• Vampireman
    ***

    LFŠ 2009. Vidím to jako alegorii na cestu do pekel. Formou road-movie sledujeme osudy tří lidí, charakteristických pro dobu komunismu u nás. V průběhu své cesty se hrdinové střetávají s nepěknými událostmi a osobami, které mají nastoupit na uvolněná místa ve společnosti. Skrze neklidnou kameru místy s růžovým filtrem sledujeme zhnusení a zklamání u funkcionáře i sekretářky, kteří nakonec nejsou vykoupeni a pokračují do záhuby.(29.7.2009)

  • sportovec
    ***

    Pokusem o symbolické pojetí devastace původních ideálů komunistického hnutí připomíná Feničův film hodně Abuladzeho POKÁNÍ. Ale když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Film má nesporně mnoho kladů, vesměs však zaniklých v překonaných předlistopadových sociokulturních i uměleckých kontextech (alespoň zčásti se ve filmu objevují Plastici, poprvé po dvaceti letech zazněl hlas Marty Kubišové, přehlédnout nešlo Jarka Nohavicu), určitě výbornou Brabcovu kameru (noční scény, závěrečný západ slunce), velmi dobře vybrané herecké typy, současně ale i řadu viditelných slabin. Tou nejvýraznější je stupňující se nesoulad obsahu a symbolické roviny. Až nepochopitelně zaniká linie mladé lásky a nepřirozeně působí také autorská snaha stůj co stůj nedobrovolného řidiče na opušťáku (to samo o sobě je notně přitažené za vlasy) vřadit do establišmentu včetně násilné smrti chodce, který má být synem hlavního hrdiny filmu, nomenklaturního rádobydělnického ředitele normalizační éry. Přesto Fenič natočil nevšední film a postaral se tak o hmatatelný důkaz toho, že rozkládajícící se režim nezávisle na sílící opozici akceptoval kroky a projekty, které zasahovaly daleko za - a přes - jeho rámec. I to je poselství, které si zaslouží naši pozornost.(5.7.2010)

  • foils
    ***

    Od Džusového románu velký posun vpřed, patrný jak u Feniče, tak u Brabce, nepřehlédnutelně ovlivněného spoluprací s Věrou Chytilovou. Vizuál (dvůr odrážející se na střeše šestsettřináctky!), narace, symbolika, casting - to vše až na množství mrtvých zvířat zvládají Zvláštní bytosti na velice slušné úrovni. Je to však obsahová stránka filmu, jež má na svědomí, že Zvláštní bytosti nepředstavují v rámci československé kinematografie zapomenutý klenot, ale spíš artefakt plně poplatný době svého vzniku. Nejde jen o dnes již dávno neaktuální dobové reálie, mnohem víc vadí určitá schematičnost (a monotematičnost) děje a prázdnota postav, jež jsou mnohem spíš figurkami. Herci dělají, co můžou, film ale vlivem velmi divadelního herectví i dialogů působí značně teatrálně. Na svou dobu nepochybně odvážný počin, na druhou stranu je dobré si připomenout, že v té době podobně kritické snímky vznikaly i v rámci zcela mainstreamové tvorby (viz Vážení přátelé, ano). Novuum nepochybně představuje hudba (Kubišová, Plastici), i když i tam se lze pochybovačně ptát, zda soundtrack v této podobě skutečně vznikl už před sametem.(18.8.2015)

  • Big Bear
    ***

    Funkcionář: ,,Někdy si říkám, co tu bude až my tu nebudem! '' --- Zvláštní bytosti jsou hodně artová záležitost, plná všemožných obrazů rafinovaně kritizujících uplynulý život soudruha a jeho sekretářky. Určitě jsem nepochytil všechny obrazy jak Adam Bernau, ale některých jsem si byl vědom. Zvláštní bytosti jsou pro soudruha ti všichni kolem se kterými se setkává na své cestě služební černou tatrovkou, když jede na pohřeb své tetičky. Zvláštní bytostí byl však hlavně on... Fenič prý s filmem otálel a až atmosféra roku 1989 mu prý umožnila dílo dokončit. To samo prý šlo ještě oním nechvalně známým schvalovacím procesem jako každý film, vzhledem kd obě ale už k filmu neměl nikdo připomínky. Soudruzi už totiž stříhali trikoloru a sháněli placky OF. Film je to náročný a nebude pro každého. Je skvělým otiskem své doby a jednou z prvních kritik umírajícího totalitního režimu. Ve filmu se mihne i jarek Nohavica a v hospodě ještě coby mlaďoch zadrnká ,,Mávátka'' :-). Je smutné, že zvláštní bytosti po revoluci nevymřeli. Integrovali se do nové doby a žijí mezi námi dál. Někdy si říkám, jaké to tu bude krásné, až tu opravdu nebudou. Tři pohřební věnce. * * *(11.3.2015)

  • slunicko2
    **

    Expresivní neohrabaná výpověď o stavu doby. 1) V roce 1989, kdy byl snímek natáčen, by jeho (pro nás, pamětníky, jen těžko představitelné) uvedení působilo jako bomba. 1. června 1990 (premiéra) chyběl týden do voleb a lidé žili jinými problémy. Ale filmu tehdy rozuměli, zobrazovaný svět zvláštních bytostí měli ještě dobře v paměti. Ale jak je tomu v roce 2015? 2) Jak nejednou uvádím, hodnotím filmy výhradně prizmatem současného vnímání bez ohledu na jejich (historický) přínos filmovému umění či pochopení doby. A zde je problém. Myslím, že většina mladších diváků dobové narážky nepochopí. Filmu chybí přesah, nadčasovost. 3) Generační konflikt místo politického, polopatické obrazné hyperboly, násilná symbolika...mně se to nelíbí. Stručně řečeno - film řve, kde má šeptat a řve celou dobu. 4) 25letému Jiřímu Bábkovi (voják základní služby, řidič) 39letý Fero Fenič ve svém druhém celovečerním filmu prostoru moc nedal a tak odpadl i poslední, byť marginální, důvod, jak by mě snímek mohl potěšit. 5) Četba vyzrálého zasvěceného komentáře Adama Bernaua mi poskytla větší uspokojení, než sledování filmu.(4.9.2015)

  • - Točilo se v Žatci a Hrušovanech. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace