Šiva Baby

Epická konverzačka na pohrebnej hostine, ktorá mala síce vcelku dobrý základ, ale napokon to bolo veľmi veľmi slabučké. Aj keď tu bola snaha o taký prirodzenejší humor, ktorý mi zvykne pasovať, v tomto prípade si ma však tento film ničím nezískal. Dialógy boli mdlé, nevýrazné a bez dôvtipu. Postavy boli síce zaujímavé a mali potenciál, avšak nie v tomto kompozičnom mechanizme. Nuž, ale aspoň na 1* to bolo - zopár dobrých scénok sa tu veru vyskytlo, ale na kvalitnú komédiu to bolo nedostatočné. (14.04.2022)

Režisérku Emmu Seligman jsem poprvé zaznamenal díky jejímu nejnovějšímu filmu Holky bez zábran, který mi hodně sedl a bavil mě. Seligman na mě udělala velký dojem, tak jsem si řekl, že zkusím její první film. A bylo to dobré rozhodnutí. Šiva Baby je menší, komorní dialogový film, který se celý odehrává na jednom místě a v jednotném čase. Tahle divadelní struktura filmu jen prospěla a Seligman s ní velmi elegantně pracuje. Celý vývoj postav a jejich dramatický oblouk je podán velmi přesvědčivě a úderně. Režisérce se povedlo věrohodně ukázat, jak to vypadá, když jste na oslavě, na které nechcete být a všechno se vám rozpadá pod rukami a vy se emocionálně a fyzicky rozpadáte. Rachel Sennott je velmi šikovná herečka, a svou postavu zahrála parádně. Hlavní hrdinka má spoustu chyb a není úplně nejsympatičtější, ale Sennott dokázala výborně vystihnout její zranitelnost a vnitřní smutek. Danny Deffarrari mi předvedl, že má dost talentu, tak snad ho uvidíme ve filmech častěji. Molly Gordon má velmi vděčnou roli a je v ni dobrá. Film má krátkou a údernou stopáž, ve které dobře vyniknout dialogy, komické momenty a také dramatické scény. Šiva Baby je hodně povedený menší film, který mě moc mile překvapil svými kvality. (17.12.2023)

Poriadne ukecaná čiernohumorná komédia zachytávajúca jeden katastrofálny deň mladej bisexuálky Danielle, ktorá sa ocitla na židovskom pohrebnom obrade. Shiva Baby je o mladom človeku, ktorý sa hľadá a razí si svoju životnú cestu po svojom, pričom sa neustále dostáva do konfrontácie s pokrytectvom, ľudskými predsudkami a obhajobami stereotypných ideálov. Nejaká zápletka tu prakticky absentuje, ale atmosféra gradácie úzkostných stavov a hory trápnych momentov na mňa jednoducho fungovala. (05.01.2022)

Čekal jsem kolekci Twitter-ready one-linerů z prořízlých úst newyorské „it girl" Rachel Sennott, které ale nevedou k ničemu relevantnímu kromě krátkodobé virální popularity. Dostal jsem velepřesný portrét postgraduálního zmatení a hororových rodinných oslav plné domýšlivých příbuzných s patentem na rozum. Nosný koncept s realizací ostrou jako břitva a plným vědomím o vlastních hranicích uvěřitelnosti a délky. A Sennott nečekaně lepší ve vážnějších polohách. 80 % (08.06.2023)

Jestli ale máte chuť na silnou dávku smíchu a mileniální úzkosti, tahle břitká židovská komedie omylů je ideální volba. Velké rodinné sešlosti jsou horory samy o sobě. Tím spíš, když se jich účastníte ve stavu, kdy si nejste jistí svou prací, partnerskými vztahy ani sexuální identitou (a rozhodně o ničem z toho nechcete mluvit s bratrancem z druhého kolena). Emma Seligman dokázala svíravou trapnost podobných setkání vystihnout dobře odpozorovanými situacemi, autentickými dialogy a výborným využitím klaustrofobního prostoru jednoho domu, kde se skoro celý příběh odehrává. Její vypravěčsky koncentrovaný a bravurně vygradovaný film se scenáristicky a herecky (skvělá Rachel Sennott v hlavní roli) vyrovná nejlepším epizodám Fleabag a zrežírovaný je s takovou jistotou, že pro mě šlo o jeden z nejslibnějších debutů od tematicky v lecčem podobné Lady Bird od Grety Gerwig. 80% (05.12.2021)