The Prom

Aktuální politicky aktivistický film, který se snaží překonávat rozdíly třídní, kulturní , sexuální nebo genderu. Snaží upoutat snad každého diváka. "Straight" hetero romantika, která nevybočuje z normálu, queer, sebepřijetí, emoce. Nevyváženě míchá různé styly. Písničky byly takové utahaně muzikálové. Taneční čísla jsou nasnímána pro mě rychlým rušivým střihem. Slavný muzikál Pomáda z 80.let proměnil feministické paradigma nejen v USA. John Travolta vezme slušnou dívku do "moderního" života a naučí jí žít nevázaný sexuální život . Ženy tak byly sexuálně osvobozeny. Klesl význam rodiny, prudce klesla porodnost (normou pro středostavovskou rodinu bylo jedno dítě). Do USA byly příjímány miliony imigrantů ze střední Ameriky, Afriky, Asie a Arábie. Nyní je původní bílá "bigotní" protestantská kultura v menšině. Podle sociologů jako minorita začíná být ohrožena či dokonce diskriminována "novými hodnotami" přistěhovalců a proto volili prezidenta Trumpa. A právě skupina extravagantních kosmopolitních multikulturních umělců z Broadwaye přijela udělat vítr ve zbytcích původní protestantské kultury v "zapadákově" fiktivního městečka Edgewater v Indianě. Tento stát je výjimečný v tom, že zde ještě má většinu bílé obyvatelstvo a převážná většina obyvatel se řadí k protestantům. Značný vliv však má i římskokatolická církev, jejíž přítomnost je zvýrazněna i existencí jedné z nejvýznamnější katolických vysokých škol v USA, University of Notre Dame ve městě South Bend. Ve velkých městech dominují největší protestantské proudy a katolíci, na venkově mají silnou pozici evangelikálové a další (ultra)konzervativní protestantské směry. Výraz "prom" v USA znamená to samé jako u nás maturitní večírek. Pobožná předsedkyně rodičovského sdružení ples zakáže proto, že jedna z teen dívek je lesba a plánuje přijít s přítelkyní. Nadějí je milý ředitel školy. Zároveň se v New Yorku hraje muzikál o životě bývalé první dámy Eleanor Rooseveltové a je to propadák. Stárnoucí do sebe zahleděná hvězda Dee Dee v podání Meryl Streepové a dobrosrdečný narcis Barry (James Corden) jsou naštvaní. Vyrazí chudinsky busem dělat aktivismus a jedou pomáhat queer komunitě do Edgewateru. Přidá se tanečnice Angie (Nicole Kidmanová) a zkrachovalý sitkomový herec Trent (Andrew Rannells). V Edgewateru ale místní o jejich pomoc nestojí. Umělci jsou zklamáni , že ubytování není ve wellnessovém hotelu. V prvních 40 minutách stojí zábava přávě na střetu barevně křiklavě oblečených, sebestředných, pošetilých, od reality odtržených umělců a "bigotního", bez přehánění vystupujícího obyvatelstva. Film zde náhle udělá stylový zvrat. Nadsázku a satiru vystřídá slzení. Postavy se začnou intimně odkrývat. Nejviditelnější melancholickou změnou projde Meryl Streepová. Celé se to tematicky dost rozjede do odboček a moc to na sebe nenavazuje. Stěží si dovedu představit úspěch filmu v zemích, které jsou tzv. homofobní. Je zajímavé si povšimnout , že tyto země jsou dlouhodobě životaschopné bez postupného masového nahrazování svých obyvatel a kultury přistěhovalci, jako se to stalo v Americe, nebo obyvatelstvo ubývá jako třeba v Rusku nebo na Ukrajině, ale imigranti z přelidněné Afriky nebo z islámských zemí jsou nežádoucí. Zde jsou možná kořeny této "fobie" udržet význam rodiny a schopnosti reprodukce národa a pokračovat v kultuře předků, která ji staletí bránila a předávala z generace na generaci. Ale nejnovější poznatky možná ukazují, že homosexualita má v přírodě určitý účel a to podporovat malé komunity lidmi, kteří nejsou pohlceni starostmi o výchovu a výživu dětí. (27.12.2020) (méně) (více)

Ryan Murphy- Úspěšný seriálový tvůrce, scénárista a režisér, který má na kontě seriály jako Glee, American Horror Story, American Crime Story, Feud nebo nedávnou Ratched. Murphy měl ovšem sem tam i příležitost natočit celovečerní film, přičemž naposledy se to stalo v roce 2010 se snímkem Jíst, milovat, milovat, který byl víceméně fajn, Murphy se ale od té doby věnoval především seriálové tvorbě, jehož seriály se dali poznat podle podobného tónu, vypravěčských postupů, práce s vizuálem (především barvami) a faktem, že jakožto homosexuál se ve svých seriálech snaží o propagaci LGBTQ+. Po dekádě tedy Murphy natočil další celovečerák a to tentokrát muzikál The Prom, který vznikl dle stejnojmenného divadelního muzikálu a v hlavních rolí se objeví například Meryl Streep, Nicole Kidman nebo Keegan-Michael Key. Na standardy Ryana Murphyho jde ale ve finále o příliš poklidný muzikálový dýchánek, který ve finále rozhodně nebude řadit mezi nejvýraznější filmy roku. A to je na Ryana Murphyho prostě škoda. Seriál Glee mě nikdy kdovíjak nechytl (některá hudební čísla jsou ovšem opravdu paráda), právě seriály American Horror Story, American Crime Story či Feud ale z Murphyho udělali mého nejoblíbenějšího seriálového tvůrce, jehož antologické seriály fungovali jako někdy napínavá, někdy historický poučná, především ale vždy řemeslně zajímavá a především byli skutečně vtahující. Dalo by se polemizovat nad tím, že Murphy možná někdy šel až přes čáru, právě v tom ale tkvělo jeho kouzlo a třeba právě seriál American Horror Story již dekádu těží z toho, že nadále dokáže překvapovat i přesto, že můžete žít v dojmu, že již máte celý seriál prokouknutý. Možná i proto jsem od The Prom nečekal klasický muzikál a především vidím problém v tom, že bych velmi snadno uvěřil tomu, že tenhle film vlastně Murphy nedělal. V muzikálových škatulkách je totiž vlastně až příliš obyčejný. Některým číslům nechybí živelná taneční choreografie, některé písně zase mají skutečně chytlavý text. Ve finále ale žádná píseň jednoduše v hlavě neutkví a nepomůže ani to, že Meryl Streep nebo Nicole Kidman již mají s filmovým muzikálem své zkušenosti (Moulin Rouge, Mamma Mia) a své schopné hlasivky od té doby neztratili. Ani oni dvě a celkově velmi solidní casting (debutující Jo Ellen Pelman v sobě nemá určitě má), který čítá i Keegana-Michaela Keye v pro něj velmi netradiční poloze, klasicky nevýraznou Kerry Washington nebo až příliš výrazného Jamese Cordena nezachrání fakt, že je tenhle muzikál vlastně velmi snadno zapomenutelná záležitost a víceméně praštěná věc až trochu příliš. Dává ovšem smysl, proč právě tento muzikál tolik sedl Murphymu. Muzikál totiž pojednává o Coming outu a Murphy, který si tak kdysi prošel stejnou věcí tak tohle téma dokáže věrohodně zpracovat do filmové podoby. Díky faktu, že si najmul schopného kameramana Matthewa Libatiquea navíc tento film vypadá krásně, opět se tu neskutečně vyhrává s barvami a je to dost možná nejpestřejší film roku. To samotné ale ve finále stejně nestačí. Ve finále je jedno jestli si Libatique vyhrává s pozadím, nasvícením nebo kamerovými průlety, když ve vás stejně neprobudí pocit, že koukáte na muzikálovou filmovou událost roku. Nebo alespoň muzikál, který byste byli ochotni zkouknout kdykoliv znova. Na to je možná až příliš dlouhý (délka lehce přes 2 hodiny působí jako věčnost) a především mu víceméně po první velmi zábavné půlce (úvodní číslo naláká solidně) dojde dech. Tenhle muzikál navíc nemá kdovíjak zajímavé charaktery a těch postav je navíc možná tak moc, že jich je až příliš. A především vám snad skutečně krom první písně žádná neutkví v hlavě, což beru jako hlavní problém. Má to solidní vizuální stránku, choreografie je fajn, herci se snaží. Jenomže to celé je dohromady tak přepálené, že to nefunguje dohromady a především ten film nemá kdovíjak pamětihodné písně a ve finále ani samotné hudební pasáže. Chvílemi je to skutečně potěšujícím způsobem praštěné, ve finále je ale tenhle muzikál možná až příliš ukázněný a skutečně se na něj snadno zapomene. Netflix a HBO Max (Let Them All Talk) v jednom týdnu nasadili oba jeden film s Meryl Streep, HBO Max v tomhle ohledu vyhrálo a přesto tenhle muzikál bude pravděpodobně na Netflixu větší hit než Mank. To je prostě v prd...! (12.12.2020) (méně) (více)