Bombardování

Bombardování je velmi smutným válečným filmem, ale potěšila kratičká účast českých hereček. Mně osobně dostal hned dvakrát. Je to asi rok, co mi kamarád poslal ukázku jakéhosi filmu co točí Dánové. Po runwayi kdesi na základně RAF během druhé světové kráčeli dva letci, kolem svižně projížděl jeep a po obou stranách dráhy stála zaparkovaná Mosquita.  Když jsem včera na film koukal, se smutkem jsem si uvědomil, že to byly záběry z tohoto filmu. Z filmu na který jsem se těšil kvůli Mosquitům i letcům ale u nějž jsem  znal jeho obsah. Ten vás dostane i když jste nerodič, ale jen rodič si asi umí představit tu pravou hrůzu, když vám na ulici řeknou, že bombardují školu, kde víte že je vaše dítě...  Film je natočen velmi zručně, člověk se rychle sblíží s dětskými hrdiny a samozřejmě ve chvíli kdy se ocitneme na letecké základně mé srdce zaplesalo ještě více. Nálet je proveden výborně, celá cesta k cíli ve formaci nízko nad mořem  byla natočena suprově i ty průhledy z kokpitů nad ubíhajícím Dánskem po přeletu pobřeží. Chvíle po náletu jsou drsné a padne na vás skutečná tíseň. Asi o to větší, že filmaři se velmi chytře vyhnuli explicitním záběrům a nechali na plno jet divákovu fantazii. Ta moje tedy jela na 100% už jen z důvodu, že nemusím těsné prostory a představa jen, že jsem někde nezraněn jen zavalený mne děsí. Je dobře, že tyto filmy vznikají. Jsem rád, že Netfix občas krom svých šíleností kde dává prostor opravdu všemu podivnému a všem podivným čas od času podpoří natočení nějakého solidního historického kousku. Možná někoho překvapí ten koncept vybombardovat barák gestapa plný vězňů, některých dokonce záměrně držených jako živé štíty v podkroví budovy. Ale odboj i RAF moc dobře věděly co dělají. Před invazí do Francie v rámci operace Jericho byl proveden na chlup stejný úder na věznici, kde Němci drželi lidi z francouzského odboje. Ten v roce 1944 byl v troskách a stovky vězňů čekalo na termíny svých poprav. Předpokládalo se, že při náletu budou zničeny strážní věže a rozbombardují se zdi věznice, čímž někteří z vězňů dostanou šanci uprchnout v nastalém zmatku. Samozřejmě se počítalo i s tím, že některé nálet zabije uvnitř věznice. Opraci velel G/Cpt. Pickard, který byl při akci sestřelen. Akce byla úspěšná, mnoho vězňů uprchlo, schovalo se a při vylodění pak pomáhalo spojencům v rámci francouzského odboje zpravodajsky či záškodnickou činností. Operace Kartágo, tedy nálet na služebnu gestapa v Kodani tak měla být další podobná akce. Opět k ní stejně jako u operace Jericho byla vybrány rychlá britská dvoumotorová Mosquita, schopen nést velký náklad pum, po jejichž odhození se ale mohla díky své rychlosti a manévrovatelnosti postavit německým stíhačům oproti větším americkým dvoumotorovým bombardérům typu Marauder, Boston, nebo Mitchel... Film tu leckdo zcela logicky v komentech spojuje s tím co se teď děje na Ukrajině. Jenže je tu velký rozdíl. RAF se v tomto případě spletla. ruSSáci civilní cíle bombardují záměrně. Je to jejich taktika jak zabíjením civilního obyvatelstva a ničením civilní infrastruktury zlomit odhodlanost Ukrajiny se bránit. A jelikož jsou to primitivové, nemohou pochopit, že tím jen obránce utvrzují v jejich odhodlání a že si tím dělají ze souseda nepřátele na stovky let dopředu... Řada komentujících tu odsuzuje bombardování jako takové, dokonce můj kamarád, také válečník Necrotongue.  A tak bych zde rád zdůraznil jednu věc. Válku vyvolal Hitler. Rozmach RAF a vznik strategického  bombardovacího letectva byl důsledek toho všeho. Bombardéry se velikou měrou zasloužily o dřívejší konec války ať už to byly noční a denní taktické nálety RAF, nebo denní nálety USAF. Zlomily nacistické výrobní mašinérii páteř. Samozřejmě, že při tom docházelo k omylům. Mnohdy to schytaly vlastní spojenecké jednotky, mnohdy dokonce došlo k civilním obětem. Je třeba se na letectvo té doby koukat optikou čtyřicátých let. Dnešní ruSSácký bombardér operuje kdesi nad Kaspickým mořem mimo prostředky nepřátelské protiletecké obrany a v klidu si odpaluje a navádí rakety dlouhého doletu na cíle na Ukrajině. Tehdejší letec to měl mnohem složitější. Předně na rozdíl od stíhačky, kde si vše rozhodoval sám se svým velitelem, měl velitel bombardéru odpovědnost za další duše na palubě. U těžkých Fotressů B-17 či Liberátorů B-24 to bylo dalších až devět lidí osádky. Museli jste se nad cíl nejprve dostat. Mnohdy to znamenalo mnoho hodin letu navzdory nepřízni počasí, turbulencím, námraze, poruchám motorů atd... Celou cestu vám hrozilo sestřelení nepřátelskými stíhači, nad nepřátelským územím vás pak ohrožovala palba flaku. Cíl jste rozpoznávali toliko vizuálně.  Během nízkého průletu jste tak měli opravdu pár sekund mnohdy během skutečného pekla na obloze k určení a zaměření cíle pro přesný shoz pum. Nebo se dělo naopak ve veliké výšce, kdy cíl byl mnohdy skryt mraky nebo kouřovou clonou nepřítele, maskován apod. Při tom jste museli stále hlídat klesající ručičky palivoměrů. A nezapomínejte, že pokud jste byli členy letecké osádky během druhé světové, bylo vám kolem dvaceti let...  Dokážete si představit ten stres, tu odpovědnost??? Je tedy logické, že se občas stalo, že pumy nedopadly na správná místa. To ale neznamená, že bychom měli z těch mladých statečných osádek dělat nějaké vzdušné piráty či teroristy jak to občas každé jaro slýchávám v diskusích k náletům na Prahu. Oni obětovali své mladé životy pro naši svobodu. Létali někam, kde vůbec nemuseli být. Nad země o jejichž existenci mnohdy před válkou ani nevěděli. A sváděli nad nimi souboje a umírali tam... Mnoho pomníčků na našem území by o tom mohlo vyprávět a jistě jich je mnoho i v nešťastné Kodani. Bombardování je smutným válečným filmem, ale rozhodně stojí za vidění. Dávám za 5 časovaných pum. * * * * * (01.03.2023) (méně) (více)