VOD (1)
Obsahy(2)
Láskyplný spor krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou... Půvabná hříčka je mistrným dialogem mezi mužem a ženou. Manželský pár, v němž je on – starší a mocný – ona – mladá a půvabná. Vzájemné škádlení, rozmíšky i hašteření naplnilo jedno královské ráno v ložnici. Mocný anglický král Jindřich VIII., který dal, jak víme z historie, usmrtit nejednu svou manželku, a poslední z nich – Kateřina Paarová, provokující s veškerou drzostí svého mládí. Hlavní spor nastane o barvu koně Alexandra Velikého. Byl bílý nebo černý? Zvítězí on, ona nebo láska, která se za všemi těmi slovíčky přece jen skrývá? Originální hra s historií je divácky přitažlivá především díky hereckému umění obou představitelů – Jany Brejchové a Jana Wericha. (Česká televize)
(více)Recenze (61)
Milá jednohubka Evalda Schorma. Trochu voněla divadelními prkny, ale vtipkování Wericha a nádherné Brejchové nemělo chybu. ()
Já to vidím černobíle. ()
Také mám ráda vajíčka uvařená na přesno, je to totiž nejlepší způsob jejich úpravy. Krásný konverzační souboj o tom, že malichernosti se dají nafouknout do velkých rozměrů, ale kde je láska, tam se to vyřeší úplně samo. Werich byl jako herec nenapodobitelný. Samozřejmě taky těžko překonatelný. Jan Brejchová byla proti němu taková křehoučká bytost. ()
Tohle kočkování se Janíčkovi a Janičce povedlo. ()
Rozepře začíná tím, že Kateřina udělá králi Jindřichovi VIII. na snídani syrová vajíčka. Jan Werich a femme fatale Jana Brejchová. Námět Maurice Brering, v překladu a scénáři Jana Wericha. Režie Evald Schorm. Záruka opravdové kvality. ()
5* stejně jako ve starší televizní hře Kočár nejsvětější svátosti, si i v této kratší konverzační televizní inscenaci pohrává žena s mužem a samozřejmě vítězí nejen díky svému šarmu. Duo Werich & Brejchová v postelové scéně je výtečné a neomrzí ani po těch letech. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Jo, když se někdo jmenuje Brejchová, tak je to zaručeně kočka. Takový lidi jako ona prostě nemusej hrát, stačí když jsou. Ale Jana hrát uměla a když přidáme jeden ze dvou Werichových výrazů (ustaranej důchodce) - evergreenů, máme docela dobrej základ pro úspěch. Nikdy jsem si nemyslel, že je Werich nějakej úžasnej herec, podle mě není pro něj hraní charakterů, do kterých byl obsazován moc složité. On má výraznej a povedenej ksichtík, k tomu moudrej hlas a...nic dalšího není třeba. 22 minut je ideální stopáž tohoto minifilmu, víc by bylo moc. Takhle je to docela příjemná oddechovka. A dělat si prdel z králů se každopádně schvaluje. ()
Ceskoslovenska lahodka : 94 % ()
Dílo, které ocení hlavně znalci tudorovské historie. Skvělá situační komedie, ve které hrají dvě velká esa Československé éry. Jan Werich v roli Jindřicha VIII. (jakoby se i vzhledově pro tuto postavu narodil) a Jana Brejchová v roli Kateřiny Paarové (tedy poslední, šestá manželka Jindřicha VIII.). Už od prvních minut jde vidět, že si oba tyto role celým srdcem užívali, a tak je jediná vada na kráse příliš krátká délka. Nicméně, já osobně se do této komedie zamiloval. 95% P.S. Stojím za bílou barvou koně (zasvěcení vědí ;) ()
Bohužel Wericha k filmu moc nepustili, a když, tak jen ke krátkým jednoaktovkám. Tato je jednou z nich. Ukazuje nám, že pokud si vybereme správného partnera, v diskuzi se nedostaneme dál, než k první větě. Pak dojde k hádce o tu první větu....80% ()
Jan Werich v roli Jindřicha VIII. exceluje, Jana Brejchová nezůstává o nic pozadu. Nádherná ukázka skvělého herectví. ()
Kráska a žvíže :-) ()
Když slovo, pravdu má... hlava korunovaná. Vydatná pře v peřinách. ()
Jednoduse kouzelne :-) ()
Roztomilá vtipná slovní potyčka dvou skvělých umělců v jednoduchém prostředí královské ložnice je důkazem toho, že i za málo peněz se dá udělat hodně muziky. Skvostná slovní ekvilibristika obou aktérů v této hříčce dokazuje, že někdy k dokonalosti stačí krása mládí, moudrost stáří a dobrý scénář. Z historických pramenů je známo, že Kateřina Parrová měla v době sňatku s Jindřichem VIII. 31 let a za sebou dvě manželství. Nebyla tedy mladinká a krásná jako Jana Brejchová. Pro nemocného královského manžela byla spíše ošetřovatelkou než milenkou a zemřela rok po něm. Zato Jan Werich byl pro postavu starého mrzutého krále dokonalý. Není důležité, zda se tato životní epizoda opravdu stala, ale že se mohla stát. Skvělá věcička. ()
Byl Bucephalus černý nebo bílý? Roztomilý spor, kterému vévodí Jan Werich a tehdy neuvěřitelně nádherná Jana Brejchová. ()
Konverzačka plná slovních hříček o Jindřichovi VIII., jeho ženě a koni Alexandra Velikého. Co je na tom možná nejlepší je umění skončit film včas ;) Mám vyřídit, že Veličenstvo mělo pravdu. ()
Herecká lahůdka Wericha a Brejchové, pro milovníky těchto herců, jakož i šedesátých let je to povinnost shlédnout. ()
Tyhle krátký minikomedie s Honzou Werichem mám fakt rád, vždycky je to takový originální, vysokokvalitní a pěkný. kromě toho werich je borec a sympaťák. prostě další malý majstrštyk starýho machra :) ()
Hříčku Maurice Breringa si přeložil Werich osobně a na textu je to znát. Slova tečou jako dobrý bourbon, kloužou po jazyku, válejí se po patře a zahřejí na těle i na duši. Klasický důkaz toho, že ve dvaceti minutách se dá pobavit víc, než při celovečerním filmu. Slovní hříčky střídají jedna druhou, k tomu půvabná kamera a skvělá režie zkratky. A to jen Jindřich VIII. snídá s mladičkou manželkou Kateřinou Paarovou. Už první záběr s prstenem na ukazováčku - ovšem na noze - věští zábavu. „Já nemám rád vajíčka natvrdo. Já nemám rád syrová vejce. Já mám rád vajíčka napřesno.“ Terminus technikus pro mnoho snídaní, kdy není vejce akorát. Od snídaně se dostaneme k debatě o předchozích manželkách. „Já jsem si ji nevzal, oni mi ji hodili na krk.“ Názor Kateřiny má platnost ještě dnes: „Politika je vůbec pro lidi se sklonem ke lži, násilí, vraždění a nelidskosti.“ Mít šest žen, to je pro jednoho muže nápor, pamatovat si její rody, postavení. A další hra se slovíčky: „Možná že se vám líbilo, že jste ji dal stít. Nebo sťat?“ „Setnout.“ A poté konečně přichází třešnička, Bucefalus, kůň Alexandra Velikého. V Jindřichově nové baladě je kůň bílý, Kateřina soudí, že byl černý. Werich kontruje svým vzděláním. „Vy vždycky, když nevíte kudy kam, tak se vymlouváte na to, že jste byla ještě moc malá.“ „Neříkám že lžete, mýlíte se. A mýlit se je lidské.“ Od koně pak jen kousek k popravě, a pozor, jen s jedním vířením bubnů. V jediném kostýmu, v jedné posteli, s pár rekvizitami. „Které veličenstvo mělo pravdu? Vaše nebo moje?“ tak jakou barvu měl ten Bucefalus? ()