Černý déšť

Ten jeden bod navyše, ktorý tomuto trochu podceňovanému majstrovmu filmu pridávam v porovnaní s tunajším priemerom, je za jeho výstižný názov. To osvetlenie situácie v rámci tamojšej mafie a jej porovnanie so situáciou pred oným "čiernym dažďom" je najlepší moment filmu a dáva mu ďalší rozmer. Atmosférou mi trochu pripomína Blade runner, v Japonsku sa ním možno nechali inšpirovať miestni architekti a urbanisti. (09.07.2012)

Těžko říct, jestli jsou horší dva buranští Američané v Japonsku, nebo Japonci, kteří bez těch dvou nejsou schopni nic vyšetřit... Douglas i Garcia mě svou suverenitou opravdu hodně štvali, a fandil jsem Japoncům, kteří se před těmi Američany stejně vždycky sehnuli...Takže z pohledu scénáře je to velká bída. ALE - vizuálně je to Scottův druhý Blade Runner! Neony, kouř, fantastické svícení připomínající už zmíněné scifi a film noiry. Krom toho parádní důraz na industriální krajiny, které se stávají hlavním leitmotivem většiny filmu. Prostředí je vykresleno spíš jako koláž a chaos prvků, není tu důraz na konkrétní monumenty, které by jednoduše popsaly Japonsko. Hlavní důraz se klade na atmosféru, a každý záběr se tomu podřizuje. Je to potvrzení, že Ridley Scott je spíš obrazový než příběhový režisér, a také, že v 80.letech byl prostě na vrcholu. Za ty krásné obrázky 4 hvězdičky a rád se podívám znovu. Za příběh by to byly tak 2. (03.08.2015)

Ukázkově xenofobický a rasistický film 80. let. Z Japonska si to bere sotva texturu, o jakémkoli pochopení nebo aspoň vykreslení tamní kultury nemůže být řeč. Douglas je zcela nesnesitelný a komický, ať už má na hlavě helmu nebo ne. Důkaz toho, že Scott se rozhodl vytřískat z vizuality Blade Runnera i poslední zrnko. Marně. Ten film je podobně hnusný jako Black Hawk Down. (11.11.2004)

Uznání si zaslouží obsazení japonských partů vynikajícími herci (Ken Takakura, Tomisaburó Wakajama a především úchvatný Júsaku Macuda) a pár scén ve kterých vystupují. Ale jinak je Černý déšť xenofobní obludnost o tom, jak jsou Američané nejlepší a jak by každý měl následovat jejich principy. Narozdíl od Posledního samuraje, který se snaží o pochopení a nahlédnutí japonských tradic, tady je vystavěný příběh o tom, jak drsný bílý mastodont přijíždí do barbarské země, kde skoro nikdo nemluví anglicky a policie je naprosto neschopná, protože případy neřeší americkým způsobem. Jelikož se tu nedomluví, musí anglicky mluvícího šikmáče, který ho provází, naučit na své způsoby. Aby se měl kde odreagovat chodí za majitelkou baru, která je samozřejmě z USA (přece by se nezahazoval s nějakou žluťačkou). Zdejší vyobrazení Američanů paradoxně odpovídá tomu, jaké se objevuje i některých v japonských filmech 60. let, které reflektovaly poválečnou okupaci a kritizovaly americkou vojenskou přítomnost v Japonsku. (14.08.2008)

Výtečná, drsná kriminálka v perfektní režii Ridleyho Scotta, která typicky symbolizuje 80. a 90. léta. Banda drsných borců, nabušený vizuál, spousta vražd a přestřelek a další a další nezbytné atributy. Exotické prostředí je nápad velice dobrý a některé kamerové záběry či celé sekvence dají vzpomenout na Scottův opus Blade Runner. Hans Zimmer složil poměrně působivou elektroniku s lehkým nádechem orientu a za zmínku určitě stojí i jméno kameramana (Jean De Bont). Scénář není nijak převratný, ale to není u Scotta žádná novinka. (01.12.2005)