• troufalka
    **

    Běžně natočená banalita se značným přehráváním.(8.2.2017)

  • zette
    **

    Zapomenout po 22-ti letech na narozeniny vlastni manzelky je sice pruser. V podobnem razu se ale nese cely film, ktery tentokrat nezachrani ani Adina Mandlova. Ukecane, nudne s temer nulovou vypovidajici hodnotou.(1.4.2012)

  • Marthos
    **

    Vpád literární červené knihovny do českého filmu, uskutečněného v druhé polovině třicátých let, úzce souvisel s masivním nástupem příběhů převzatých ze ženských týdeníků a edic, včetně jejich časopiseckých reprodukcí. Výběr autorek byl zřejmě do jisté míry náhodný a vstupovaly do něho nepochybně i různé praktické detaily, nicméně asi nejsilněji korespondoval s tehdejšími preferencemi čtenářek červené knihovny. Není proto nijak překvapující, zvítězila-li v tomto nerovném klání Maryna Radoměrská, bezesporu nejúspěšnější autorka ženských románů, která ostatně svou čilou spolupráci s filmovými tvůrci nijak neskrývala. Valná většina filmů podle jejích literárních předloh přináší portréty zralých žen, vesměs manželek a matek, sužovaných buď mužovou nevěrou, nebo existenčními problémy, či komplikovanými vztahy s dětmi, anebo tím vším dohromady. Láska, která náhle a bez ohlášení vstoupí do jejich nelehkého života, jim jejich problémy většinou ještě prohloubí, nakonec se ovšem vše šťastně vyřeší: odměnou za houževnatost, s níž čelily osudu, se hrdinkám stává náruč jejich vyvoleného. Takřka ukázkovým příkladem této linie je příběh románu Klekání, zfilmovaného režisérem Binovcem pod názvem Druhé mládí. Z nastíněného okruhu potom jasně vyplývá, že se tyto filmy často přibližovaly k psychologickým dramatům, tvoříce vlastně jeho zjednodušenou, konzumní variantu. Skutečnost, že snímek postrádá veškeré další ambice, včetně logických posloupností, odpovídá ryze subjektivním zájmům režiséra a dalších zúčastněných. Následkem toho se i plejáda vynikajících hereckých osobností ocitá ve slepé uličce, odkud není úniku. Ostatně, sama Adina Mandlová později označila tento a ještě několik dalších filmů za "salát", tedy za naprostý paskvil. Měla pravdu.(6.10.2008)

  • Ej Hlemýžď
    **

    Na předvedené jednoduché dějové zápletky je film zbytečně dlouhý, má velmi pomalý spád. Bez jeho opětovného spatření se určitě obejdu.(12.12.2003)

  • Zloděj kol
    **

    Tento snímek patří k těm, které v letech 1935-1938 šířily masovou popularitu Adiny Mandlové. Tituly jako Krb bez ohně nebo Světlo jeho očí mají proti Druhému mládí dramatickou skladbu ibsenovských her. Jedná se o opravdu prosťounký příběh stárnoucího muže, kterého chytne druhá míza, a začne si nejdříve s vychytralou studentkou práv a později s naivní dívenkou, které koupí cukrářství. Následně se mu stane nehoda a uvědomí si, jak ho vlastní manželka miluje. Jiří Plachý dostával před válkou opravdu mizerné role. Druhou osu děje tvoří koketerie jeho dcery v podání Adiny Mandlové, která se bojí, že až zestárne, bude se její muž chovat stejně jako její otec. Adina Mandlová možná získala popularitu, ale rozhodně ne hereckou příležitost. Pěkná je ještě scéna, kdy za Emou Hrubou přijde Betty Kysilková a žádá ji, aby opustila svého muže pro štěstí její dcery, pak si pustí rádio a uslyší, že Jiří Plachý měl nehodu. Takovéhle ptákoviny uměl točit jen ojedinělý počet režisérů. Václav Binovec k nim patřil.(7.12.2003)

  • - Natáčelo se v Poděbradech. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace