Víly z Inisherinu

Říkám si, že přesně takhle se musí cítit každá dívka, s níž se ve vší počestnosti snažím navázat kontakt - raději by si usekla prsty a hodila mi je na práh, než aby mi soustavně odpovídala. McDonaghova novinka si opět vytírá zadek s hollywoodskými klišé a servíruje další vypečenou vztahovku o lidech odtržených od civilizačního “normálu”, která střídá vtipné a bizarní scény s tragickými ve vyváženém rytmu. Je o bezbřehé osamělosti těch lidí, kteří se pro takový život sami rozhodli, stejně jako těch, co v ní vězí nedobrovolně. O morálně čistém a naivním versus skeptickém vidění světa. A o tom, že se dřív nebo později prolnou. Žádný zvrat mě tentokrát neuzemnil a postava staré věštkyně mi přišla trochu zbytečná, ale přemýšlet o filmu nějaký čas určitě budu. Jen ještě nevím, jestli díky celkovému vyznění, nebo jen zásluhou dílčích scén a hereckých výkonů. (16.12.2022)

Zaujímavý film, ktorý stojí hlavne na hereckých výkonoch, no poteší i krásne prostredie Írskeho pobrežia. Zaujal ma hlavne príbeh o priateľstve, ktoré sa behom jedného dňa zrazu rozpadne. Je fajn pátrať po príčinách a spoločne sa s Pádraicom stále pýtať prečo preboha prečo? Trochu škoda, že nám režisér neukázal zopár záberov aj z čias keď to medzi nimi bolo ok. Osekať si postupne prsty na ruke keď rád hrajem na husle? Trochu nepremyslené, ale pán Colma sa rozhodoval dosť inpulzívne. Toho malého oslíka mi bolo fakt ľúto... Film Oscara určite nevyhrá, ale nominácia mu sluší, pretože dnes sa podobných filmov robí strašne málo. 80%. (11.03.2023)

Veskrze irská zkazka o člověku, který se rozhodl pro razantní životní změnu. Čím více o ní mluvil, tím méně jí ale šel naproti a jeho chování nejen, že s postupujícím časem dávalo smysl stále méně, ale ještě začalo ubližovat lidem kolem něj. McDonagh mě většinou baví tím, jak potutelně trápí postavy i diváky, ale tentokrát už překročil hranici sympatičnosti směrem k pouhé exhibici. I přes jeden z životních výkonů Colina Farrella jde většinu času jen o formu, která má obsah jen jako nezbytnost. Třetí hvězda za srdcervoucí krajinu a stoupající hvězdu Barryho Keoghana, jinak jde ale o překvapivé zklamání a tvůrčí varování. (12.03.2023)

"Už tě nemám rád. Přestaň dolejzat!" Please, be careful... V komentáři překáží irské balvany a na stezkách se povalují stesky a nespokojené SPOILERY. Na ostrově, kde málem (!) chcípl pes a nudou pochcípaly i lišky, dávající dobrou noc, tam žít nechcete. Natož dožívat. Není tam nic. Žádné památky, kanály ani labutě jako V Bruggách. Žádné láskyplné vztahy. Jen pusté rozpolíčkované pláně a tři prdele kamenných zídek, navršené ze zrzavých, tvrdohlavých balvanů, kteří nechápou definitivnost vyřčeného "Už tě nemám rád". Místo hrachu na zeď házejí prsty na domovní dveře a vůbec je nezajímá, co na to řekne jejich pes nebo jejich housle. Jsou nevzdělaní, divní a nevidí si do huby: "A bude mi jedno, jestli budeš uvnitř, nebudu to kontrolovat..." versus "Kvit bychom si byli, jen kdybys zůstal uvnitř." Divné mají i mentály, viz konvicí mlácený a otcem zneužívaný Dominic, zamilovaný úplně mimo svou intelektuální ligu. Prosťáček s krutě upřímnými hláškami. "Nechtěli byste zjistit, jestli s tím uříznutím Colm neblafuje?"  To napadlo i mě, ale neřekl jsem to nahlas, abych před manželkou nebyl za cynika. A co zvířata na Inisherinu? Taky divná. Přítulné, leč prstožravé oslice a psi s nekonzistentním chováním. Viz geniální intuice, kdy pes vzal nebezpečný prstokráječ do tlamy a tahal ho pryč, vs. lhostejnost téhož čokla, v klidu odjíždějícího na voze od páníčka v hořícím baráku! No nic. S výtkami končím a na McDonaghovu opuštěnou zídku přidávám... čtyři meditativní kameny. Taky divné. (06.01.2023)

Kdo viděl Bruggy, má dvojici Farrell/Gleeson od té doby nerozlučně spjatou a díky tomu bude v této poměrně pochmurné depresivní záležitosti hledat alespoň náznak černé komedie. McDonagh zvolil vhodné prostředí vzhledem ke konfrontaci mezi bývalými přáteli a skvěle pojal charaktery postav. Zmiňovaná dvojice je fenomenální a byla zábava hledat, kdo z těch dvou je vlastně větší magor. Co se zpočátku jeví jako taškařice z náhle nafouknutého ega se vyvine do těžko předvídatelných sitaucí. Vskutku řemeslně zmáknutá filmařina s propracovanou psychologií postav, ze které divák nebude duševně v pohodě. Ale i negativní emoce zapříčiněná melancholickou formou i obsahem je známka kvality. (22.12.2022)