David Attenborough: Život na naší planetě

Fakt, že lidstvo postupně ničí přírodu, není nic nového pod sluncem. Slyšet to ale z úst člověka, který tuto změnu pozoroval celý svůj dlouhý život, je něco jiného. Dokument není jen o tom, že se lidstvo řítí do záhuby, ale také o tom, že když se naučíme žít v harmonii s přírodou, čeká nás zářná budoucnost. To se mi na něm líbilo nejvíc. Alegorie s Černobylskou havárií je více než výstižná a závěrečné záběry na město Pripjať krásně podtrhují myšlenku celého snímku. (19.10.2020)

Krásná a moudrá zpověď člověka, který se přírodě věnoval celý život a zároveň po formální stránce dokonalý dokument, který i přes četná zjednodušení shrnuje vše zásadní, co naši planetu v současnosti sužuje. David Attenborough tu sice neříká nic, co bychom vyloženě nevěděli nebo netušili. Přesto ale pochybuji, že si mnoho z nás tyto problémy a hlavně jejich kritické dopady na budoucí život nejen divoké přírody, ale i nás samotných, skutečně uvědomuje. Těší mě, že si vyspělé země nejenže problém uvědomují, ale konečně ho začínají organizovaně řešit a že třeba Evropa jako jedna z mála má odvahu zariskovat a do podobných změn se skutečně pouští. A to i navzdory možnému ohrožení vlastní ekonomické stability a nadstandardní životní úrovně obyvatel, která ale při zachování současného směřování stejně není dlouhodobě udržitelná. Doufejme jen v to, aby tyto změny byly nastaveny rozumně, efektivně a abychom kýženého výsledku dosáhli dříve, než si pod sebou stihneme podřezat větev. Vždycky mě rmoutí, když veřejnost (a zejména všeználci z internetových diskuzí) veškeré snahy o změnu, jakkoli tyto změny mají nepochybně i svá mnohá úskalí, pejorativně označí za "ekofanatismus" či dokonce "bruselský ekofašismus." Těm bych tento dokument pro jeho lehkou uchopitelnost, údernost, ale i jasné důkazy a emotivní zabarvení pouštěl především. Kdo jiný ve svých 93 letech má k tématu co říci více, než právě legendární David Attenborough? (31.10.2021)

Tohle je opravdu třeba vidět. A měl by to vidět každý jedinec na naší planetě. Už dlouhou dobu se zavírají oči nad ekologickými problémy a až moc lidí ignoruje fakt, že s takovou již brzy nebude naše planeta pro lidstvo obyvatelná. A protože je to problém plíživý, který v našem moderním životě nemáme v jednom kuse před očima, až moc snadno zapomínáme, že vyřešení tohoto problému by pro nás všechny měla být nejvyšší priorita. Že opravdu není nic důležitějšího. A je třeba jednat okamžitě. Svým způsobem mě svědectví Davida Attenborougha šokovalo i přesto, že jsem o většině z toho věděla. Zaprvé proto, že jsem si uvědomila, že vyřešení tohoto problému nemusí být tak nedosažitelné, těžké a nerealistické, jak se často ve společnosti vykládá (ano, jsou to nejspíš jen výmluvy, protože se nikomu nechce přikročit ke změnám). Dokonce není ani nutné opustit moderní styl života (Jak Attenborough říká, je pouze třeba učinit některá "moudrá" rozhodnutí a život tomu přizpůsobit). Život by se sice trochu změnil, bylo by dejme tomu nutné více přejít na rostlinnou stravu, ale čím víc bychom dali prostor "přírodě", tím víc by nám to příroda vracela. A tak není žádná řeč o životě "v nedostatku", právě naopak. Příroda má pro nás všechny dostatek zdrojů. Jen jim musíme dát prostor a využívat je moudře. Další věc, která mě šokovala, byly všechny ty detaily, které dal Attenborough krásně do souvislostí. Poprvé v životě mi třeba docvakl fakt, co to vlastně znamená, když využíváme "fosilní paliva" - že to opravdu znamená, že pálíme všechny ty dávné "fosílie". Pálíme mrtvá těla někdejšího života proto, abychom měli rychlý a efektivní přísun energie, ale reálně si pod sebou jen kopeme vlastní hrob. Je to hrůzný a zvrácený paradox. Vidět to všechno, co nám Attenborough v tomto dokumentu předkládá, dokáže opravdu člověka rozplakat. Ale co teď? Povzdechnout si a znovu jen mávnout nad tím vším rukou? Člověka chtě nechtě napadne myšlenka "co já s tím zmůžu?". Ano, bylo by určitě mnohem rychlejší, kdyby lidé ve vládě a všichni, kteří jsou na rozhodujících a zásadních pozicích, sami přikročili k oněm důležitým ekologickým rozhodnutím. Ale sami od sebe to nejspíš neudělají, dokud nepocítí tlak společnosti. Takže ve výsledku je toto rozhodnutí opravdu na každém z nás, na každém jednotlivci. Jak se říká v Atlase mraků: Můj život je možná jen kapka vody v moři, ale co jiného je moře než velká spousta kapek? Každý z nás má příležitost a potenciál pomoct životnímu prostředí a zároveň šířit tuto osvětu mezi ostatní lidi. Pokud se nám podaří tento záměr dostatečně rozšířit a vnímání společnosti se tím obrátí, pak ani vlády jednotlivých zemí nebo podniky ve vedoucích pozicích nebudou moci věc ignorovat, protože jsou to právě oni, kdo odpovídá na přání a potřeby společnosti. Stejně jako trh se vždy přizpůsobuje poptávce. Takže je to přesně tak - je nutné začít u sebe a nečekat, až se zázračně problém vyřeší sám. Cesta okolo není. ~(5,0★)~ (16.10.2020)

-5* ani já jsem neodolal hodně diskutovanému dokumentu posledních dnů, v kterém slavný David Attenborough bilancuje vývoj naší matičky zeměkoule za období svého života. Nejsou to hezké zprávy, ale aspoň na pozadí krásných obrázků možná přesvědčí značnou populaci ke změnám, které jsou potřeba. Určitě potřebný dokument, u kterého bych klidně přivítal i přitvrzení, protože zhroucení našeho ekosystému odhaduji rychleji než on. Ale nechci si hrát na Vševěda a budu rád, když přiláká další. Hlavní plus pro mě je to, že to není agitka à la Greta Thunberg či Greenpeace, jejichž pojetí je na můj vkus už přehnané a jednostranné. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (30.11.2020)

Osobná výpoveď uznávaného anglického spolutvorcu množstva nádherných prírodopisných dokumentov, ktoré definovali tento žáner. Aktivistu a neúnavného ochrancu prírody. Osobná výpoveď, ktorá nielen presne opisuje neradostný stav a víziu samozničenia planéty ľudstvom, ale naznačuje a prináša riešenia a rady, ako tomu zabrániť. Lenže s výnimkou jednej vety - "Je potrebné zastaviť neúnosný rast" sa nijako nedotýka podstaty - a to nevyhnutnej potreby zmeny systému ako takého. Poznámka: Pretože existujúci a prevládajúci kapitalistický systém výroby, povyšujúci rast zisku a súčasnú stále rafinovanejšie dosahovanú efektivitu pri jeho dosahovaní, vylučuje environmentálne prijateľné riešenia. Vždy totiž preváži hľadisko trhové nad ekologickým, vždy. Od v dokumente spomenutého prudkého nárastu spoločnosti a produkcie v 70. rokoch 20. storočia, sa všetko ukázané postupné degradovanie srdca sveta - ubúdanie dažďových pralesov, topenie ľadovcov na oboch koncoch zemegule, či masívny lov rýb, ubúdanie živočíšnych druhov, dialo len a len vďaka dravej a nenásytne realizovanej, sústavnej politike konzumného obchodného kapitalizmu. Ten sa za tie roky nezmenil. Len nadobudol globalizované a nadnárodne korporátne formy. Ak ukážu rozhodujúce banky, zbrojárske korporácie, farmaceutické firmy, automobilky, odevné korporácie ich konkrétne environmentálne riešenia, čo sa týka všetkých zložiek prírody a ich radikálne zlepšenia v porovnaní s predchádzajúcimi rokmi, potom by som azda uveril. Lenže nič také sa nedeje a ani neudeje. Politici a mimovládni aktivisti budú na fórach naďalej mlátiť prázdnu slamu a tváriť sa nesmierne progresívne. Ďalší mladí Attenboroughovi nasledovníci nakrútia tisícky otrasných dokumentov o odumieraní prírody na Zemi. Prijmú sa hromady "zásadných" deklarácií o klimatickej udržateľnosti, a o kadejakej inej potrebe ochrany prírody. No firmy budú na podklade kapitalistických hesiel o absolútnej priorite zisku chŕliť do ovzdušia  exhaláty. Ak im tieto deklarácie dočasne privrznú gule, na tajnáša presunú tony toxických splodín do mora, či zakopú do zeme. To, mimochodom, robia už roky rokúce. V najvyspelejších mestách sveta sa však tí istí majitelia korporácií budú samozrejme vystatovať najprogresívnejšími eko a enviro klimatickými riešeniami. Tak sa to deje už dnes, veď aby ich rodiny žili v čo najčistejšom prostredí. Korporáciami a progresívnymi vládami eko štátov  financované mimovládky budú nemilosrdne tepať do konkurencie, nenápadne však zachovávajúc a mlčiac o zasmradzovaní a nivočení krajiny nimi vlastnenými firmami. Kdesi v Bangladéši,  Indii, mamutích baniach v Afrike, Južnej Amerike či v Papui - Novej Guinei. Nič nové na svete - budeme tu mať "eko" repete. (05.07.2021)