Ulice strachu – 2. část: 1978

"You’ve read Carrie?" První Fear Street měla své chyby a problémy, ale ty jsem jí mohl s klidem odpustit, neboť se jí stejně dařilo zůstat zábavnou letní oddychovkou s tak akorát vyváženým mixem horroru a humoru, sympatickými postavami, slušným tempem i uspokojivou dobovou atmosférou. Právě díky tomu mne chytla a přesně to jsem čekal také od roku '78. Bohužel marně. Ta příjemně odlehčená nálada prvního filmu je prostě pryč, nahrazená horou špatných klišé. Což by ještě nebylo nic hrozného, kdyby se snímek po vzoru dobových 70s a 80s béček nebral tolik vážně... jak naneštěstí činí. Takže ačkoliv jsou tu mnohé dobré momenty a scény, pár velmi hezkých použití soundtracku i několik vskutku napínavých či emocionálně silných okamžiků – povětšinou zásluhou výborné Sadie Sink – tak nic z toho nedokáže vyvážit všechny ty příšerné sociálnědramatické monology různých jedinců, které, přestože nám o nich dávají mnohem větší backstory než třeba v takovém Friday the 13th, z nich stejně nedokáží udělat sympatické postavy. Možná spíše naopak. Potenciál předvedený prvou částí tu tedy byl dost promarněn (více mrtvol ≠ lepší film) a na Fear Street: 1666 se podívám spíše z "povinnosti" a té malé trošky zvědavosti, která mi ještě zbyla...   Ukončil bych to podle mého velmi vypovídajícím citátem z recenze Nicka Allena: "The rest of “1978” [mimo několika jím výše chválených scén] is more of a frustrating bummer—a summer camp slasher that’s afraid of campiness, and one that’d be a better fit for group therapy sessions than sleepovers." (♪♫) (♪♫) (♪♫) (x/x/x) (x) (x) (x) (11.07.2021)

Dvojka za mňa dopadla o level lepšie ako jednotka. Drsnejšie, zaujímavejšie, lepšie pôsobiace, krvavejšie. Toto je myslím vydarená pocta filmom typu Pátek třináctého do ktorej je nenásilne natlačená násilná mágia. Ak som bol po 1994 na Ulice strachu 1666 zvedavý, tak po 1978 sa už jednoznačne teším. Toto leto našlo svojich mladých a mrtvých. (09.07.2021)

Tak Ulička kde jest strachu, sa nám pekne parádi. Tentokrát, je na módnom móle kolekcia leto 78. Kamp Nightwing si tu užijú starší ( killovaný v zábere ), aj tí mladší ( tí nanešťastie mimo čočku ). Výborný návrat k pôvodnej štruktúre rozprávania v slasher žánri, konkrétne jeho camp subžánru. Časť druhá - trefa do čierneho. (19.10.2022)

Uff tak toto teda nie, Ešte ukecanejšie a naťahovanejšie ako jednotka, postavy dva krát tak nudné a nezaujímavé, kým sa niečo udialo prešlo skoro 50 minút... Dopozeral som iba kvôli jednotke a kill countu. Začínam mať pocit, že namiesto troch filmov mali nakrútiť radšej 8-10 dielny seriál. Ten by väčšinu nedostatkov seriálovosťou schoval... (11.07.2021)

Piatok sa s piatkom znova zišiel, čo znamená len jediné – na stole máme naservírovaný druhý diel letnej Netflix trilógie Fear Street. Staré postavy sú späť, hoci len na minútku, režisérka Leigh Janiak nezaháľa a presúva nás v čase do roku 1978 na letný tábor, čo je peknou reminiscenciou na slashery doby minulej. V šľapajach prvého filmu ide nie len soundtrack, ale aj pocta filmom daného žánru s menším obnosom odkazov na ne, zároveň ale s minimom na popkultúru. Zachytenie atmosféry obdobia mi prišlo fádne, resp. nevyzeralo, že hrá prím, takisto aj hra so svetlami. K postavám som si cestu nenašiel, úsmev na mojej tvári bol len v úvode a závere. Sekali sa deti, červená tekutina striekala a hlavy lietali, čo poteší krvichtivých, no a nedohonenci si aj tentoraz poplačú nad absenciou väčšej expozície poprsia. Prepojenie príbehov je relatívne fajn, no celkové nadšenie už nezdieľam a na tretí film sa už neteším. --- ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ (09.07.2021)