Mean Streets
Mizerné ulice
Špinavé ulice
Mean Streets
Režie:
Martin ScorseseKamera:
Kent L. WakefordHrají:
Harvey Keitel, Robert De Niro, David Proval, Amy Robinson, Richard Romanus, Cesare Danova, Victor Argo, George Memmoli, Jeannie Bell, David Carradine (více)Obsahy(2)
Svoje hříchy neodčiníš v kostele, ale na ulici… Špinavé ulice, vykazující řadu autobiografických rysů a odehrávající se ve Scorseseho domovské čtvrti, patří ke stěžejním dílům tzv. Nového Hollywoodu, nesourodého ale vlivného hnutí převážně mladých amerických filmařů (ještě např. Coppola, Spielberg, Lucas, Altman, Ashby), kteří rozhodujícím způsobem přetvořili slavnou továrnu na sny ke svému obrazu. Hrdiny snímku jsou dva kamarádi, Charlie (Harvey Keitel) a Johnny Boy (Robert De Niro), předurčení svým zázemím k životu drobných podvodníků na ulicích Little Italy. Nic na tom nemůže změnit ani katolická výchova, ani případná snaha se nějakým způsobem z daného koloběhu vymanit. Film měl premiéru na začátku října 1973 v rámci Newyorského filmového festivalu a hlasitě upozornil nejen na příchod zaníceného a talentovaného tvůrce, ale i na oba hlavní herce. Ani velice pochvalné recenze tehdejších předních kritiků (zejména Pauline Kaelové) však nepomohly snímku, aby si mohl najít své diváky. Konvenční distribuční model studia Warner Brothers ho odsoudil k brzkému zapomnění. Přes některá výroční ocenění (Cena newyorských filmových kritiků za vedlejší výkon pro De Nira, nominace na Cenu Cechu amerických scenáristů pro Scorseseho a jeho častého spolupracovníka Mardika Martina) byl film náležitě doceněn až s časovým odstupem, zejména když Scorsese s Taxikářem vyhrál Zlatou palmu na MFF v Cannes. V roce 1997 byly Špinavé ulice zařazeny do Národního filmového registru při Knihovně kongresu. (Česká televize)
(více)Recenze (294)
Filmy Martina Scorseseho jsou pro mě trochu zvláštní a uznávám, že ne vždy je dokáže dostatečně ocenit. Film má asi působit jako nějaká výpověď o tehdejším New Yorku. Oproti jiným jeho mafiánským filmům má tento snímek pomalejší tempo a trochu mi připadá, že se Scorsese teprve zahříval na větší projekty. Samozřejmě, že Robert De Niro a Harvey Keitel jsou tradičně skvělí, též se mi velmi pozdává dobová hudba a řada hitů. ()
Menn Streets sú typicky film M.Scorseseho zo spoločnosti mafie v N.Y. Vo filme exceluje ani nie R.DeNiro, ale hlavne Harvey Keitel. Tento film som si pozrel o 34 rokov od jeho uvedenia, a dávam mu plný počet. Vykreslenie talianskej štvre v N.Y., super dobová hudba, atd. S filmu je jednoznačne cítiť Scorseseho,v jeho tretom filme. Nie je v ňom však okrem záveru žiadne brutálne násilie,skor tu ide o náhlad do života mladých začínajúcich gangstrov. Po tomto filme až do dnešnej doby (The Departed), pokračuje M.SCORSESE. v skvelej režisérskej kariére.[DVD] ()
Nemohu si pomoci,ale tento film mě příliš nezaujal.Byl jsem na něj hodně zvědavý,měl jsem velké očekávání,ale jsem zklamán,bohužel.Herci byli výborní,ale příběh jako takový mi přišel bez šťávy,nevím,jestli je to tím téměř čtyřicetiletým rozdílem mezi vznikem a dobou,kdy jsem film viděl?!Jinak je pan Scorsese skvělý režisér,to všechna čest,tento film byl spíš tak jen pro něj a jeho přátele,jejich vzpomínka na mládí! ()
Horsiu hudbu (celkovo zvuky) som v zivote v ziadnom filme nepocul. A film detto. ()
Celý film v podstatě o ničem. De Niro a Keitel se sice snaží, ale spíš celou dobu jen tak bloumají od ničeho nikam po špinavých ulicích a barech, občas se poperou a to je tak všechno, aspoň ty dialogy mohly být trochu o něčem...slabota a dost nuda ()
"Kombinace dokumentaristického realismu, pohybující se kamery, expresionistického osvětlení, záběrů z úhlů a rychlého spádu" Skvělý soundtrack (dle mého názoru). "Film ztělesňující New-York". "Pocitově autentické, bytostně osobní, 'urban filmmaking'"."Vášnivý, energizující, stylistický invenční, osobní, první vyspělý, plnokrevný 'film značky Martin Scorsese'". ()
Mnohým tenhle film připadne jako sice milá, ale přeci jenom pouhá rozcvička před velkými Scorseseho opusy. Já to tedy viděl jinak. Vůbec nelituji, že jsem tento film viděl dávno po všech těch veledílech. Právě civilnost, prostota, neokázalost Špinavých ulic mi připomněla tu niternou Scorseseho stránku, která byla léty přetřena patosem velkých sdělení a leskem velkých peněz. Tenhle příběh o mikrosvětě zabírajícím pár ulic a pár osudů obsahuje ve zkratce vše, co vytváří magii přitažlivosti filmů ze života malých mafií: Potrhlost, naivita, nutkavá potřeba uznání a respektu, přehrávání rolí, škleby a významná gesta, prosté chtíče a syrový strach. De Nira jsem v podobné roli snad nikdy neviděl a byl vskutku na zabití, Harvey byl tragický svatý. V jistých momentech měl pro mě film něco z kouzla prvního Rockyho, prostě jsem mu věřil... ()
Čekal jsem 70. léta se vším dobrým i špatným a obvyklé řeči o starém dobrém řemesle, kde si už ale čas vybral své... Místo toho na mě vypadla pecka, kterou si hodně brzy pustím znovu. Tečka. ()
Předpilotní verze toho, čím Scorsese proslul ve svých pozdějších tvůrčích letech. Definice osobitého originálního stylu a subžánru, kterou dodnes obdivuje celý svět kinematografie. Intenzivní film se silným příběhem o městském hříchu a vině, který v mnoha oblastech ovlivňuje diváka svojí improvizovanou realitou, exhibičními emocemi a tísnivě šokujícím dojmem, který za pomocí Scorseseho důmyslného filmařského talentu působí agresivně, rychle a autenticky. Jedinečný filmový svět plný svérázné filmové poezie velkého města a špinavých ulic New Yorku, která svým stylem vytváří velmi kontaktní třecí plochu mezi autobiografickým prostředím a záhadnými mýty klasických amerických gangsterských filmů. Scorsese vypráví příběh důkladným, promyšleným a nádherným způsobem evokující posilující zážitek, a zároveň má osobní vnitřní nutkání vyjádřit veškeré životní pocity, které v komplexním filmařském pojetí šly proti klasickým zavedeným proudům a stylům ostatních režisérů své doby, a které zároveň vtahují diváky do zcela nových stavů vědomí na základě inovativních tvůrčích gest, které je radost objevovat a prožívat. Zdrojový kód veškerých následujících gangsterských/mafiánských filmů, se kterými Scorsese v budoucích letech dobyl světovou kinematografii. ()
Tohle mě neskutečně chytlo, před geniálním Taxikářem natočil Scorsese tento menší film, který není nic extra ale funguje dokonale. De Niro si už tady kradl veškeré scény pro sebe a byl tak moc na facku, že jsem mu fakt chtěl střihnout jednu i já. Podle mě tak trochu skrytá a zapomenutá perla v bohaté sbírce pana Scorseseho. ()
výbornej scénář, dobrý herecký výkony. režie pevná a perfektní. přesto něco skřípe. scorsese se více projevil až v dalších filmech. ()
Ten film je vážně "špína" se vším všudy. DeNiro vypadá, že mu ještě včera teklo mlíko po bradě, za to Keitel už suverénně šéfuje. Rádoby drsný kluci ze zaplivanýho baru, co se občas rádi s někým kočkují. Radost pohledět :) Už tady Scorsese dobře věděl co dělá a ukázalo se kolik zkušeností z vlastního života do filmu vložil. Předzvěst věcí budoucích... ()
Hodne jsem se snazil, ale nedokazal jsem to dokoukat. Proste dle meho nazoru naprosto nudne. ()
Scorsese se ve Špinavých ulicích pouze rozcvičuje, aby se pak mohl vydat na maraton gangsterských krimi jako Taxikář, Mafiáni, Casino či Mys hrůzy. Zní to divně, ale tomuhle filmu chybělo násilí, brutální humor a ta pravá itálie, kterou umí Scorsese tak dobře. Bez De Nira, který dovede zachránit asi všechny filmy na světě, by to snad byla i lehká nuda. Pro prvotní seznámení se Scorseseho tvorbou, jsou Špinavé ulice nevhodné a mohly by odradit, pro jeho fanoušky, fanouškovská nutnost.:D ()
Neviem ci je moje hodnotenie objektivne, ale pozrel som len prvu polovicu, ked som zistil ze mi druha chyba. Nic ma ale nelaka pozriet si aj druhu.. Bude to tym, ze film je predsa len starsieho razu a dnesneho divaka uz nema velmi cim oslovit... ()
Z filmu čiší začátečnické zapálení pro filmový obraz, tvůrčí svoboda, hravost a radost z filmování. Žádný diktát studií. Proto jsou Špinavé ulice můj nejoblíbenější kousek od Scorseseho. Čistý, sirový a suroý zážitek. ()
Kdysi snad provokativní snímek a stylistickou syrovostí může někoho vzrušovat pořád. Nevím ale proč. Mám trochu pocit, že vyskoké hodnocení vychází z argumentu ad personam - tedy odkazem na osobnost režiséra. Do jisté míry je to oprávněné, jelikož určité postupy jsou pro Scorseseho typické a samotné téma o béčkařích podsvětí si ještě rád několikrát zoopakuje. Řekl bych dokonce, že ten film vpodstatě není špatný, jenže jestliže se u sledování čehokoliv musím přemáhat, abych to vůbec dokoukal, neznamená potom pro mě řemeslná a tematická originalita vůbec nic. Chci se předně bavit ne sbírat materiál pro intelektuální šplechty o tom jak zvednutá kamera nad směšnou rvačkou vytváří "vertikální moment" a podobné bláboly. A u Mean streets jsem se proklatě nudil od začátku do konce, přesto, že mladý Keitel je vynikající a mladý De Niro také nehraje nejhůř (ještě mu to ale nějaký pátek potrvá, než se naučí svou drsňáckou polohu). Pokud někoho oslovuje to, že je celý film de facto o ničem a považuje právě to, za uměleckou podívanou - prosím. Vkus je vkus. Já se radši vrátím k mladším klasikám z autorova repertoáru. ()
Ochutnávka z následné Scorsesovi (gangsta) tvorby. Tentokráte ale jen takový pomalý a natáhnutý rozjezd z nížších pater mafie. Obrovský talent je vidět, ale bohužel plně se rozvine až v dalších filmových dílech. A po pravdě se zde také až tak moc zajímavého nestane. Ovšem částečně to vyvažují mladičcí De Niro a Keitel, jejichž to jsou jedny z prvních filmových (význačnějších) rolí, takže už třeba jen proto má smysl na to mrknout. Bohužel jsem se ke snímku dostal až po shlédnutí spousty následných perel. [60%] ()
První Scorsese, kterým se legendární tvůrce definuje.. I když mě třeba jeho celovečerní debut "Kdo to klepe na dveře" v podstatě sedl, tak v něm byste rukopis budoucího velkého filmotvůrce hledali stěží. A současně je to poprvé, kdy si ho všímají diváci a mají potřebu se k němu po letech zase vracet.. I když spojení "všímají diváci" je poněkud obtížné, jelikož tradičně, jak bohužel je u Martin Scorseseho zvykem ještě několikrát v jeho kariéře, jelikož jde o první film z jeho bohaté kinematografické kariéry, který si na sebe v kinech nevydělal.. Špinavé ulice jsou první z filmů, kde jako tvůrce odkrývá svoje karty a představuje svůj styl, kterého se nepustil ani po padesáti letech, jen si ho s přibývajícími zkušenostmi vyšperkoval k dokonalosti.. S nástupem nové vlny Hollywoodských tvůrců, mezi nimiž najdeme převáženě dravé mladé tvůrce, kteří jednoho dne vstoupí do dějin, aby představili dravější vyprávění, které se od "filmu" začíná vzdalovat do reálného života, kdy si divák snadněji řekne "tohle se mi taky mohlo stát" anebo "to jsem celý já" (vedle Scorseseho, jde třeba o Lucase nebo Spielberga..). Kdyby jen Scorsese věděl, že hned k jeho prvotině bude po letech nejvíce vzhlížet tolik dalších mladších režisérů (včele s takovým Quentinem Tarantinem).. Představme si, že Scorsese ve všech svých mafiánských filmech používá stejné postavy, že ve Špinavých ulicích vidíme mladé bouřlivé kluky, kteří než pracovat, jsou fascinováni násilím a nepoctivostí a jejich snem je stát se velkými místními kápy, jakým se bude na ulicích každý klanět.. Následně nám Scorsese v Mafiánech představuje jejich cestu na vrchol, aby nám v Casinu ukázal, jak to na něm vypadá, než je v Irčanovi nechá padnou a sentimentálně vzpomínat na staré časy.. Není možná tak ani náhoda, že ve všech čtyřech filmech spolupracuje s Robertem De Nirem, kde právě tady jejich spolupráce začíná, zatímco letos, tedy o symbolických padesát let později, došla již desátého jubilea.. Avšak tady pro mě vede druhý z ústředního dua kamarádů, Harvey Keitel, kterého si právě už měl možnost vyzkoušet v již zmíněném debutu, aby se i skrze jeho osobu ukázkově přemostil k jiným typům filmu.. Přízemní podívaná, kde parta hošíků s naprosto nezaslouženými egy, řeší svoje malé problémy "velkým způsobem". Ve velkém se tvůrci soustředí daleko více na postavy, než na nosnost příběhových událostí, které zde slouží čistě jako prostředek jejich vlastních charakterových změn.. Jestli něčím, ale Špinavé ulice stojí za pozornost, kromě své coming of age tématiky, jde rozhodně o svoji řemeslnou stránku. V níž si totiž tvůrci vyhrávají a takovým neučesaným způsobem přepínají mezi různými kamerovými styly a propojováním obrazu s hudebním doprovodem, čímž podtrhává intenzitu všech scén a dociluje možné nejdrsnějších násilných scén v rámci svojí tvůrčí kariéry.. Ovšem mě třeba osobně vyloženě těšili všemožné dialogové přestřelky postav, jaké oplývají naprosto jedinečnou energií, nad kterou se tehdy mladý Tarantino musel vyloženě rozplývat.. I když nejde v žádném případě o dílo kvalitou porovnatelné s těmi režisérovými budoucími, tak jde o pestrou přehlídku nápadů a prvků, které naplno dovolili Scorseseho odzkoušet jak svůj tak divákům pohled.. A kdo může říct, že si oťuknul publikum takhle působivým způsobem.. 75% () (méně) (více)