V paprscích slunce

Nový film Vitalije Manského s českou stopu (koproducenty jsou i ČT a naši oblíbenci Remunda s Klusákem) určitě stojí za to. Sledujeme život jedné severokorejské rodiny: jak večeří, chodí do práce, do školy - prostě normálně fungují. Vtip je ovšem v tom, že to celé nerežíruje Vitalij, ale dvojice úředníků s cílem vytvořit dojem schválený stranou a velkým vůdcem. Kamera ale běží v chvílích korejské režie dál a mi tak vidíme, jak se dětem vysvětluje, že se tváří málo vesele, zaměstnanci málo tleskají a tanečníci netančí dost patrioticky. Je to skutečně zajímavý - místy tragikomický pohled. Dokument má jednoznačně filmové kvality s množstvím kamerových a zejména zvukových prvků, která umožňují si tvůrcům brát svoje dílo zpět a nenechat si vnutit náladu a tempo pouze tím, co je ukazováno navenek. Je to tíživé a mrazivé. Ale čí obraz to vlastně vidíme? Spíše než o konkrétních lidech je to film vypovídající o režimu a o tom, jak chce působit. Vitalij to ví a snaží se blízkost dotvořit detailními jemnými záběry na protagonisty (občas k tomu hrají melancholické housle s piánem). Nakonec nemáte na vybranou a film vám jasně říká, co si máte myslet: jsou to smutní, zmatení lidé, kteří nic jiného než drezuru a propagandu neznají. Jednak nemám rád, když je takhle message filmu podsouvána a jednak si tím nejsou jist. Možná by šlo podobný dokument natočit před pár desítkami let i u nás. Možná že si Severokorejci doma nadávají na Kima stejně jako se nadávalo tady a možná je průměrnýmu dělníkovi politika u prdele, jako je všechno u prdele průměrnýmu Čechovi. Fakt nevím. Pořád je ale V paprscích slunce unikátní zážitek, kterej se hned tak nemusí opakovat. (18.04.2016)

I trochu sofistikovanější software by dokázal vytvořit inteligentnější dialogy, než jaké zaznívají ve filmu. Tentokrát ovšem záměr tvůrců funguje. Při opakujících se proklamacích můžeme přemýšlet, co si skutečně ti lidé myslí. Ani sám režisér to netuší. Manskij říká, že vůbec neměl možnost s rodinou mluvit, i když o ní točil film. Severní Korea je země, kde se lidé smějí, jen když musí. Klanění se Kimům a pěstování nenávisti. Kam se hrabe náš komunistický režim, takový výplach mozků jsme tady niky nezažili. (29.04.2016)

Myslím si, že vznik i sledování podobných dokumentů má smysl a tento smysl bude v našich zeměpisných šířkách jen narůstat, neboť člověk má přirozenou tendenci zapomínat, špatné vzpomínky vytěsňovat a celkově pohlížet na minulost s notnou dávkou optimismu. (05.01.2017)

Ešte si čo to pamätám z nedávnych časov budovania socializmu u nás a nebolo to až tak odlišné. Akurát my sme neumierali od hladu a neboli až tak úplne izolovaní. Spartakiády, vymývanie mozgov a stavanie potemkinovských dediniek je zrejme komunistickým patentom. Tí neskôr narodení by si to mali púšťať pravidelne aby vedeli, čo ich čaká v prípade, že si prestanú vážiť slobodu.. (05.03.2017)

Dokumentarni film, kde je potreba kulisy a herce. (17.11.2017)

Plačící Zin-mi, která nechápe otázku, aby si vzpoměla na něco hezkého se mi vryje do paměti! Samozřejmě, že by bylo lepší natáčet dokument bez všudypřítomného doprovodu a poptat se obyčejných lidí na život v "komunistickém ráji". Možná však snímání "skrytou kamerou" má větší výpovídající hodnotu. Je to smutná podívaná na lidi s vymytýma mozkama, klanějícím se třem Kimům, kteří si žijou, jak prasata v žitě a na svůj národ sesílají hladomor a tyranský režim a ti jim za to ještě děkují. Podobné šaškárny jako překračování plánu na 200%, vyhlašování nejlepších zaměstnanců a další blbosti jsme si, naštěstí v menší míře užili sami dost. Komunismus považuji za největší svinstvo v lidských dějinách a proto doufám, že už se k nám nikdy nevrátí (?). (13.05.2018)

Doporučuji srovnat s o pět let mladším dokumentem Have Fun in Pyongyang ... "V paprscích slunce"je filmdepka destilující lidskost a reprezentující jen robotickou stránku společnosti. Bylo mně neskutečně líto, malé holčičky Zin-mi, co se dostala do spárů dvou dospěláckých manipulativních filmových štábů. Jak korejských cenzorů, kteří se neuměle snažili zinscenovat dokonalý a uvedomělý život malé pionýrky na jedné straně. Tak i depresivních filmařů, kteří se snažili vykreslit vše co nejvíce negativně bez náznaku existence barvy...světla na konci tunelu. (18.03.2021)

Hnus. Stále ma fascinuje, že Severná Kórea žije v takej izolácií, kedy jej samotná vláda doteraz používa príliš archaické a naivné metódy propagandy. Tie však, pre západného človeka ako tak vyšlachteného progresívnejším zmýšlaním plynúcim z vybudovanej slobody, vyzerajú ako paródia a nechcene demonštrujú celospoločenskú degradáciu ľudskej duše. Len samotný záver vystihuje tragédiu tejto dystopickej spoločnosti. Je mi ľúto všetkých ľudí, ktorí tam bohužiaľ musia "žiť". (25.11.2021)

Z tohohle filmu člověka až mrazí. Nedá se hodnotit z hlediska kamery nebo scénáře. Jeho hodnota je určena tématem a také odvahou režiséra, že se vůbec do něčeho takového pustil a já sama ho za to obdivuji a celý tým také. Zároveň jsem z filmu měla naprostý pocit beznaděje, je hrozné, že tam to nejspíš nikdy neskončí a jsem také strašně vděčná za to, že jsem tuto dobu nemusela zažít... (27.07.2016)

Pre nás je to už takmer neuveriteľné. Ale spomenul som si na naše oslavy prvých májov, ale aj na dvojtvárnosť, autocenzúru myslenia, plány nad sto percent. Zažil som prehliadky bytu, výsluchy na Štb. Nepokladám sa za disidenta, chcel som len počúvať hudbu, ktorá sa mi páči a čítať, čo ma baví. Neviem ako by som dopadol, keby neprišiel 89-ty, no v S. Kórei by som bol asi rád, keby som skončil v nejakom odľahlom pracovnom tábore. Je dobré si pripomínať stalinistickú dobu a nezabúdať na ňu, lebo tých mladších to moc nezaujíma a keď, tak je pre nich ťažšie pochopiteľná. A tiež aj preto, lebo stále máme vo verejnom priestore dosť kovaných komunistov, ktorí nás presviedčajú, čo je pre nás dobré. Ďakujem za titulky tkimitkiy (http://www.titulky.com/Under-the-Sun-278005.htm). Dal by som tiež do pozornosti český amatérsky (pioniersky) dokument "Vítejte v KLDR". (24.10.2016)

Kdo zažil socialismus/komunismus, není pro něj film nic nového nebo šokujícího. Takhle to prostě chodí, akorát je to v zemi, kde ještě tahle totalita přetrvala až do 21. století. Nejvíc mně bavily dlouhé záběry na obličeje těch holčiček, jak se v nich zračily všechny ty různé emoce od radosti až po úplné zoufalství. To mohlo jít klidně celý film. (08.09.2017)

Priniest video z kldr je samo o sebe uspech. Aj tak som vsak cakal asi mierne viac, je tazke hodnotit, co z veci, ktore sme videli su realne a co samotni korejci prehnali pre zahranicnu navstevu. Vidiet vsak dievca na konci, ako nema nic na svete co by ju tesilo je naozaj bolestive a velmi smutne a vypovedajuce najviac z celeho dokumentu. (30.07.2019)

Dokumentárna snímka režiséra Vitalyho Manskyho z roku 2015 ukazuje zdanlivo perfektný život bežných severokórejských občanov. V popredí vystupuje mladé dievča Zin-Mi Lee, ktorá sa chystá vstúpiť do tamojšej pionierskej organizácie. Film, ktorý mal pôvodne obsahovať iba zábery na základe prísneho severokórejského scenára, však zachytáva skutočnú realitu, ktorá je od "skutočnosti", akú chce prezentovať režim v Pchjongjangu, na míle vzdialená. Manskeho dielo ukazuje priam až desivé súkolesie propagandistickej mašinérie a bezduchej indoktrinácie, vštepujúcej už malým deťom názory o dokonalosti vládnuceho režimu a nepriateľstve vonkajšieho sveta. Doslova až robotické správanie, s akým tamojšie obyvateľstvo robí všetko, čo sa mu prikáže, klania sa múrom a sochách s vyobrazeniami dynastie Kimovcov, a usmieva sa na povel, hoci normálne na ich tvárach úsmev nevidno, je mrazivým divadlom, ktoré môže divák v tomto prípade vidieť. Nehovoriac o tom, že z väčšiny záberov sa na človeka valí priam až neuveriteľné množstvo propagandy. Divákovi to neustále "omieľanie" dookola toho istého môže začať po chvíli dokonca vadiť. Severokórejci v tom však celý život žijú. A práve tento aspekt v rámci dokumentu ako celku je pravdepodobne tým najdesivejším a najvýraznejším, keďže umožňuje uvedomiť si, že pred propagandou v Severnej Kórei nemožno nikam uniknúť. Vidieť, ako sa malým deťom v školách, v ktorých k tomu ešte musia "klepať kosu", vtĺkajú do hláv totálne klamstvá prakticky o všetkom, je navyše veľmi smutné. V luchakh solnca predstavuje pre západného človeka, ktorý vie, čo je to sloboda a demokracia, bizarný pohľad na zvrátenosť fungovania severokórejského režimu. Manskeho nahliadanie "za oponu" skrz zábery, ktoré nemali nikdy vzniknúť, je síce mrazivo zaujímavé, ale ako celok miestami až zbytočne natiahnuté. Kvalitatívne je dokument síce priemerný, ale jednoznačne má silu zaujať. (18.02.2023)

80% - komentář 20ti slovy: Máte malé šulínky? Bežte makat na severokorejské ministerstvo propagandy. Je to fajn práce, každodenně vymýšlet, jak dělat z lidí své loutky. (09.02.2017)

Celá krajina väzením, celý národ v base zavretý na doživotie. Tie silené, narežírované úsmevy sú snáď ešte smutnejšie ako bezvýrazné tváre ľudí, ktorí sa už nevedia smiať. A načo aj? Nie je žiaden dôvod. (16.02.2017)

,,A když spojíme své úsilí, tak náš závod dokáže cokoliv.“ Ačkoliv se v tomto dokumentu mnoho nedozvíme o tom, jak to opravdu v Severní Koreji chodí, je to nesmírně silně a velmi dobře natočeno. Ukazuje to hlavně způsob, jakým jsou tamější lidé manipulováni, jak jsou nuceni odříkávat naučené fráze a jakým způsobem se snaží nalhat okolnímu světu, že se u nich žije nejlépe. Dlouhé záběry do obličejů korejské rodiny i ostatních lidí, např. v metru však jasně dávají najevo, že smích a radost v nich nejsou. Natahované scény s nekonečnými proslovy o hrdinství korejských vůdců mají svoji účinnost, že si divák aspoň na chvíli dokáže představit, čím musí být nebozí korejci masírováni každý den. Tvůrci si zaslouží uznání, že se nebáli a potají natočili i přípavy těch ,,oficiálních“ scén od severokorejských režisérů. Jejich snaha upravit realitu, aby odpovídala vysněnému ideálu působí směšně i tragicky zároveň. (27.08.2017)

„Hlavně ne do lágru“ – aneb čirý strach, který vidíte v očích Severokorejců nucených hrát „šťastný život“. (12.07.2016)

Hm, jak asi žijí protagonisté nyní? (31.10.2016)

Neustálé čekání na to, jestli se něco pohne a najednou konec filmu, zasáhne vás to, ale v podstatě to splní všechno to, co jste mohli cítit už před z dané země, škoda. (28.11.2016)

Smutná a bezútěšná současnost Severní Koreje s dokonalou prezentací vymývání mozků. A to ještě ve městě se prý mají, na rozdíl od venkova, krásně. (29.04.2017)