Pán přílivu

Jsem zdrcen. Já, který z jakéhosi vnitřního patvarného důvodu nesnáším Barbru Streisand, musím uznat, že je to setsakra schopná ženská. A v tomhle filmu i pořádně (a nejenom fyzicky) atraktivní ženská, i když to nehraje roli... Ale víte co? Výměnou za požitek z Pána Přílivu to přiznávám rád, i když mi závěr filmu zkazil odpoledne víc než zpráva o volebních preferencích pro KSČM. Holt život je někdy nespravedlivý:) Skvělé herectví, skvělá výprava, skvělý příběh, skvělá hudba (James Newton Howard umí), prostě nechutně dobrý a silný snímek. (29.05.2006)

Přeslazené okamžiky a dialogy? Nejspíš jo. A co jiného je život než nejpokleslejší brak, nejnevkusnější kýč a nepřetržitá řada oslími můstky spojených nejneuvěřitelnějších náhod, za jaké by obecenstvo vypískalo i scénáristu venezuelského seriálu? Jediný rozdíl mezi Pánem přílivu a realitou vidím v tom, že na chlapy jako Nick Nolte narazíte vzácněji než na garnáta v kanále a na lásku jak trám jakbysmet. Tak si jich važme a litujme každého, kdo nikdy v životě nevyslovil ty přeslazené, kýčovité a patetické věty a nemyslel je smrtelně vážně. (07.12.2008)

Příběh o traumatech kazících život, ze kterého se poměrně překvapivě vyvine silná (protože smutná) romantika. Způsoby vyprávění se za třicet let značně změnily, cynický člověk se zamyslí nad tím, zda jizvy minulosti skutečně zahojí přiznání strašlivého tajemství jiné osobě a popřemýšlí nad tím, jak si režisérka Streisandová plánuje scénku, kde se tulí v růžových podkolenkách na houpacím křesle k odbarvenému Noltemu. Ale je těžké nepropadnout části filmu, kdy dvě postavy unikají vztahem z klecí svých ne úplně šťastných životů a užívají si štěstí a naději. (30.04.2020)

Kolika ran je třeba, aby předčasně zemřelo dětství ... a jaké zkoušky vám přebarví na černo svět - a budoucnost ? Drama, které má na první pohled snad až příliš velké ambice, když mu nestačí vnitřní problémy a každodenní zápasy jedné rodiny a naordinuje jí nečekaně brutální zásah zvenčí. Jakoby testovalo, co všechno ještě vydrží. Nicméně osud je lhostejný a tudíž i neobyčejně tvrdý a nesmlouvavý kouč ... a jeho hrátky jsou mnohdy nad síly jednoho člověka. Možná i proto jsem přesvědčená, že právoplatným pánem přílivu může být leda tak Měsíc ... ten vzdálený poutník bledého uhrančivého svitu a tajemných dlouhých stínů, naoko nezávislý a přece věrný druh Země, který k sobě odedávna v pravidelném rytmu zdvihá hladiny světových oceánů. (10.08.2017)

Film pro zeny. Takovy to pitvani nitra a vzpominek a stourani v rane porad dokola a do toho nova laska a pak zase trauma z detstvi. Je to pekne natoceny, ale tak od desate minuty je zrejme jak to cele skonci a kde je ten pes vlastne zakopany. Neni to v zadnem pripade Woodyho styl, spis bych to prirovnal k Irvingovym romanum. (26.02.2024)