Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vizuálně působivý film, evokující tajemné děje i jejich strůjce, kterým je český spisovatel Jakub Arbes, spadá ještě do dob, než se režisér Jaroslav Soukup zaprodal nicotnostem. Až děsivá atmosféra, plná sychravé vlhkosti a potemnělosti, provází osudy zoufalého pátrače, jenž se marně pokouší odhalit údajné tajemství oltářního obrazu... Spisovatele si zahrál Viktor Preiss, hledače v téměř horečnatém výrazu zpodobnil Pavel Pavlovský. Film byl natočen u příležitosti 140. výročí narození Jakuba Arbesa. K natáčení interiérů využil režisér reálných prostor v suterénech a přízemích různých domů na Starém Městě v Praze, kde byly sklady podniku Řempo. Operního pěvce zpívajícího árii "Ombra mai fu" hrál s velkým nasazením komparzista, jehož jméno režisér nezná. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (40)

quixote 

všechny recenze uživatele

Neprávem pozapomenutý film, jehož největší slabinou je scénář. O osobosti Jakuba Arbese se dozvíme velmi málo, převažuje téma c.a k. politického, sociálního a třídního útlaku. Ve srovnání např. s Neffovými Sňatky z rozumu nebo Zlou krví takový scénář určitě neobstojí. Závěrečná scéna Arbesa s Nerudou působí tak trochu komicky, až cimrmanovsky (co třeba „romaneto“?). Špičkové herecké obsazení – škoda jen, že herci nedostali příležitost své postavy rozehrát, protože jsou napsány velmi ploše, což se bohužel týká i postavy titulní. Co se opravdu povedlo, je podmanivá hudba (Z.Barták) a u J.Soukupa tradičně propracovaná výprava. Už kvůli ní film stojí za vidění: pěkné kostýmy, „autentické“ malostranské exteriéry a šerosvit, který výstižně zachycuje atmosféru „chudé“ Prahy strádající cholerou a bídou. ()

EIa 

všechny recenze uživatele

Film vyniká především kulisami, méně už hereckými výkony a nejhůře je na tom scénář. Skloubení příběhu samotného romaneta s Arbesovým životem je nepodařené a nevěrohodné. Scénář vychází z autobiografických scén, kterých je v Arbesových romanetech nepřeberně, ale pokud možno je ještě zhušťuje a další si domýšlí nebo je bere z jiných životních etap autora. Dovedu si představit, že mají diváci u tohoto filmu pocit, že se Arbesovi přiblížili, že o něm získali informace, které nedostali ve škole a které si nebyli ochotní přečíst v monografiích. Smutné je, že film je skutečně natočen tak, aby k tomuto pocitu diváky vedl, bohužel ale realitu mísí s fikcí. Do toho přidává fantastický příběh Xaveriův, který je zbaven veškerých formálních rysů romaneta, které jej činí něčím víc než jen napínavým příběhem, který si někdo vymyslí támhle na blog, a snižuje jej tak na nepravděpodobný úlet šílence, do kterého je Arbes nechtě zatažen. Film jako celkový konstrukt mi byl především zklamáním, dvě hvězdičky v hodnocení jsou především za kulisy a herecké výkony některých postav. ()

Reklama

sud 

všechny recenze uživatele

Z dětství jsem si pamatoval špinavou a nevlídnou atmosféru a děsivý obličej vyzáblého špicla v buřince, sledujícího našeho hrdinu na každém kroku. Snad v žádném jiném filmu jsem neviděl Prahu v takovém stavu. Špinavé křivé ulice, všude smrad, opilci, žebráci, cholera a smrt. A když do toho začne hrát ponurá hudba Zdeňka Bartáka, mnohý horor ve mne nevyvolal takové pocity. Viktor Preiss byl v roli Jakuba Arbese výborný, zaujali i představitelé vedlejších rolí - charismatický Pavel Pavlovský (jinak Bertin z "Rodáků"), arogantní mocipán Jiří Pleskot, tři krásné Jany (Riháková, Gýrová, Šulcová) či vzpurný dělník Alois Švehlík. Dějová linka je sice prostinká, ale nikterak to nevadí. Jaroslav Soukup měl u podobných filmů zůstat. 85%. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Romaneto se vymyká jak z normalizační kinematografie, tak z filmového díla Jaroslava Soukupa, byť s první jmenovanou oblastí jinotajně souvisí: zbídačená Praha sedmdesátých let devatenáctého století nemůže nepřipomenout normalizační Prahu, plnou oprýskaných budov, špíny fyzické i mravní, a skrznaskrz profízlovanou. V Soukupově filmu se fikce mísí se skutečností a literárněhistorické reálie s žurnalistickým provozem a policejním hemžením. V schikanederovsky stylizovaných reáliích ožívají literární postavy i přízraky revolučního roku 1848 a Preissův Jakub Arbes jí prochází jako disident svého věku. Na každém rohu poznává nespravedlnost sociální i národnostní a nanejvýš rozkolísaný existenčními starostmi, osobními tragédiemi a nedýchatelnou atmosférou (dusící nejen cholerou, ale i policejním dozorem) hledá svou uměleckou identitu. ()

Dvojirakri 

všechny recenze uživatele

Tento snímek obestírá chmura. Prakticky na každém kroku. Ale není to chmura tvůrčí, nýbrž atmosférická. Na ulici umírají psi i lidé, všude mlha a nebo kouř z páleného nábytku. Splašky. Žebráci. A fízlové! Mezi tím vším se pohybuje Jakub Arbes v podání Viktora Preisse a snaží se pomáhat těm kdo si to zaslouží, psát a občas i pohovořit s nějakou sličnou slečnou. Doba je ale nevlídná a ne každý kouká vlídně i po Jakubovi... Výše jmenovaný herec podává klidný a vyrovnaný výkon, žádné afekty jak ho také občas známe. Řekl bych že nasál trochu té herecké bravury pánů Brzobohatého a Lukavského a je to velmi příjemné pro celkové vyznění. Možná trošku klopýtá scénář, kdy v první polovině snímku řešíme možnou střelbu do davu protestujících, v druhé záhadu obrazu přítele Xaveria. Ale čert to vem. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (2)

  • Film je znatelně inspirován romanetem Jakuba Arbese „Svatý Xaverius“, vydaném poprvé roku 1873. (Volpe)
  • „Romaneto“ je českou zdrobnělinou slova román. Jedná se o „malý román“ obsahující nadpřirozeno, které je na konci vysvětleno pomocí vědeckých faktů. Jeho zakladatelem, a zároveň čelním představitelem na českém území, byl Jakub Arbes. (Volpe)

Reklama

Reklama