L'ultimo treno della notte

Že sa jedná o totálnu vykrádačku Bergmanovho Jungfrukällan (1960) mi zas tak moc nevadilo. Problém je v tom, že Aldo Lado nedokázal do známeho príbehu vložiť niečo osobité, čo by ho v konečnom dôsledku ozvláštnilo a oživilo (vlak neberiem ako zmenu). Vianočné pozadie sviatkov, počas ktorých dvojica mladých dievčat (Margaret a Lisa) cestuje vlakom do Talianska za príbuznými, malo za účel asi iba zvýraznenie kontrastu medzi príjemnými a desivými momentkami krátkeho osudu cestovateliek. Stiesnený manévrovací priestor vlaku a jeho kupé si vyžiadal svoju daň hlavne na samotnom záujme o film. Jednotvárne, mdlé a nezáživné spracovanie, ktoré sa v žiadnom prípade nemôže rovnať Cravenovej verzii The Last House on the Left (1972) aj keď na ňu hlavne z reklamných dôvodov upozorňuje. Jedná sa o vyslovene nudnú participáciu! L'ultimo treno della notte by som radšej nezrovnával moc s inými žánrovými kolegami (okrem teda s príbehovými modifikáciami). Nie je totiž moc čo porovnávať. ### L'ultimo treno della notte sa prekvapujúco dostalo vo Veľkej Británii aj na zoznam tzv. Video nasties a to potom, ako mu bol v roku 1976 odmietnutý oficiálny certifikát BBFC pre kino release. Uncut verzia filmu sa v UK dočkala vydania až v roku 2008 pod názvom “Night Train Murders“ (Rated:18). (Videná táto Uncut verzia). (11.08.2009)

Ja si skrátka nemôžem pomôcť, no mne priebeh určitých pasáží v týchto starších filmoch príde strašne primitívne stvárnený. Od správania postáv cez zábery, až po spôsob komunikácie. Strašne to na mňa pôsobí umelo ba až komicky, pričom len ťažko sa dokážem vžiť do situácie postáv, ktorým sa takpovediac ubližuje. Všetky tieto filmy zo 70 rokov mi prídu neskutočne na jedno kopyto, pričom len občas natrafím na taký, ktorý si ma dokáže plnohodnotne získať (When a Stranger Calls - 1979). Tento to samozrejme taktiež nie je, pričom tú tretiu dávam len vďaka úplnému záveru v kombinácii s "milosťou" - 55% (27.12.2016)

Zatímco se společnost baví u štědrovečerní večeře o násilí, ty, které jsou očekávány, mu jsou podrobeny. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o variaci na Bergmanův Pramen panny, který však Bergman nevymyslel, nýbrž sám vyšel z předlohy Ully Isakssonové a ta se inspirovala ve středověké legendě. Jenže jak v Pramenu panny, tak i v The Last House on the Left jsou viníci krutě ztrestáni starozákonním oko za oko, zub za zub. V Ladově psychothrilleru však není zcela jisté, že hlavní strůjce za vše zaplatí. Zlo se totiž dokáže lstivě maskovat, a tak mnohdy unikne spravedlnosti. Zajímavou vedlejší linií je příběh postaršího muže, který se náhodně zúčastní násilných orgií. Spořádaný manžel od rodiny odhalí svoji temnou stranu, byť svědomí ho přeci nakonec tlačí. Působivé jsou sexuální scény s prostřihy na koleje a jedoucí vlak, stejně jako harmonika připomínající Tenkrát na západě. První třetina filmu vypadá jako reklama na cigarety - hulilo se prostě všude... (31.07.2018)

Talianska odpoveď na americký úspech Cravenovho The Last House on the Left. A minimálne o dva svetelné roky lepšia. Majster Aldo Lado je síce rovnako sadistický a krutý, no násilie v jeho podaní a v kontexte s ostatným dejom nie je tak lacné a samoúčelné. Postavy sú prepracovanejšie, etické otázky (má rodič právo zabiť vraha svojho dieťaťa?) viacej na mieste a formálna stránka sofistikovanejšia. Počiatočné pomalé tempo začína zľahka naberať na obrátkach, prechádza nečakanými zvratmi a šokmi a vedie až k finále, pri ktorom sa tají dych. Bravo! (07.01.2005)

Hororový subžánr exploitation je asi vůbec ta nejkrutější a nejsurovější odnož hororu. Bezbranné oběti jsou vydány napospas sadistickým násilníkům bez jakýchkoli skrupulí. Většinou jsou to ty nejhorší odpady, ale i mezi těmito dílky se sem tam najde kvalitnější snímek jako například právě napínavý a brutální Night Train Murders, který nemilosrdně útočí na divákovy nejnižší pudy ve zručné režii Aldo Lada, s dobrými hereckými výkony a hudbou Ennia Morriconeho s ústředním motivem na foukací harmoniku. Podotýkám, že LAST HOUSE ON THE LEFT jsem neviděl, takže s ničím nesrovnávám. (25.12.2005)