Nejistá sezóna

Jistá zábava s mrazivým obsahem, nejen o představení, jež muselo být "konstruktivní pozitivní satirou" a které bylo nakonec "celkem v intencích", jak pravil soudruh hodnotitel. (Nejste-li fanoušek J.C. výsledný dojem bude poloviční, v opačném případě velice nadstandardní, vše ve stylu, na který jsme zvyklí - "nehraju, jen konstatuju"). Kluci, jenom pár poznámek. - Prosim tě, dneska nemůžeš posuzovat, to není představení, to je funus. DVD: Po kliknutí na Bonusové materiály se dostanete na rozcestí. Můžete si přečíst Filmografie všech členů divadelního souboru s nejistou budoucností. Poté následuje Fotogalerie obsahující klasické fotky z filmu a posledním bonusem jsou tři Rozhovory. Smoljak vypráví o tom, že politické ovzduší v roce ´87 tálo a mohli tak natočit pravdivý film o strastech jejich divadla. Tragikomická je historka s kamerou. Smojlak nechtěl dělat postsynchrony, ale rovnou kontaktní zvuk, tehdy ovšem nebyl tak uznávaný tvůrce, aby se mu dostalo kvalitní kamery, takže obdržel horší typ, který rachotil. Aby se zbavili hluku, museli přístroj "zaboxovat" (utlumovacím boxem, který vážil okolo 2 metráků). Poté byla manipulace velmi obtížná. Svěrák mluví o tom, jak některé skutečnosti museli ze scénáře vyškrtnout, protože jinak by jim je diváci neuvěřili. Na závěr si stěžuje, jak špatná byla distribuce filmu, promítli ho prý v Lucerně a pak zapadl. Brukner vzpomíná na natáčení s úsměvem po celou dobu rozhovoru, vzpomíná například na tuhou zimu 87/88 v době natáčení. Jedná se o zajímavé bonusy, je jich ale velmi málo: 60%. (05.03.2009)

Smutné svědectví o truchlivé době na příkladu jednoho z předních divadel tzv. malých forem dokládá skutečný ráz doby, která se pro některé z našich spoluobčanů mění ve snem do skutečnosti vyvolávanou rádobyidylickou dobu klidu a jistot nejen sociálních. Panství degenerujícího průměru zamindrákovaných a jinak neuspokojených ambiciózních jedinců posuzujících věci způsobem, která jen dále dokládá jejich všestrannou nezpůsobilost odbornou i lidskou, je skutečnou obžalobou tohoto ponurého času salámového blahobytu a konzumního rovnostářství na příděl. Mravné i nemravné v takovém světě splývá do neurčité šedavé kaše, která jako bláto pokrývá vše, všechny a všechno. Umět vidět znamená znát i to, co vědět nechceme a odmítáme. Cimrmani mezi tento vzácný lidský druh náleží. A jejich početní vděční diváci všech generací rovněž. (12.09.2007)

Cimrmanovsky humor vlastne nepoznam, avsak vo filme som sa zasmial na roznych ukazkach z ich hier, ale i za kulisami a o to viac ma stval komunistocky rezim, ktory ich divadelne predstavenia sikanoval roznymi schvalovacimi metodami... 17.04.2010 _______ Zdeněk Svěrák - (Kydal) +++ Ladislav Smoljak - (Rybník) +++ Petr Brukner - (Bouček) +++ Jaroslav Vozáb - (Straka) +++ Jaroslav Weigel - (Špaček) +++ Jan Hraběta - (Rdousil) +++ Hudba: Petr Skoumal +++ (17.04.2010)

Sympaticky oprsklá pozitivní konstruktivní satira, ve které Smoljak se Svěrákem zkouší, co jim v rámci tehdejší popularity Divadla Járy Cimrmana ještě projde. Scény u schvalovacích komisí pak zodpovídají případnou otázku, kde se ve Smoljakovi vzala ta slabost pro absurdní divadlo. Těmto sekvencím navíc čas neubral nic na zábavnosti, jak ví každý, kdo se někdy zúčastnil sezení grantové komise či studiových meetingů. (07.10.2022)

Zajímavý pohled do zákulisí oblíbeného divadla, o jehož těžkých začátcích jsem neměl povědomí. Hezké připomenutí pasáží některých her a vtipné zákulisní scény. Kvitoval jsem, že se nevyhnuli ani vnitřním problémům divadla, jako dochvilnost či presence herců na zkouškách nebo spory mezi samotnou tvůrčí dvojicí. Že to nebylo jen takové veřejné brečení před národem typu "nikde nás nechtěli nechat hrát a ještě nás censurovali"... 100% (07.06.2012)