Thelma a Louise

Slušné road movie o dvou ženách, které souhra náhod a nevybouřené hormony svedly na dráhu desperátek. Susan Sarandon patří k mým nejoblíbenějším herečkám a odvádí výbornou práci, ale zdatně jí sekunduje i Geena Davis, kterou jinak moc nemusím. Film se opírá o krásné scenérie americké divočiny a je podmalován příjemnou muzikou. Ridley Scott se tentokrát umírnil, pokud se týče střihu a efektů, snad jen střetnutí s policisty, které skončí demolicí poloviny vozového parku místní policie, je typicky přepísklé a je natočené jednoduše na efekt. Celkový dojem: 70 %. (16.02.2010)

Jeden z nejlepších road movies a filmů o ženském přátelství, který jsem plně docenil až na prahu čtyřicítky (a uprostřed kampaně metoo). Scenáristicky dobře vystavěný konflikt, který vyplyne z nátur a špatných zkušeností obou hrdinek, protřelé a poznamenané Louisy i naivní Thelmy, která ale dokáže překvapit. Kde ztrácí kontrolu nebo víru jedna, zachraňuje situaci druhá a obráceně, přičemž na každou doma jiným způsobem čeká jiný typ muže - namyšlený blb a oddaný, ale prchlivý Madsen. A v patách mají chytrého a chápavého policajta (ne nepodobného Pendrgastovi z Volného pádu - ten byl ale komplexnější postavou), který by rád zabránil nejhoršímu... ale bude to v jeho silách? Kdy vlastně hrdinky překročily hranici, odkud nebylo návratu? Překročily ji vůbec? (19.04.2018)

"I don't remember ever feeling this awake." Nerozumím, z jakého důvodu je některými lidmi "Thelma & Louise" zvána feministickým filmem. Protože se v něm dvě ženy v krizové situaci vykašlou na šminky a posléze najdou samy sebe? Feministky jsou ženy, které bojují za práva žen. Thelma a Louise bojují za právo na vlastní svobodnou existenci v životě, který si neuváženým krokem totálně podělaly. Režisér R. Scott (feminista?) záměrně, aby těmto případným a nepodloženým názorům předešel, vložil do filmu dvě veskrze pozitivní postavy správňáckých chlapů, ve skvostném podání H. Keitela a M. Madsena. I despotický manžel Thelmy svým výrazem v očích, ve chvíli kdy mu konečně opravdu dojde co se stalo a o co přišel, povýší svou postavu nad pouhou karikaturu "pána domácnosti". Samozřejmě, je tu nechutný řidič náklaďáku, ale přiznejme si to - kdo nezná ve svém okolí někoho podobného? Nehledě na to, že zde především plní funkci spouštěče finálních událostí. Obě hlavní představitelky předvádí své životní herecké výkony, a je velká škoda, že se nakonec vzájemně (a ne/paradoxně) vyšachovaly ze hry o Oscara. Nebeská hudba H. Zimmera, společně s úchvatnými scenériemi amerického středozápadu, dotvářejí podobu mého dávného snu o rozlehlých dálavách, nadpozemském klidu, volnosti a cestách, jež vedou daleko za obzor... Nádherný film o uvědomnění si vnitřní síly v sobě a odvaze zvolit si svou vlastní cestu. S nejkrásnějším představitelným závěrem... (16.01.2005)

Ridley Scott se opět předvedl v jiné poloze. Tentokrát v subžánru road movie a opět nelze než konstatovat, že v rámci pravidel využil možnosti, které tento druh filmu nabízí na výbornou. Jeho zásluhou může divák proniknout úchvatné krajiny jihu spojených států, kdy zpočátku nehostinná poušť přechází v monumentální přírordní útvary, jež díky nasnímání působí téměř mysticky. Ovšem film by nebyl tak dobrý bez skvělého scénáře, díky kterému se, i přes jeho mírně feministické vyznění, lze snadno sžít s hrdinkami příběhu. Obě jsou plastické postavy a obě jsou, nebo s v průběhu filmu stanou, velice silnýmy a to na základě životního traumatu, kterým si musely projít v buranském maskulinním světě. Ten je zde vylíčen neúprosně, muži zde jsou buď ubozí a dětinští (manžel), násilničtí (Harlan), slizcí (řidič kamiónu), nebo prostě jen hajlzíci (JD). A v takovém prostředí se předpokládá, že jim ženy budou podřízeny, díky čemuž revoltu Thelmy a Louise snadno pochopit a fandit jim. Samozřejmě film také hodně stojí na hereckých výkonech, ať již hlavních postav, nebo i těch vedlejších, všechy díky svým představitelům ožívají a tak filmu nelze nic vytknout. (20.10.2011)

Grand Canyon, Thelma, Louise, policie a geniální hudební doprovod v podání melancholické kytary Hanse Zimmera. Scéna, která se mi vryla do paměti navždy a která má hodně silný náběh na to, aby zvedala výsledné hodnocení, ale přes tři hvězdy se dostat nemůžu. Geena Davis je přenádherná a nezmění na tom nic to, že Thelma je nerozhodná, důvěřivá a vůbec taková jednodušší. Naopak Susan Sarandon se asi pro roli Louise narodila, obdařila ji svou charakteristickou rozhodností a přesvědčivostí. Co je ale tím znakem, díky kterému je film považován za nejrazantněji feministické dílo, za zosobnění soběstačnosti žen? Vždyť obě hrdinky se víc jak polovinu stopáže jenom hádají či nadávají chlapům. Nedochází mi ani, proč vlastně Akademie tehdy obdařila film Oscarem za scénář, když z něj občas prosvitne klišé (nenapravitelná naivka, hodný policajt proti partě zlých policajtů) a vůbec často zapůsobi tak nějak obyčejně. To zlomové ve filmu je atmosféra - neustálá intenzívní blízkost pouště, síla scény dvou milostných aktů ve stejnou dobu či výborný dialog Keitela s PIttem. (01.04.2007)