• Rattlehead
    ****

    Tenhle film jsem chtěl hrozně vidět od té doby, co jsem přečetl výbornou románovou předlohu. Teď mohu říci, že se také povedl, i když je jasné, že celého ducha knihy se mu zachytit nepodařilo. Každopádně jsem spokojen a je škoda, že je tento snímek tak málo známý. Původně jsem byl zklamaný, že partnerem Antonie Nedošinské není Theodor Pištěk, ale nutno říct, že i ten Jára Kohout k ní dobře pasoval a vytvořili spolu dobrý manželský pár.(20.1.2019)

  • troufalka
    ***

    Jakkoliv vyznívají Vdavky Na.nynky Kulichovy prvoplánovitě, mají přes svou přímočarost něco vesměs pozitivního. Zrcadlí totiž dobu svého vzniku a to velice věrně. Pro nás už je nepochopitelné, aby se rodičům líbala ruka, už se moc nenosí chystat nevěstě výbavu ani si chodit k rodičům pro požehnání nebo si vybírat družičky. Dokonce ani vdavky jako takové se už moc nenosí ...Ale ve třicátých letech mělo rozhodnutí požádat někoho o ruku dopad nejen pro nejbližší rodinu, ale i pro široké okolí. Film nemá větší ambice než tento kolotoč událostí představit. Plně tedy dostál svého názvu.(19.8.2019)

  • Marthos
    ***

    V poměrně rozsáhlé literární tvorbě spisovatele Ignáta Herrmanna převládají zcela jednoznačně příběhy z měšťáckého prostředí, zobrazující tzv. střední vrstvu obyvatel na přelomu století (obecně jsou označovány jako žánrové humoresky). Vedle populárního generačního románu o Kondelíkovi se do čtenářského povědomí brzy prosadil i román Vdavky Nanynky Kulichovy a co se kolem nich zběhlo (jak zněl původně celý název). Po první světové válce, kdy filmový průmysl začal zaznamenávat stále vyšší divácký zájem, sáhli tvůrci několikrát také po Herrmannovi. Slavínského aktualizovaná verze Vdavek je typickým komerčním produktem své doby a v ničem nezastírá účely, pro které film vznikl. Šanci zachránit dnes již trochu směšné dílko má jen plejáda prvorepublikových hvězd, pomyslnou hranici přijatelného humoru zde zastupují Plachta, Kohout, Šlemrová, Nedošinská a Ferbasová. Ostatní předvádějí naprostou křeč a zoufalství.(3.10.2008)

  • Skuby47
    ****

    Já, milovník starých prvorepublikových pamětnických filmů musím s hanbou přiznat, že si nevzpomínám, že bych tento film někdy viděla. V hlavních rolích vystupovaly téměř všechny herecké hvězdy tehdejší doby, které ruku v ruce podávaly ostudné herecké výkony, Járou Kohoutem počínaje a Jindřichem Plachtou konče. Komedie, která se v závěru změnila na parodii, jakou snad ani Ignát Herrmann nezamýšlel. Herecké výkony byly příšerné, výprava studiová, příběh kýčovitý, ale dohromady to působilo tak roztomilým starosvětským dojmem, že i přes všechny tyto nedostatky nebo právě kvůli nim, jsem se královsky bavila.(9.5.2014)

  • NinadeL
    ****

    Po deseti letech od objevení Ignáta Hermanna filmaři, došel pokrok v českém filmu tak daleko, že se zdálo vhodné i tohoto ryze dobového autora převést do aktuální současnosti. Po listopadové premiéře Bezdětné, kterou M. J. Krňanský s Otakarem Vávrou zasadil do světa povrchní až zpátečnické mondénní vyšší společnosti, bylo načase oprášit také příhody kolem Vdavek Nanynky Kulichovy. Na první den po vánocích připravil Vladimír Slavínský (a opět Otakar Vávra) aktualizaci klasického českého němého filmu. Je velice zajímavé, jak se proměnily typy oblíbených tváří, kdo se stal následovníkem koho ve stejném žánru a kdo jen dozrál za neustálého opakování týž úloh. Nejpůvabnější je zřejmě zrcadlo tehdejšího oblíbeného páru Ondráková / Lamač, na který navázal Ferbasová / Dohnal. Žabec a filuta byli ideály po celou éru prvorepublikového filmu a je fantastické, pokud má divák možnost srovnat si obě verze. Zatím je toto pouze raritní situací, která se ale snad do budoucna stane zcela běžnou.(25.10.2011)