Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po filmové pohádce Čarovné dědictví z roku 1985 natočil režisér Zdeněk Zelenka v roce 1990 ve Filmovém studiu Zlín další film pro mladé diváky – Freonový duch. Již z názvu může být patrné, že tématem této strašidelné komedie adresované nejen dětem, ale i jejich rodičům, je ve své době tolik diskutovaná věc – ekologie a znečištění ovzduší na naší planetě. Ale nebojte se – problém nesmírně vážný se postupně rozvíjí do veselého vyprávění o dětech Žanetě a Markovi z jeskynní léčebny, kteří se spolu s dobrým duchem Leopoldem dostanou na mašince Matyldě do neposkvrněné krajiny na přelomu století, ale nejen to – zažijí spoustu „hrůzostrašných“ dobrodružství a bojů. Ve filmu nebude chybět ani několik líbivých písniček, jejímiž autory jsou Jiří Suchý a Jan Krůta. V dětských rolích se nám představí R. Hoppe a K. Pokorná, ducha Leopolda si zahrál Vlastimil Brodský. (Česká televize)

(více)

Recenze (81)

Bohdy67 

všechny recenze uživatele

Jako malému se mi to velmi líbilo....především jsem vzpomínal na krásnou roli pana Brodského. Bohužel po opětovném shlédnutí jsem kromě právě pana Brodského na filmu nenašel nic zajímavého...Max tak nadčasové poselství o ekologii, které je dnes aktuálnější čím dál víc. Bohužel tak jako každý film kde jsou děti v hlavní roli, mě to už dnes moc nebavilo... 39% ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Tak nějak spíše realistický film, než pohádka. Písničky mne u tohoto filmu nikdy nevzaly, jako třeba u Ať žijí duchové, který svou kombinací reálného světa a pohádek je tomuto žánrově tak asi nejblíž. Podobně nepřirozené mi přišly i děti, prostředí, téma. Jako když moc chcete natočit něco, jako byli Duchové, ale prostě se vám to sype pod rukama. ()

Reklama

see_sawandrew 

všechny recenze uživatele

Tak nízké hodnocení u nejzelenější pohádky, jakou kdy kdo v našich končinách natočil? No to snad ne! Freonový duch, stejně jako mnoho starších klenotů naší kinematografie, skvěle syntetizuje filmové žánry do funkčního celku. Kde jinde nalezneme nefalšované prvky hororu (některé scény jsou snad až mrazivé), komedie, vtipného a zároveň i melancholického muzikálu a ekologického poselství? Originální téma, kdy duchové vstávají z hrobů kvůli kritickému ztenčení ozonové vrstvy, tvoří pozadí pro typickou dětskou komedii, protkanou skvělými písničkami. Pochvalu si zaslouží zejména dospělí herci, jimž vévodí sympatický Vlastimil Brodský v roli hodného ducha Leopolda, který má navíc ještě své vlastní kouzelné kamarády - lokomotivu Matyldu a jeden líný klavír. Ve filmu je spousta emocí, které sice vrcholí smutkem a jasným imperativem "Udělejme něco s našim světem!", ale komediální koncept filmu zůstává nejzřetelnější, také díky mnoha skvělým hláškám a písním. Nejen díky samotnému poselství stojí tento film vysoko nad ostatními a upřímně dosti prázdnými pohádkami. 90% ()

Renie42 

všechny recenze uživatele

Tento film je jakýmsi začátkem pro osvětu dětí, aby v budoucnosti se začali chovat k přírodě, ke své planetě šetrněji. Viděla jsem to už jako malá holka, ale těch dalších 20 let jsem na něj jaksi zapomněla. Vzpomínky se vrátily a koukla jsem se na něj znova. Žiju v místě, kde je ovzduší relativně dobré, nezávidím lidem žijícím na ostravsku, Praze atd. Buďme ohleduplní k přírodě, určitě nám to jednoho dne vrátí. ()

ad-k 

všechny recenze uživatele

Věřte nebo ne, Freónový duch patřil mezi nejděsivější filmy mého dětství. Po letech (a že jich pár uběhlo) se nedá upřít jisté kouzlo záhrobních starostů, mašiny Matildy nebo např. Brodského postavy, ale každopádně pojmy jako strach a fascinace časem vyprchaly a já už v tom vidím jen ten ekologický námět, alias škodlivé freony... Kyjótský protokol na ně! 60% ()

Galerie (9)

Zajímavosti (7)

  • Když bylo Zdeňku Zelenkovi nabídnuto natočit nějaký film ve Zlínských studiích, vypravil se na schůzi bez toho, aniž by měl námět. Ten vymyslel při cestě autobusem do Zlína díky časopisům, které četli lidé v autobuse. (JT19)
  • Po filmech Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) a Zabil jsem Einsteina pánové... (1969) se jedná o třetí český film, kdy se někdo z cestovatelů v čase setká se svým mladším já, případně se svým příbuzným (Jiří Sovák potká ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem své mladší já, Lubomír Lipský potká ve filmu Zabil jsem Einsteina pánové... svého otce ještě jako kluka, a zde Lorenc Leopold potkává své mladší já ještě jako živého chlapce v roce 1846). Rozdíl je jen v tom, že zatímco ve zmíněných prvních dvou filmech jsou všechny postavy živé, v tomto filmu je Lorenz Leopold „pouze“ duch. (Jan.Kanak)

Reklama

Reklama