Poslední mohykán

Marvan v dvojroli jako otec despota a jako jeho bratr - strýc, který je fajn a ráčkuje a když si prohodí role, tak se dozví od své rodiny, že je despota. Jednoduché a předvídatelné, zvláště když je to dle známé divadelní hry, která byla zfilmovaná o třináct let dříve pod názvem Poslední muž a kde onoho despotu hrál Hugo Haas. Překvapivě obě verze mohou fungovat vedle sebe jako fajn podívaná, ikdyž ve verzi s Marvanem je motiv dvojčete uvěřitelnější než panák u Haase. (23.12.2019)

Říkal si Mohykán, muž jako žádný jiný... sanitka vzlétla s ním, kdyžsemuvcirkustalanehodaapřitomonbyl nevinný... Marvan tradičně výborný, Dagmar Frýbortová ke krásnému vzhledu už přidala i velmi přesvědčivé a zkušené herectví. Zápletka s dvojčaty více uvěřitelná než vycpaný panák v Posledním muži. Skvělý byl vtip "mám pro tebe ženicha, sice je menší než ty, ale ne o moc, tak o hlavu. Taky má břicho, ale zato velkou hlavu", zato u scénky s věšením obrazu mi trochu vadila zřejmá inspirace Jeromovými Klapkami Jeromovými Třemi muži ve člunu. Film má u mě další nezanedbatelné plusy navíc za to, že poskytl tolik prostoru nádhernému automobilu Aero. A několik mínusů za to, že snažil vsugerovat, že se jedná o nespolehlivý a poruchový dopravní prostředek. A také za to, že protesty proti týrání zvířat nakonec považuje za pošetilost. (06.01.2013)

V tomto filmu si Marvan zahrál zřejmě mého otce, jen s tím rozdílem, že tady je jako Kohout všechny komandoval, ale ten můj k tomu vzápětí ještě vyčte, jak na hovno to vlastně všichni děláme a udělá si to sám a ještě nám k tomu dá výklad, jak že se to vlastně dělá. Paradoxně by ten můj do žádné klece se lvem nikdy nevlezl, protože by tam nevydržel ani sám se s sebou, natož lev s ním, ale to je odbočka. Marvan je vyloženě génius, co uhrál úplně všechno bez problémů, stejně jako zbytek osazenstva. To nejlepší je ale překvapivě scénář. Nejen, že pokaždé překvapí novou odbočkou a vtipností předčí kdejaký dnešní paskvil, který si říká "komedie", ale směřuje k jasné pointě, je chytrý, neotřelý a hlavně i po 76 letech stále aktuální. Klenot naší skromné kinematografie. (13.07.2023)

V Poslednim mohykanu si plne muzeme uzit Jaroslava Marvana ve dvojroli. Presto, ze v tomto filmu az na vyjimky nefiguruji ti nejznamejsi herci sve doby, jedna se o velice dobre herecke vykony. I kdyz je ve filmu spousta celkem vtipnych pasazi ( cirkus, blazinec, vymena ), scenar neprichazi s nicim novym. Podobnych roli uz mel v roce 1947 za sebou Jaroslav Marvan nekolik. Slabsi ctyrka. (29.12.2008)

"Zdenko, kdyby tě tatínek viděl, jak si tu klidně čteš, byl by oheň na střeše." "Oheň je u nás stejnak desetkrát za den. K nám by se hasiči najezdili." ____ Spíš než o celistvě kompaktní příběh jde spíš o velice kuriózní pásmo různorodých žoviálních grotesek, které mají jedno zásadní pojítko - a to božského Jaroslava Marvana, jehož ztvárnění pedantského otce a jeho optimistického bráchy (který nonšalantně ráčkuje) se může hrdě řadit na vrcholný piedestal dvojrolí. Samozřejmě, potenciál dané premisy šel využít lukrativněji - expozice je příliš dlouhá, a děj nabere na ženiálních komediálních obrátkách až v poslední třetině - jenže když vezmu principielně v potaz dobu vzniku (1947), lze to jakž takž odpustit. Vladimír Slavínský zde navíc akurátně vykreslil vzájemné vztahové peripetie, dílčí leitmotivy a rodinnou dysfunkčnost, která má nedílnou roli na finální pointě. To vše se posléze perfektně pojí do kultivované příručky k tomu, jak se fofrem dostat do Jedličkova sanatoria! .... VERDIKT: 8,5 lvích krotitelů z 10 (27.07.2020)