Vysoké podpatky

Je to hlavně dokonale vedená kamera a skvělý "design" celku, který jinak poměrně typický almodovarovský produkt posílá nahoru. Oproti Pedrovým začátkům už jsou příběh i postavy méně chaotické, ne tak bizarní. Podpatky jsou nefalšovaným předělem mezi Almodóvarem začátku let osmdesátých (starší filmy se zatím nedají sehnat) a tím dnešním, už (možná) více zkomercializovaným a od dob Volveru i více sledovaným. (20.09.2011)

Co je to jenom za vlákna, kterými mě Pedro Almodóvar přitahuje ke svým filmům. Možná jsou to vlákna plné emocí, nebo vlákna jeho barviček, kterými ve filmu jen hýří, já nevím, ale po jeho příbězích jsem téměř vždy chvíli mimo realitu. I tady v jeho skoro režijních začátcích mě dokázal vtáhnout mezi své ženy, matku Becky a dceru Rebeccu, obě plné citů a přesto tak komplikovaných, že je mezi nimi téměř nepřekonatelná propast. Další vztahové drama, kde pochopitelně nechyběli ani muži a já jsem se těšila hlavně na Javiera Bardema, který se ale tentokrát ke slovu moc nedostal, za to Miguel Bosé si tady mohl vyzkoušet, co všechno dokáže a obstál velmi dobře. Byla to Almodóvarova docela zajímavá žánrová barevnost, která mně ale vůbec nevadila, protože tak dokázal podpořit celou škálu lidských emocí.70% (29.01.2013)

Ač chvílemi vypadá, že se Vysoké podpatky snaží za každou cenou tvářit jinak a upoutat stylizovaným barevným vizuálem, ve výsledku mi přijdou stejně jako celkem obyčejná vztahová detektivka plná zvratů v kruhu různě narušených postav. Hodně mi to připomíná ČST inscenace amerických detektivek z 80. let od Dudka a spol. (jen tentokrát bez papundlekových kulis a s umělečtějším vizuálem), což tedy nepovažuji za žádný velký trapas, i přes mírně chladný pocit vůči většině postav mě to často celkem bavilo. Problém či lépe řečeno překážku k vyššímu hodnocení vnímám v tom, že jde o celkem slušný film na jedno zhlédnutí, jehož děj ale většinou lze předvídat a osobně u něj necítím moc důvodů se k němu v budoucnosti vracet. Možná je chyba ve mě, že od Almodóvara coby režiséra s tak obrovským mezinárodním renomé prostě očekávám víc, než prostý noirový krimi příběh v pestrobarevném kabátku obohacený o režisérovy oblíbené transvestity, ale cosi podobného jsem už dostal od něj v Zákonu touhy. Oproti tomu mají Vysoké podpatky alespoň tu výhodu, že vražda se tu stane mnohem dřív a tak vyšetřovací linka se rozjede velmi brzy. Dost zajímavý motiv představuje napjatý vztah mezi matkou a dcerou, ač tu Almodóvar opět zklouzává do scén jako vystřižených z telenovely a nepomůže mu se z toho vymanit ani odkaz na Bergmanův film. Nevím jak ve španělském originálu, ale v českém dabingu měl herec v postavě soudního vyšetřovatele tak výrazný hlas, že jsem tajemství jeho postavy ohledně několika identit a převleků odhadl prakticky okamžitě. [65%] (12.11.2022)

Velmi nevyrovnaný film. Almodóvar mě zatím žádným svým dílem nepřesvědčil k udělení 5*, ale přesto nadprůměrné kousky točit rozhodně umí. Vysoké podpatky k nim ale nepatří. K čemu Victoria Abril a Marisa Paredes hrají jako o život, když příběh je docela nudný a odhalení "1" z postav (ta šokující pointa!) totálně mimo? Komedie to není vůbec, možná snad pár směšných, resp. trapných scén by se tu našlo, ale to je tak všechno. Natočit srdceryvný příběh matky a dcery šlo určitě lépe, z mé strany to vidím pouze na průměr, a to jen za výborné herecké výkony výše zmiňovaných hereček. (01.07.2012)

Natočit vkusně film, kde si žena vezme bývalého milence svojí matky aniž by o tom věděla a den před jeho smrtí s oběma navštíví klub, kde si to v šatně rozdá s transvestitou, který napodobuje její matku (známá zpěvačka) zvládne skutečně jen Almodóvar. Výborný film, krásně stylizovaný do červené barvy (nebo se to zdálo jenom mně?), prostě Pedro nikdy nezklame. (24.02.2007)