Romaneto

Romaneto se vymyká jak z normalizační kinematografie, tak z filmového díla Jaroslava Soukupa, byť s první jmenovanou oblastí jinotajně souvisí: zbídačená Praha sedmdesátých let devatenáctého století nemůže nepřipomenout normalizační Prahu, plnou oprýskaných budov, špíny fyzické i mravní, a skrznaskrz profízlovanou. V Soukupově filmu se fikce mísí se skutečností a literárněhistorické reálie s žurnalistickým provozem a policejním hemžením. V schikanederovsky stylizovaných reáliích ožívají literární postavy i přízraky revolučního roku 1848 a Preissův Jakub Arbes jí prochází jako disident svého věku. Na každém rohu poznává nespravedlnost sociální i národnostní a nanejvýš rozkolísaný existenčními starostmi, osobními tragédiemi a nedýchatelnou atmosférou (dusící nejen cholerou, ale i policejním dozorem) hledá svou uměleckou identitu. (20.03.2024)

Film aktuální ve své době alegorií na komunistický režim a neustálé špiclování, tak i na současné poměry v Evropě (špiclování přes Facebook). Opět se o některých věcech nesmí mluvit, jako tehdy o tom, že v Praze řádí cholera, také se chyby mocných zametají pod koberec. Z čehož plyne, že společenské poměry se nemění, jen kulisy a rekvizity. Samotný film má skvělou výpravu, ta Praha 19. století v tom prostě je, všechny ty uličky, průchody, staré putyky, činžovní domy... Občas mi sem nepasuje hudba. Proplétá se tu několik příběhů, z nichž některé zůstanou nedořečené nebo jen naznačené, jiné mají překvapivý zvrat. K tomu skvělí herci, jako by v té době žili. A vlastně se mi nakonec líbí, že se film oproti předloze soustředí na vykreslení své doby a sociální tematiku, která je stále aktuální, než na samotné pátrání po pokladu. I když i to se příběhem samozřejmě prolíná. Velmi povedený snímek. (02.06.2018)

Hudba pana Bartáka v kombinaci se skvělým výběrem exteriérů nás dokonale přenese do světa 19. století plného špíny, tajemství, útlaku dělníků a cholery. Zajímavý příběh, který je hlavně o boji za práva dělníků a Jakuba Arbese o přežití v novinách a vydání knížky, a méně už o Xaveriovi a hledání pokladu, což je trochu škoda. Ale ta atmosféra si min. 4 hvězdy zaslouží! Je vůbec možné, že takhle umělecky ambiciozní film natočil stejný člověk, co pak stvořil "Jak ukrást Dagmaru" s dementním Sypalem? (11.03.2014)

Působivá epizoda ze života spisovatele a žurnalisty Jakuba Arbesa, kterého vynikajícím způsobem sehrál Viktor Preiss. Atmosfericky ponurou atmosféru špinavé a cholerou stižené Prahy báječně dokresluje c. a k. špiclovský policejní systém a všudypřítomná bída. Z vedlejších postav zaujme až příliš loajální majitel Národních listů, dr. Grégr v podání Radoslava Brzobohatého a tajuplný Rainer, sehraný Radovanem Lukavským. Jeden z mála skutečně kvalitních celovečerních pokusů režiséra Soukupa, který později svůj nesporný talent věnoval béčkových slátaninám. Škoda, vypadalo to na velmi dobrou kariéru. (13.06.2010)

„Ale to nemá s politikou nic společného, nezávadný fejeton.“ „Jde přece o to, kdo ho napsal.“  Omšelá Praha 70. let a redaktor, který se snaží neztratit obživu, ale taky nezaprodat svou čest ve světě špiclů a policejních provokatérů. Že by Soukupův film z roku 1980 nebyl jen obrazem stísněných poměrů za rakouské monarchie? Příběh o tom, jak se Jakub Arbes snaží očistit dělníky odsouzené kvůli demonstraci a zároveň získává inspiraci pro romaneto Svatý Xaverius, právě díky těmhle dvěma liniím dokáže udržet divákovu pozornost.  Působivá je vizuální stránka - v ulicích se snoubí kouř a pára, opadané zdi, žebráci na kostelních schodech jako pokračování chrámových svatých a mučedníků a dezinfekční ohně v ulicích spalující slamníky po obětech cholery (a Nerudovi, který to s Arbesem sleduje, se pro změnu už možná rodí myšlenka na slavný fejeton Kam s ním), temné průjezdy a špinavé dvorky pavlačových domů, a sem tam vystřižené takřka malířské kompozice. (16.05.2021)