Madla zpívá Evropě

Docela se divím, že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Veskrze nacionalistický film o českém folklóru o odstoupeném pohraničí (čteno mezi řádky), plný českých písniček s nimiž prorazilo prosté děvče ve velikém světě. V roce 1940 asi Germáni ještě nebyli tak bdělí, že tohle pustili do kin českému obyvatelstvu, které si tam to své našlo. Ano příběh je to naivní, ale kdo četl pár románů z té doby, nemůže být zas tak udiven. Příběhů z červené knihovny jak prosté děvče se náhodou potkalo s panem továrníkem a došlo k oboustrannému okouzelní bylo v knihách habaděj. Lid navíc miloval lidové písně mnohem více než dnes. Když jsem ještě sbíral stará lampová rádia, občas jsem k nim dostal i pár šelakových desek. Většina nahrávek byla vážná hudba a lidové písně, až v závěsu byl R. A. Dvorský, Kafka a další... Samotného mne to udivilo. Proto bych byl v odsuzování tohoto filmu dost opatrný a nahlížel bych na něj nikoliv optikou dnešní doby, ale té dřívější. Doby, kdy nám zůstala malá okleštěná republika - protektorát Čechy a Morava, nad Hradem vlála vlajka s hákovým křížem a nikdo nevěděl, zda tento stav už není navždy... Proto vida mladou Sulanovou zpívající v českém lidovém kroji píseň Ty lesovské stráně, cítím navzdori naivnímu ději lehké dojetí podobné tomu, které asi cítili diváci v zatemnělých válečných kinech.... Dávám za 4 hvězdy. * * * * (25.12.2020)

Zdenka Sulanová je pamětnický fenomén. Navzdory tomu, že její pěvecký talent výrazně převyšuje všechno ostatní. O to ale vlastně vůbec nejde. Pomineme-li onen líbivý vzhled i typické romantizující pojetí skutečnosti, která se jako červená nit line kolem osiřelého děvčátka se zlatem v hrdle, vyvolávajíc náležité emoce především u ženského publika, je Binovcova Madla velkým vlasteneckým filmem, jakkoli se to zdá přehnané. Binovec, sám stoupenec českých fašistických kruhů, jej dokázal uhájit bez ztráty kytičky a přestože se Emanuel Moravec a další kolaboranti pokoušeli do filmu doslova vpasírovat všelijaké podloudné repliky vyjadřující úctu a poslušnost německým uchvatitelům, nic z toho se před kameru nedostalo. Naopak. Když Sulanová před rozhlasovým mikrofonem zapěje kultovní sad song o zpustošených lesovských stráních, nelze nevzpomenout na vypálené Lidice či Ležáky. A ruku na srdce, kdo by se nezamiloval do charismatického sbormistra Klána, jinak největšího ťulpase pod sluncem, afektované Liočky, která vyhlásila soukromou válku nebojácné dívence z Pošumaví, laskavé hospodyně Nány, drzého strýčka Jedličky a upovídaného malého děvčátka, z něhož se později vyklube nesmrtelná Bohdalka? Ten film má prostě cosi, co jej činí nadmíru sympatickým a současný divák, rozmrzelý vší tou vyspělou (ne)dokonalostí moderních spektáklů, se pojednou přistihne, jak se zaujetím a drobnou slzou v oku sleduje jistou naivní dívenku, která to z venkovské husičky dotáhla až na prkna, co znamenají svět. Madla zpívala především jim, obyčejným lidem se srdcem na dlani. (03.10.2008)

U tohoto filmu budu trochu střízlivější v hodnocení, rozhodně to není žádné světoborné dílo, spíše taková typická červená knihovna, která se jen výjimečně přetvoří v kvalitní film. Tady se to moc nepovedlo, ale úkoly a ambice filmu byly asi jiné, a to především pozvednout za války českého ducha. Pohádka o chudé dívce, která ke štěstí přišla. Takový scénář není originální a byl už asi stokrát viděn jinde a jinak, je to takový naivní film, kde dopředu víte, jak skončí. Písničky filmu nejsou šálek mého čaje, ale přece jenom, i přes tu kritiku, dívat se na to dá, takže hodnotím šedesátkou. (04.05.2013)

Jak hodnotit film, u něhož mi vytryskly čtyřikrát během jeho průběhu slzy dojetí? To prostě nejde dát něco jiného než pět hvězdiček. Jistě, bylo to sentimentální a mělo to děj dost nepravděpodobný, ale přitom velice bohatý, ve stovce minut se toho událo tolik, co muselo za války přitáhnout masy diváků do českých kin. Úspěch prostého děvčete ze zapadlé vísky. Ty Lesovské stráně... Jak rád si je zpívám, když mám smutnou náladu nebo cítím beznaděj... Film jsem viděl mnohokrát a stále mi v srdci zní. (09.03.2019)

Film je zajímavý vlastně jen rokem svého vzniku 1940. Nebýt zrovna válka a u nás Protektorát, šlo by o běžný naivní romantický příběh, který vás ničím neoslní. V kontextu vzniku snímku jde alespoň ocenit snahu tvůrců lehce pozvednou lidem náladu. Za to si však zaslouží maximálně druhou hvězdu navíc. (01.09.2017)