Nehanobte spánek mrtvých

Mrazivá podívaná, která už patří do zlatého fondu hororu, pořád je ale na míle vzdálená klasickému Romerovi nebo Fulcimu. Tenhle snímek s tematikou zombie si šlape vlastní cestou, ale o to více působivější. Jeho první polovina sice obsahuje detektivní vložku, ale postupné objasňování příčiny radioaktivního přístroje na hubení hmyzu rozhodně není nezajímavá, stejně tak pátrání po zdánlivě mrtvém tulákovi Gurthiem. Odcizeně působící prostředí anglického venkova a hudba plná zneklidňujících ruchů dělají svoje. Po nalezení temné krypty však nastupuje to, co si divák žádá: napětí, strach a gore. A vůbec nevadí, že davové scény plahočících se zombies jsou nahrazeny několika málo mrtvými. Paráda. (23.10.2011)

Noc oživlých mrtvol po španělsku. Oživlí nebožtíci pod vlivem vedlejších účinků nového radioaktivního vynálezu vstávají z podzemí, z rakev a někteří i berou do ruky z vlastního hrobu velký kamenný kříz jako svůj nástroj na poražení živých. Jorge Grau se svým snímkem zdařile volně kráčí ve stopách zmíněného slavného amerického předchůdce, mimo jiné překvapivým nekompromisním závěrem a obecně kritickou metaforou směrem ke zkažené společnosti, tentokrát již s depresivní pachutí společenské deziluze po utichnutí či potlačení velkých revolučních hnutí z konce 60. let. Vedle toho si tvůrci kráčí zcela originální vlastní cestou s obohacením zombie horroru o nezvykle kriminalistickou linku vyšetřování „zombie“ vražd. Oproti zmíněné přelomové Noci oživlých mrtvol (1968) to není pro mě tolik fascinující snímek na poli žánru, ale zajímavý určitě, navíc s výbornými postavami rozporuplného policejního inspektora (Arthur Kennedy) a neprávem obviňovaného hlavního podezřelého: hippiesáckého rebela. Škoda, že řada zombie scén vyvolávala ve mě spíše dojem nechtěné srandy a kromě scény z hrobky neměla vyloženě horrorovou atmosféru. Do horrorového žánru tento film spadá díky zombie tématu a krvavými scénami, ale atmosférou to připomíná spíše standardní krimi thriller 70. let. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (27.03.2021)

Zombie horror, který výstavbou připomene Romerovu Noc oživlých mrtvol. Výborná hudba (Guliano Sorginy) v úvodu se postupně mění v nepříjemné zvuky, táhlé tóny, sirény, vzdechy a ječení. Hned na začátku tvůrci ukazují rozpor mezi civilizací (město, skládky, mrtvý pták, továrny, jaderný reaktor) a půvabnou krajinou. Zmrtvýchvstání je rovněž způsobeno lidskou technikou. Snaha zasahovat do koloběhu vpřírodě se obrací proti člověku. Policie je nepříjemná jako asi všude na světě a hlavní hrdina nechtěně, zato úspěšně zahlazuje stopy po řádění nemrtvých. Napětí visí ve vzduchu a inferno na zemi má zelenou. Nejlepší jsou scény na hřbitově, kdy se armáda zombií začne rozrůstat. Naděje přežít se pro muže s dívkou stále zmenšuje, byť oni se vzdát tak snadno nechtějí... (28.01.2012)

Skvelý španielsko-taliansky zombie horor z prvej polovice 70. rokov, teda z obdobia, keď bol subžáner living dead ešte v plienkach (o to viac ma ohromila kvalita tohto filmu). Oživlých mŕtvol sa tu objaví síce iba zopár, ale sú dostatočne efektívne a takmer každá z nich dokáže narobiť slušnú paseku... Sú síce namaskované len minimálne, to však neuberá nič na ich hrozivosti, práve naopak, svojím prejavom mi tak trochu pripomenuli D'Amatovho Antropophaga, ktorý vďaka svojej brutalite bez problémov sám utiahol celý film a podobne je to aj s týmito zombíkmi, ktorých surové počínanie je navyše umocnené výbornými gore efektami. (07.08.2011)

Zombie filmy první poloviny sedmdesátých let pod vlivem nihilistické a sociálně kritické Noci oživlých mrtvol (Night of the Living Dead, 1968) George A. Romera nevybíravě zadupávaly do země idealismus předchozího desetiletí a reflektovaly soudobou ideologickou i acidovou kocovinu, kterou prohlubovala nekončící válka ve Vietnamu a politické skandály. Z amerických tvůrců kráčel v Romerových šlépějích především režisér Bob Clark, který v satirickém hororu Children Shouldn't Play with Dead Things (Děti by si neměly hrát s mrtvými věcmi, 1972) využil zombie jako katalyzátor pro kritiku hippies, kteří stejně jako jimi kritizovaný státní aparát utápějí proklamované ideály v egocentrismu a mocenských pletichách. V jízlivě kritickém snímku Deathdream (1974) pak jako jeden z prvních filmařů tematizoval problém válkou poznamenaných navrátilců, když z vietnamského veterána udělal oživlou mrtvolu hladově pohlížející na své spoluobčany. Nejdůsledněji i myšlenkově nejradikálněji nicméně na Romera navázal španělsko-italský film odehrávající se v Anglii Nehanobte spánek mrtvých. Režisér Jorge Grau, jenž náleží mezi tvůrce španělské nové vlny, snímek vystavěl jako radikální antiestablishmentový pamflet, který ukazoval britskou společnost v deprimované letargii, která nastoupila po vystřízlivění z předchozího desetiletí charakterizovaného swingujícím Londýnem. Z velkoměst se staly šedivé průmyslové kobky přinášející smrt, ale ani útěk na venkov nemůže přinést klid a mír, neboť už i tam zasáhla ruka člověka hnaného požadavkem maximální výkonnosti. Iniciátorem zombie apokalypsy je zde nový stroj vyvinutý ministerstvem zemědělství, který má likvidovat škůdce tím, že z nich pomocí elektromagnetických vln udělá agresivní kanibaly. Příznačně ale má totožný účinek také na kojence a nedávno zesnulé lidi. Když se zdejší volnomyšlenkářský hrdina George pokouší přijít podivným úkazům na kloub, narazí na neprostupnou zeď v podobě fašistického inspektora McCormicka, který přijel vyšetřit první záhadnou vraždu v okolí. Grau divákům předkládá krutý obraz společnosti, která sama na sebe seslala katastrofu a příznačně právě svou agresivitou a sebezahleděností ji nechá eskalovat až do apokalypsy. Famózně gradující vyprávění již v úvodní sekvenci odjezdu hrdiny z města navodí přízračnou atmosféru, kterou nadále stupňuje až k zneklidňující bizarnosti poslední třetiny, kde se postavy ocitají na hranici šílenství, které by ale bylo příliš snadným vykoupením z hrůzné reality. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)