Větrná hora

Vzorově a jistě pod dohledem předepsané charaktery všech postav tu sehrávají docela slušnou kriminální zápletku i něžnou romanci. Jednoduchý scénář a osudy brigádníků ze všech vrstev obyvatelstva, v sobě skrývají docela pestré herecké obsazení. Nejvíce mne pobavil Robert Vrchota, který se zde nepochybně nevědomky připravoval na roli holiče v povídce majora Zemana - Studna. Jen ty kila mu chyběly. Napoprvé určitě dobrá kriminálka s rychlým dějem. (03.02.2016)

Jako holka jsem u tohoto filmu učůrávala strachy. Bála jsem se o všechny ty starečné muže v unformách, co na koních statečně honí lumpa uhánějícího v Pragovce. Já se bála a tatínek v křesle se uchechtávál. Jo to byly časy! A dnes? Atmosféra je vychytaná, hudba dramatická, příroda malebná a příběh přitažený za vlasy. Z mého pohledu je snímek cenný hlavně pro ilustraci, jaké filmy se točily v 50. letech. (03.02.2016)

Větrná hora byla jedním z mála filmů Jiřího Sequense, které jsem dodnes neviděl (konečně napraveno!) a vlastně ani nevím, proč jsem se jí vyhl v době, kdy jsem tvorbu tohoto režiséra tak nadšeně objevoval a řadu kousků sjížděl i opakovaně. Každopádně jsem si po čase potvrdil, že Sequensovo filmařské řemeslo v kriminálním žánru, s poctivým budováním napětí a z pohledu doby i velmi slušně odvedenou akcí, u mě pořád zabírá natolik, že mě během sledování vůbec žádnou (jinými zmiňovanou) naivitu či neuvěřitelnost ani nenapadne řešit. Obával jsem se případné socialistické agitace a zůstal překvapen, nakolik je vše podobné vytěsněno do úzadí napínavým dobrodružným příběhem, který tu (podobně jako v Polákově Smrti v sedle) tvoří z pohledu jednoho z hlavních hrdinů jakousi reálnější a strastiplnější variantu na tehdy oblíbené rodokapsy. Sequensovi se z prostředí pohraniční stráže podařilo vytěžit slušnou atmosférou, i s kapkou drobného mysteriózna během bloudění v zapadlém podzemním dolu a příběh získává na síle dalším zúčtováním s bývalými fašouny a oportunisty. A když se chýlí k happy endu se zdánlivým prohloubením romantické zápletky (asi jediný prvek, který děj pro mě trochu zdržoval, byť jistý význam měl), dochází nejen k jeho nečekanému přerušení, ale i dalšímu setmění atmosféry tam u dolu na Větrné hoře... Jméno Pecián v souvislosti s tímto filmem zůstane divákovi chvíli v paměti. [80%] (01.03.2023)

"To jsou mi teda posily. Jeden tu přišel malovat, jiný fotografovat, a havíře aby tu pohledal…" Na tomhle socialistickém "thrilleru" mě asi nejvíc bavilo to, co sem žánrově vlastně ani nepatřilo. Parta mladých brigádníků (viz třeba Josef Vinklář s kytarou, Stanislav Fišer s frajerskou patkou či polepšený "kriminálník" Rudolfek Hrušínský) sem přináší trocha té mladistvé rozvernosti. A díky přítomnosti několika mladých dam či dívek (nejvíc asi mladičká Marie Kyselková) to má i nádech romance. Burácivě dramatická  hudba Miloše Vacka dává hned v úvodu jasně najevo, že tu půjde někomu o kejhák. A vskutku jedna pořádná přestřelka nás nemine, jakož i obligátní odhalení nekalých praktik zápaďáckých diverzantů. Přesto ale "já vím o Větrný hoře sví…" (10.02.2023)

Vcelku koukatelné, byť opět budovatelské a s temnými živly. Tento film bych řekl, že je mnohem lépe obsazený než ostatní dobové budovatelské sníky, kde hrají stále ti samí herci. Možná to byl důvod, že se na něj koukalo lépe než na ostatní rozjásané agitky. Navíc tady na diváka alespoň toho mladšího musel dýchnou tak trochu divoký západ. Desperáti, pohraničníci na koních, stará štola se svým tajemstvím... Tohle je asi jediný film z padesátek, který ode mne dostal za 3 hvězdy. * * * (06.02.2016)