Divoká planeta

Mna tieto animaky nikdy nebavili, popravde ich neznasam ..... nemam problem s nemymi filmami, cierno -biele filmy milujem /bez digitaleno bordelu, bez zeleneho platna ..... /. Udajne najlepsi lalouxov film, tak akurat pre vystudovane v filmove teoretiky - elitary a aj to s doteraz nevyjasnenou sexualnou orientaciou. Ten hnoj co tu nakecali 4 - a 5 hviezdickovi uzivatelia- to sa neda citat, cire plane kecy : 55 % (11.05.2019)

Jedno z největších překvapení které jsem kdy s filmem zažil. Kdo by to jen čekal, že na festivalu filmů pro děti uvidím film, dokonce napůl český film, o kterém jsem v životě neslyšel, a který je přitom jedním nejzajímavějších hardcore sci-fi filmů jaké jsem kdy v životě potkal. Divoká planeta je zlatý grál pro každého, kdo vyrostl na sf knížkách a sbírkách povídek ze šedesátých a sedmdesátých let. Dokonalost. 10/10 (07.12.2010)

Divoká planeta je jeden z nejdivočejších animovaných filmů, které jsem měl tu mořnost vidět. Imaginace autorů totiž pryští z každého záběru a pochybuji, zda-li lze toto umělecké podobenství ještě nazývat sci-fi. Zde opravdu každý záběr nabízí něco poutavého nebo alespoň lehce šíleného. A není to dané jen brutální kreativitou autorů, ale i příběhem o boji lidí a drágů, který místy působí osudově a téměř biblicky. Divoká planeta byl pro mne neznámý film, ale po shlédnutí musím napsat, že to byl můj nejsilnější filmový zážitek poslední doby. (15.06.2010)

Tvrzení některých komentátorů, že neznají kvalitní český či československý animovaný film, působí jako zjevení z jiného světa. Od legendární VZPOURY HRAČEK Hermíny Týrlové či Trnkova ŠPALÍČKU, STARÝCH POVĚSTÍ ČESKÝCH nebo DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA nemluvě o klasickém Hofmanově STVOŘENÍ SVĚTA platí, že jsme ve druhé polovině minulého století byli naopak jeho velmocí. PLANETA, která mi v lecčem připomíná neméně legendárního KRABATA, je hluboce humanistickou sci-fi v čistě čapkovském duchu, jež jakoby předjala - myšlenkově hlouběji a umělecky propracovaněji - o čtyřicet let AVATARa. Ekologický prvek filmu - myšlenka, že člověk nemusí být vždy domnělým vládcem přírody - je tu využita k hlubokému, působivému pohledu na jednu ze základních existenciálních otázek lidstva, vlastně našeho druhu HOMO SAPIENS. Její multikuturalistické vyznění, zdůraznění koexistence jako nejen jediné možné formy soužití, ale také jako způsobů vzájemného prospěšného obohacování, je nesporně nadčasová. Stejně nadčasový je i tento film pozdního Pražského jara. (22.05.2010)

Proč jsem si zamilovala tento film? Například pro jeho surrealistickou kresbu. Zvířáta a krajinu. Pro oslavu potřeby divokosti a tělesnosti. Kvůli staré náčelnici. Kvůli nápadům, které vypadají, jakoby vyvěraly z dětské fantazie (například originální zhotovování oděvů - Krteček by se divil!). Protože Draagové jsou vznešení a mají vskutku podivné zvyky. Protože film vypovídá cosi o tom, že když se jednu z doplňujících se částí celku snažíme eliminovat, nemusí se to vyplatit. (Do hlavy se mi vtírá srovnání s Avatarem, ale k tomu dodám jen toto: Camerone, naser si.) (21.08.2010)