, ale skvělých momentech, které snadno šponují diváckou pozornost. Za vrchol celé epizody jde považovat pasáž na Bouřlivém konci, především následky osudového setkání. Jak bylo snadné se obávat, že tvůrci pojmou strany krapet černobílé, po vzoru Hry o trůny to vlastně tak úplně snadné není a i když jsou přítomni jasně definovaní záporáci, některé z nich nadále tak úplně zaškatulkovat nejde. Princ Aemond v podání Ewana Mitchella budiž jedním příkladem za všechny, kdy se Mitchellovi především daří prodat krapet bouřlivého prince, který to má ovšem zároveň v hlavě srovnané a především očividně má jisté morální zábrany. Jeden stěžejní moment, kterému tvůrci na rozdíl od Martinova Oheň a krev dali krapet jinou interpretaci, budiž jedním příkladem za všechny, právě tento zmíněný moment bude mít ostatně nevyhnutelně velkou dohru. Zhruba posledních 10 minut se ovšem u Černé královny už ani nedá dýchat, především díky uchopení Yaitanese, který si vyhrává s bouřlivým prostředím, draky a zdánlivým oddechem, který je ovšem ihned utnut jedním neskutečně zdrcujícím momentem. Černá královna je jeden velký spektákl, který se vyrovná i těm nejlepším epizodám Hry o trůny. Pokud se mají další série vydat přesně tímto směrem, tohle je cesta. Yaitanesovi stačí jedna scéna, aby dokázal, že akci zvládá naprosto fenomenálně a především naznačí potenciál Tance draků. Emma D'Arcy tu předvádí bravurní charakterní herectví, kdy stačí jediný pohled do kamery, aby se prodala transformace Rhaenyry. Matt Smith je v roli Daemona Targaryena pořád neskutečný bouřlivák a přesto je příjemné ho vidět v krapet jiném světle a navíc není nutné se obávat, že by Rod Draka neměl v zásobě zajímavý vývoj postav. Minimálně u pěti postav je po desáté epizodě jasné, že s nimi půjde pracovat ještě hodně zajímavým způsobem. Nad Černou královnou by se vlastně dalo jen dál a dál rozplývat, důležité je, že byla 1. série zakončena ve velké formě a její jediný nedostatek tkví v tom, že je na nějakou dobu posledním dílem skládačky do příběhu rodu Targaryenů. Na kvalitu se ovšem vyplatí počkat.... () (méně) (více)