Jidáš a černý mesiáš

U FBI v letech 1956-1971 fungoval ilegální program nazvaný COINTELPRO. Jeho cílem bylo zastavit politické skupiny jež vláda v USA v té době považovala za radikální a nebezpečné. COINTELPRO tak bylo zaměřené například proti Martinu Lutheru Kingovi, protiválečnému hnutí a právě i Straně černých panterů. Mnoho členů tohoto hnutí bylo díky programu COINTELPRO uvězněno, vážně zraněno nebo rovnou zabito. Jednou z nejvýraznějších figur Strany černých panterů byl Fred Hampton, předseda Illinoisské strany, který patřil mezi nejvýraznější a nejcharizmatičtější vůdce Strany černých panterů, přičemž bylo hned jasné, že FBI musí Hamptona zastavit. A měla svůj plán. Název Judas and the Black Messiah naprosto bravurně odkazuje k Jidášovi, který prodal Ježíše za třicet stříbrných. Protagonistou snímku je totiž William O´Neal, který Hamptonův osud do velké míry zpečetil za cenu čistého trestního rejstříku. O´Neal Hnutí černých panterů jednoduše bodl kudlu do zad a na rozdíl od většiny afroamerických obyvatel tehdejší doby mu šlo čistě a jen o sebe. Nejen, že mu FBI nabídla smazání trestního rejstříku, ale zároveň O´Neal dostával velmi dobře zaplaceno. Judas and the Black Messiah je tak především příběhem těchto dvou zcela rozdílných mužů, přičemž režisér a společně s Willem Bersonem i scenárista Shaka King natočil naprosto bezvadný film, který je naprosto filmařsky okouzlující, herecky neskutečně působivý a zároveň neskutečně aktuální. Všechno to stojí a padá na naprosto fantastickém Danielu Kaluuyovi. Kaluuya Freda Hamptona ztvárňuje jako charizmatického a cílevědomého vůdce, přičemž je neskutečné pozorovat jak moc energie Kaluuya dává do všech těch proslovů. Je to až vyloženě mrazivé a neskutečně působivé. Zároveň je zde Hampton skutečně představen jako přesvědčivý řečník, který ale nemá problém přistoupit na násilnou cestu, pokud zrovna jinudy cesta nevede. To s jakou zuřivostí, energií a intenzitou Kaluuya ke ztvárnění Hamptona přistupuje je prostě mistrovský výkon, který věřím bude naprosto právem v blízkých časech oceněn mnoha cenami. Will O´Neal v podání Lakeitha Stanfielda nemá být sympatickou postavou. King tenhle film staví na samotném názvu a z O´Neala dělá jednoduše krysu, která je bezpáteřní a opovrženíhodná. Jenomže i to není úplně vděčná role a opovrženíhodný charakter se musí zahrát uvěřitelně. Stanfieldovi se to daří super a konfliktní situaci ve které se O´Neal v rámci filmu nachází dokáže totálně prodat. Podobně jako Jidáš se možná O´Neal ve finále dočkal jisté formy lítosti nad svými činy, stejně jako v případě Jidáše je ale už ale prostě vrátit nemohl. Nadále platí, že nehrozí, že by si O´Neal u diváka vyvolal jakoukoliv formu sympatie, protože mu jednoduše šlo skutečně především o to zachránit si vlastní skrk, Stanfieldův výkon je ale prostě a jednoduše bravurní. Síla Judas and the Black Messiah ale především tkví v tom, že nejde jen o převyprávění historických událostí, ale o emocionální podívanou, kde funguje budování napětí (i přesto, že velmi pravděpodobně znáte historii spojenou s černými pantery), práce s archivními záběry, které mají ten správný dopad a práce s jednotlivými řemeslnými detaily. Proslovy Freda Hamptona jsou skutečně natočené neskutečně působivě, přestřelky mezi černými pantery a policisty mají ten správný náboj, střihové sekvence jsou neskutečně působivé a celková práce s vizuálem je prostě výtečná. A pak je tu i výtečný soundtrack dvojice Craig Harris/Mark Isham. Je skutečně obdivuhodné jak moc aspektů do scénáře dokázali King a Berson zahrnout- Někteří členové FBI například potírání Strany černých panterů konali zcela očividně z rasistických důvodů. K osudu Hamptona dost možná dovedl samotný ředitel FBI J. Edgar Hoover (ve filmu ztvárněný výtečným Martinem Sheenem), který v Hamptonovi viděl člověka, který by byl schopný svézt dohromady komunisty, protiválečné hnutí i Novou levici. Ve snímku ale především nejvíce vyčnívá manipulativní agent Roy Mitchell v podání Jesseho Plemonse, což byl právě člověk, který O´Neala do celého plánu zatáhl. Plemons dokazuje, že je jedním z nejvíce podceňovaných herců současnosti, protože jeho podání Mitchella je velmi obdivuhodné. Lstivý Mitchell je další zajímavou postavou tohoto snímku a scéna, kdy společně s Hooverem řeší co by dělal, kdyby si jeho dcera jednou k němu domu přinesla afroamerického milence naprosto bravurně funguje v rámci kontextu celého příběhu. A pak je tu ještě výtečná Dominique Fishback jako Hamptonova přítelkyně Johnson, která se musí smířit s tím, že se Hampton nemusí dožít narození jejich dítěte a zároveň spousty fajn herců ve vedlejších rolích. Ať už se bavíme o Ashtonu Sandersovi, Jermaine Flowerovi, Dominique Thorne nebo Darrelovi Brittovi-Gibsonovi. Judas and the Black Messiah bude zcela určitě patřit nejen mezi nejlepší filmy roku, ale též nejdůležitější filmy roku. Filmařsky naprosto vypilovaná práce, která naprosto bravurně prodává tragickou kapitolu historie, která ovšem v současnosti nadále přežívá více než kdy jindy. Výtečný herecký koncert Daniela Kaluuyi, spousta dalších vynikajících hereckých výkonů, bravurní filmařina a zároveň neskutečně přesahový snímek. Dost možná se na celou situaci s Hnutím černých panterů v součtu divá moc jednoduše, těžko si ale představit, že to celé šlo natočit impozantněji, emocionálněji a především lépe. REVOLUTIONARY! (13.02.2021) (méně) (více)