Režie:
Evald SchormKamera:
Saša Rašilov ml.Hudba:
Jan KlusákHrají:
Eduard Cupák, Jan Kačer, Milena Dvorská, Miroslav Macháček, Karel Sekera, Jiří Cimický, Nina Divíšková, Rudolf Pechan, Milla Sannoner, Carol Eve RossenObsahy(2)
Dialog mezi soudcem a odsouzeným, vítězem a poraženým, který nabízí divákovi zamyšlení o relativitě viny, hrdinství a zločinu ve světě „ismů". Schormův nelehký film – filozofický traktát – z roku 1969 zpřítomňuje poselství z doby po sovětské invazi, z časů, kdy právo a spravedlnost diktovala převaha moci. Jádrem je modelová situace, v níž obviněný muž (E. Cupák) v dialogu se svým soudcem (J. Kačer) otevírá otázky viny, moci, relativity spravedlnosti, práva. Televizní film se odehrává v časově neukotvené době a prostoru, dialog je rámován záběry střižny, kde postava režiséra (M. Macháček) u střihacího stroje cituje historické kapitoly o spravedlnosti měnící se v čase, od antiky až po padesátá léta minulého století... (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Ach, ten Schorm a ten jeho filmový underground...! Abych řekl pravdu, tomuto snímku jsem narozdíl od šíleného Den sedmý osmá noc ze stejného roku rozuměl, jenom mě to prostě nebavilo. V druhé půlce jsem se neustále díval na čas a byl rád, když to skončilo. A to si jinak nechávám filozoficky laděné snímky nad tématem spravodlivosti klidně líbit. Tohle mě nijak nezasáhlo, ani nevím, zda je to tou "schormovsky" zmatenou koncepcí s podivnými Macháčkovy vstupy, pro mě zrovna nezajímavým Kačerem a Cupákem, téměř neustále monotónním prázdným prostorem, nebo je za tím prostě ta přílišná umělá vykonstruovanost a prvoplánovost (úplně se shoduju s komentářem od uživatele honajz). Nejspíše vše zmíněné dohromady dělá rozporuplné pocity. Milena Dvorská na fotkách pěkná, její hlasové repliky provázející film ostatně taky, ale ty jakoby zde vypadly z úplně jiného filmu. S Evaldem kamarádi nebudem...:o) ()
Odsouzený Eduard Cupák (se svým krásným melancholickým hlasem) a jeho soudce Jan Kačer vedou debatu o tom, co je to vlastně spravedlnost, jak je její pojetí relativní a velmi záleží na okolnostech její aplikace. Evald Schorm servíruje další snímek, který člověka nutí k zamyšlení a šrotuje mu v hlavě ještě dlouho po jeho zhlédnutí (což rozhodně není u Schormových filmů ojedinělý jev). ()
Filozofování o neuchopitelném pojmu "spravedlnost", nebo spíše o jeho neuchopitelnosti. Ve své době dech beroucí, dnes trošku ukoptěné a spíše mudrlantské než moudré. Po chvíli děj začíná nudit a neorganické vsuvky o nesmrtelnosti lásky má člověk tendenci přetáčet, aby už došel ke konci, který je od počátku zřejmý. ()
V jakém smyslu se v této zemi dnes používá slova právo! Parádní frajeřina, která mi vyrazila dech. Ne vrah, zavražděný je vinen. Ale čím? Touhou po spravedlnosti? A je vůbec nějaká? Cupák s Kačerem odehrávají prostřednictvím svých podmanivých hlasů fenomenální podívanou, díky níž si člověk uvědomí, jak křehké je vědomí života i smrti. Skoro se až divím, že to Schorm stihl natočit. A kdo bude soudit vás? ()
Film, který stojí na dialozích o spravedlnosti a vině v podání Eduarda Cupáka a Jana Kačera, nemůže být špatný. Obzvlášť když ty dialogy jsou takové, jaké jsou. Takovému filmu neuškodí ani zmatená režie, jež všechny ty skvělé myšlenky spíše tříští, než aby je v závěru spojila a udělala za nimi náležitou tečku. ()
Reklama