Přítelkyně pana ministra

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

Největší zlo je folklórní bar, tak nějak podle mého názoru musí vypadat peklo. Kumpáni v podání Bedřicha Veverky a Raula Schránila jsou perfektní prototypy salónních bohémů, lepší jsou ale v prakticky totožné roli v Kristiánovi. Jinak nic zvláštního, průměrná komedie s vyjímečně rozkošnou Adinou Mandlovou. U té jsem nikdy nechápal tu její pozici největší prvorepublikové sexbomby, tady ale válí a její vyzývavé pohledy jsou fakt sexy.... (27.07.2014)

Další tuctový kousek z éry konverzačních komedií třicátých a čtyřicátých let, tentokráte se zápletkou na téma fáma... Vtipné jako desítky všech těch rutinních dobových komedií, postavených na dialozích a hereckých >kreacích< tehdejších hvězd, s dějem naprosto odtrženým od reálného života... Úsměvný průměrný film, s úsměvem průměrné hodnocení. (26.03.2006)

Tuctová romanťárna o tom, že pomluvy někdy neškodí a pomůžou mladé úřednici ku štěstí. Adina Mandlová mě nikdy jako bůhvíjaká kráska ani herečka nepřišla a v tomto případě byla otravnější než obvykle (něco podobného jako Dva týdny štěstí). Olda Nový taky žádný zázrak, mám ho radši v jinších filmech. Dobrá byla Marie Rosůlková, která už jako mladá měla ve svém hlasu stejnou dikci a styl jako ve stáří. Ostatní herci se nějak moc nesnažili a ve výsledku je tahle veselohra slabým infantilním odvárkem. (20.06.2021)

Čím častěji ten film vidím, tím víc mne prudí. Ona je to sice taková příjemná komedie s docela dobrým prvotním nápadem - jak klepy mohou člověku změnit život, zde výjimečně k dobrému, aby mohlo jít o červenoknihovnickou pohádku. Jenže těch náhod a šťastných situací, ze kterých holka nakonec těží bez jakéhokoliv svého přispění, je posléze až moc. A já nemám rád pohádky, kde vždycky hlavní hrdina něco dostane zadarmo, aniž by se přičinil, jen třeba proto, že má oříškové oči (jako zde). Btw, už vidím, jak ministr bydlí v činžáku, a ne vile. (27.12.2020)