Madla z cihelny

Je to zcela jistě jeden z nejhorších filmů zlatého fondu první republiky, zároveň je to ale zajímavá příležitost k úvahám nad člověkem své doby. Především by mě zajímalo, kdo byl diváckou cílovou skupinou. Kdo se necítil uražený satirou na úkor chudých, kteří mohli své děti sotva uživit, byl přitom však dostatečně prostý, aby pro něj fiktivní přání aristokratických kruhů změnit svůj osud za pomoci toho, co je pro chudého přítěží, mohlo být vůbec dostatečně aspirtivní, a nakonec současně tak bystrý a otevřený, aby překonal výsměšný kontext předestřených majetkových rozdílů spojených napevno a úmyslně s mentální způsobilostí a stylem chování a byl ochoten přijmout, že množství peněz skutečně nemá vliv na dokonaný pocit lidského štěstí? Těžko soudit. Příběh prostinký až primitivní snad mohl nakonec nejvíc zaujmout udatné čtenářky červené knihovny pokročilého věku, které se ve vlastním životě nepotýkaly ani s jedním z nastíněných problémů, ale zvykly si oddávat se při četbě či v kině nejrůznějším, i hodně vzdáleným snům… ;) (01.01.2022)

První polovina je značně lepší, než ta druhá. Přesto si film uchovává alespoň průměrnou, až mírně nadprůměrnou úroveň. Hugo Haas je opět skvělý a i když zde tolik prostoru nemá (třeba oproti filmu Ať žije nebožtík), každá scéna s ním stojí za to. I výkon Lídy Baarové stojí za zmínku. Prostě stará oddychovka na všední odpoledne. 65% (01.06.2012)

Slavínský tvořil pro obyčejné lidi, kterým se jeho filmy přes jistou dávku naivity líbily; aťsi to byla "červená knihovna", většina z nich je dělána skutečně na profesionální úrovni, je nutno však přiznat, že velkou roli v tom hrál výběr herců. A Hugo Haas byl v roli strýčka, který se snažil vychovat zdravého synovce a očerstvit šlechtický rod novou krví, skutečně zase a jako vždy skvělý. Baarové role chudých dívek z lidu seděly, její proměna a la Pygmalion je možná trošku násilná, ale přesto ji považuji za sympatičtější herečku než Mandlovou; zde mi ani tolik nbevadil Vladimír Borský, který většinu dalších rolí zahrál o něco hůř. Vynikající je ovšem Nedošinská, některé její hlášky rozevřou člověku bránice. Rozmilý byl A. Třebovský v roli komorníka... (07.03.2016)

Prostinký příběh, natočený režisérem Vladimírem Slavínským, v lecčems připomíná slavné pygmalionovské schéma, přičemž tím, kdo byl nakonec převychován, není zanedbaná chudá holka, jak by se mohlo zdát, ale poněkud natvrdlý šlechtic, kterému se na stará kolena zapalují lýtka. Nic extra. Ovšem nebýt Olgy Scheinpflugové, která původní divadelní hříčku vybavila silným ironickým nadhledem – všimněte si, kolik veskrze banálních situací je vzápětí dekonstruováno prostřednictvím sarkastických poznámek a postranních úšklebků. Tomuto předurčení nejlépe vyhovuje fascinující Haas, který v masce, odpovídající minimálně o dvě generace starším mužům, rozehrává jeden ze svých fenomenálních hereckých koncertů, podepřený zčásti vynikající Antonií Nedošinskou v obvyklé roli jadrné dryáčnice se srdcem na dlani. Lída Baarová tu po Haasově boku zahájila svou úspěšnou kariéru oslňující filmstar, k čemuž nebylo zatím nutné přidávat cokoli navíc; ostatně sex-appelu měla Baarová v těchto letech na rozdávání a ve filmu získala nejednu příležitost prokázat svůj mimořádný půvab. Jak snadné je podlehnout krásným ženám... Anebo měl pravdu Tristan Bernard, když kdysi prohlásil, že nejjistějším lékem proti pokušení je – podlehnout mu? (03.10.2008)

Jsem zvědav, kdy si všimnou bojovníci za lidská práva, že v úvodu filmu Antonie Neodšínská, bráníc svoje děti, nařkne cikánské děti z krádeží. Naivní komedie, jeden z více pokusů o českého Pygmaliona. Dokonce v jeden den v televizi společně s Falešnou kočičkou. "Milostpane, já že bych neměla Jána? Rudo, pocem. Tak tohle je Jan". :-) (05.07.2010)