Právě začínáme

Příjemně zábavná a nenáročná komedie plná lehkého vtipu a mírného napětí. O soužití starého mládence a pouťového trhovce Františka Diviše (dobrý Jindřich Plachta) a umořeného manžela majitelky kočovného cirkusu Bohouše Vosáhla (skvělý Jaroslav Marvan), otáčejícího se za každou sukní. Soužití má své výkyvy, vrchol v omylném vynálezu úžasného lepidla a naplnění v podobě osiřelého chlapce Pepíka Strnada (Antonín Mikulič). Z dalších rolí: majitelka cirkusu a Vosáhlova manželka Sidonie (Meda Valentová), toužící být po boku svého manžela, biologický otec Pepíka a jezdec smrti Karel Rabas (Josef Kotapiš), chtějící se ujmout svého synka ze zištných důvodů, Rabasův pomocník a pohůnek Eman (Eman Fiala), zvědavá holčička Eliška (Eva Bartáková), roznášející nejnovější drby, osamělá domovnice Melková (Ludmila Burešová), toužící po muži, či krotitelka hadů Elvíra (Ela Trousilová). Lehké, vtipné, zábavné, nadějné, i konejšící. (07.03.2012)

Někdy se sama sebe ptám, proč mám stejně jako mnoho jiných, ráda staré pamětnické komedie, přestože jejich tvůrci i první diváci, pro které byly natočeny, už tady nejsou. Je s podivem, že se promítají stále dokola a žádná televize se bez nich neobejde. Příběhy mají zvláštní pohodovou atmosféru, dobrý konec a herci podávají ne vždy dobré, ale vždy nadšené herecké výkony. Tento film je zajímavý jak námětem, tak jeho realizací. Duo Marvan - Plachta byla skvělá volba. I když jsem tento vtipný snímek viděla už několikrát, tak až ho budou v televizi dávat, podívám se znovu. (09.12.2011)

Divácká popularita i nesporný komediální potenciál Jaroslava Marvana a Jindřicha Plachty, kteří se společně objevili již v několika protektorátních filmech, poskytoval Slavínskému dostatečnou záruku na každý pád. V atraktivním prostředí jarmarků, trhů a pouťových lákadel rozehráli oba komici veselý příběh o mužské ješitnosti, ženské pýše, ale také o laskavosti, upřímnosti a dětské vynalézavosti. Bezprostředně poválečné období, kdy se český národ jen pomalu a trpce vzpamatovával z věčného strachu a nejistoty, bylo složité i pro filmovou dramaturgii. Přednost získávaly scénáře, které se vracely k nedávné minulosti, k okamžikům hanby i odvahy. Vyčítat Slavínskému jeho upřímnou snahu vrátit lidem jejich úsměv by nebylo správné. Protože smích, jak známo, je nejlepší lék na bolavou duši. To je definitívní. (14.04.2009)

Skvělá poválečná komedie, jedna z mála vytvořená před nástupem vlády rudého teroru! Jaroslav Marvan měl před sebou celou řadu skvělých filmů, kdežto Jindřich Plachta podle mě natočil svou poslední parádní komedii než si za 5let, díky jeho dobrovolným brigádám v dolech narušil zdraví natolik, že se mu to stalo osudným. To co ve filmu předvádí Marvan a Plachta to je učebnicové herectví ! (18.02.2013)

Od Vladimíra Slavinského jsem viděla film Falešná kočička což byl zatím pro mě nejhorší prvorepublikový film který jsem viděla. Ale tento film se mu opravdu povedl. Žádné námluvy, milovníci atd. nýbrž netradiční složení rodiny a chlapec který nebyl vůbec hloupý a moc dobře věděl jací lidé mu dávají rodičovskou lásku. (20.05.2018)