Americká elegie

Vanceova vzpomínková kniha ani její adaptace nejsou a nemohou být sociologickou studií, přesto spolu s podobně nepochopeným Out of the Furnace dokáží rozpálit dlouho korodující ocelové srdce Ameriky ve výhni do běla a říci k (nejen) americké beznadějně patové situaci město vs. venkov, opiátové krizi, vraždící ročně víc lidí než střelné zbraně a auta dohromady, nebo Trumpovu zdánlivě nepochopitelnému pět let starému triumfu víc, než je na první letmý pohled patrné. Nelze jim zazlívat, že popisují chorobu letmým, roztříštěným a subjektivním líčením příznaků, místo aby odhalovaly příčinu a stanovily diagnózu. To už tak laikové dělají, je na lékařích, aby to uměli rozšifrovat a léčit, a ti zde selhali ve velkém stylu. Bez ohledu na politické ovzduší a právě panující trendy jsou chudí vždy přijatelným cílem. Jako kynolog k tomu mohu říci jediné. Nedovolíte-li psovi vrčet, můžete se jednoho krásného dne dočkat, že se do vás zahryzne bez varování. Jako divák říkám, že jedna vyčerpaná vlaštovka jaro nedělá, ale v sychravém bezčasí po beznadějně dlouhé zimě potěší, ne že ne. P.S. K vytýkanému nedostatku sympatických postav dodávám jen tolik, že hodně lidí si plete empatii se sympatií. (05.01.2021)

Tak si myslím, že tohle je prostě dokonale krásný film a že jsem letos viděl jen velmi málo hereckých výkonů, které by se přibližovaly té extra třídě, již tady předvádějí Amy Adams a Glenn Close. Obě jsou skvělé a ačkoliv jim ani zbytek obsazení nezůstává nic dlužen, především díky nim je Americká elegie taková, jaká je. Uvěřitelná, působivá, dojemná, pravdivá a s důležitým poselstvím pro kohokoliv, koho chytí za srdce. Ron Howard to z režisérského křesla ohlídal s jistotou zkušeného režiséra, kterému záleží na tom, co vypráví, a Hans Zimmer si po nějaké době na konto připsal další fajn soundtrack. (24.11.2020)

Americká elegie je naprosto excelentní podívaná, která mě prakticky ve všech směrech dokázala strhnout, a ihned jsem tento filmový zážitek zařadil k těm opravdu vůbec nejsilnějším dramatům, co jsem měl tu čest kdy vidět. Už jen to, že se odehrává ve dvou časových rovinách, což je jedno z mých nejoblíbenějších zpracování, jsem velmi ocenil, a to ani nemluvě, jak obě tyto roviny jsou vážně neuvěřitelně výrazné a působivé. Celá zápletka se pak odehrává ve vyváženém tempu, příběh rodiny Vanceových disponuje téměř až lavinovitým množstvím nehorázně silných a vyhrocených scén, které vesměs nemohu označit jinak, než za strhující, perfektní, prostě zcela bezchybné, atmosféra je jednoduše dokonalá, neskutečně výstižná a naprosto mě vtáhla do veškerého dění a nechybělo ani napětí, v podobě nepředvídatelného vývoje děje, kde jsem čekal především na závěrečné rozuzlení, které mě též absolutně uspokojilo a jen potvrdilo maximální kvalitu celého filmu. Nad všemi těmito pozitivy ovšem vyčnívají ještě emoce, které mnou doslova lomcovali od první do poslední minuty a samozřejmě úžasné a neskutečně výrazné postavy, v nichž navíc excelovali veškerý herci, co se ve filmu objevili, takhle silnou sestavu ani nepamatuji, a především Amy Adams a Glenn Close okatě pomrkávají po filmových cenách, které by v případě jejich udělení byly více než zasloužené, ovšem jak jsem již zmiňoval, casting tohoto snímku je celkově zkrátka dokonalý, a to ať už opravdu sympatický Gabriel Basso, tak nadpozemsky krásná Freida Pinto, i talentovaná Haley Bennett, ti všichni tu podávají nezapomenutelné výkony. Americká elegie je tak zkrátka vážně dokonalá, silná, emoční pecka, podpořená strhujícím příběhem, dech beroucími hereckými výkony, prostě poklona a potlesk ve stoje. (03.02.2021)

Vypadá to, že v Kentucky se nikdo nenudí. Nejsem odborníkem na jednotlivé americké státy, ale pokud bych měl vycházet z tohoto snímku, tak bude patřit mezi ty přehlíženější, alespoň u těch elitářských na východním pobřeží. Silný příběh natočený podle skutečných událostí pod taktovkou zkušeného Rona Howarda. A utvrdil mě ve dvou faktech - Amy Adams a Glenn Close předvádějí herecký koncert, takže v případě Glenn Close by snad osmou nominaci na Oscara mohla konečně proměnit. Pokud jde o Amy Adams, jsem toho názoru, že společně s Jessicou Chastain patří mezi nejnedoceněnější herečky své generace. (24.04.2021)

knížku už mám nějaký pátek v knihovně a i když sem se k ní ještě nedostal,počítám,že oproti filmu bude trochu jiná.Minimálně proto,že podle toho co jsem o ní slyšel (a proč sem si jí koupil) se krom autobiografické části,snaží uvádět do širších souvislostí to,proč se Amerika v posledních desetiletích dostala od země neomezených možností do solidních sraček a nakonec si byla - mimo jiné - schopna zvolit někoho jako Trump.Film touhle cestou nejde a zaměřuje se primárně na tu autobiografickou část a příběh jedné ne úplně normální rodiny.Příběh plný deprese,zmaru a beznaděje,který je ale i tak nakonec schopný předat i pozitivní poselství.Osobně si myslím,že to mohlo být ještě o něco drsnější,protože jak už tu padlo v jednom komentáři,Howardovo dílo (jak už bývá jeho dobrým zvykem) je i přes všechny ty negativní věci co se v něm dějí hodně user friendly a to i ve chvílích kdy vyvolává negativní emoce.A že jich vyvolává hodně hlavně ve spojení s postavou matky.Tu fantasticky vystřihla Amy Adams a ačkoliv sem nikdy nepochyboval o tom,že je dobrá herečka,tady zatím ukázala ze svého rejstříku nejvíc.Smůlu má trošku v tom,že krom ní je tu ještě Glenn Close,která je ještě o fous lepší a když je na scéně,komplet si ji krade pro sebe...80% ale tu pátou hvězdu přidám čistě proto,že nejen že Vidllácká elegie splnila to co jsem od ní čekal,ale primárně proto že si myslím,že si nezaslouží tolik nízkých hodnocení a v letošním filmové suchu se jedná o jeden z nejlepších filmů. (28.11.2020)