Čistka

Je něco nesympatického na tomto filmu, například bych ocenila poněkud statičtější kameru (záběry na tančící pár snímané v dvojnásobně rychlejším rytmu mi nedělaly dobře), hlavně možná postrádám alespoň jednu sympatickou postavu. Já vím, v životě také není nic černobílého, ale jelikož je film povětšinou fikce, doufáme, že v něm bude minimálně jeden kladný hrdina. A tady zkrátka a dobře nebyl. (26.06.2011)

"Konec konců jsem už tak dlouho mrtvý." Říká sám Lucien a celá jeho čistka odpadů tuto jedinou větu bezchybně naplňuje. Philippe Noiret a Isabelle Huppert jsou ve své nejlepší formě. Zvláštní, svojský film, kde bych uvítala kratší stopáž, ale možná, že pak by tolik nevynikla ta vyprahlost, či vyhořelost duše a srdce, kde začíná zapomnění v činění rozdílu mezi dobrem a zlem. To je ten bod zlomu, kde říká Lucien : "Víš, občas něco udělám a ani nevím proč". (09.11.2015)

Umístěním příběhu do západoafrické francouzské koloniální državy v předvečer 2. světové války a především zvláštní, zvrácenou filozofií Luciena Cordiera coby hlavního hrdiny v pozici policisty, který se rozhodl přizpůsobit zákony a etiku vlastním potřebám, se mohla Čistka zařadit mezi tak zásadní snímky, jako je Taxikář nebo Klub rváčů. Nestalo se tak proto, že Bertranda Taverniera ani při nejlepší vůli není možné považovat za režisérské eso, které by dokázalo vtisknout příběhu pocit výjimečnosti a vytvořit atmosféru. Všechny jeho snímky s jedinou výjimkou, která ovšem nesouvisela s režií, jsem zatím ocenil třemi hvězdičkami a Čistka nebude výjimkou. Je to spíš zajímavý než opravdu dobrý snímek a ani přítomnost Noireta nebo Isabelle Huppert mě nepřinutí jít výš. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2019)

No mne Noiret nesedi do roly noumu a sralbotky. U mna to bol vzdy chlap, hodne nevyzpytatelny a nepredvidatelny- napokon to aj dobre prejavil v drsnej komedii Prohnili. Policajny komisar v podani Noireta vsak ma tuna drsny zivot - opovrhuju nim podriadeni, nadriadeni a veruze i rodina. Noiret sa sere tam kam nepatri a dotycni mu to davaju pattricne zozrati a ked strci rypak tam kam netreba, tak mu kus z rypaku proste a sproste odrezu. Vyborny film na temu : kto reprezentuje dobro, kto reprezentuje zlo ? Tuto otazku som si kladol uz u dalsieho Noiretovho filmu Soudce a Vrah, tam som pochopil, ze z Michela Galabru sla hroza a ten herec bol tam ako cire zlo. Ono aj v realnom zivote - hranice medzi dobrom a zlom su neurcite, nejasne a dobro/zlo casto ani nie su protipoly, ze jo, staci maly krok a clovek je na opacnej strane barikady - ako tuna Noiret : 88 % (17.08.2019)

Inšpiratívny film. Rozhodne to nie je len štúdia slabocha, ktorý sa jedného dňa rozhodol vysporiadať so všetkým, čo ho štve, ponižuje a otravuje. Na to je Tavernier v tomto prípade oveľa prefíkanejší. Stačí sa len započúvať do jednotlivých viet v dialógoch. Ako to bolo myslené? Skôr šlo o snahu preformátovať si život, v momente, kedy to ešte ide. S využitím možností, ktoré sa ponúkajú. Samozrejme, nechýbajú kontroverzné akty, avšak pri takomto radikálnom kroku pri rúbaní hory nelietajú len triesky, ale aj chránené stromy. Čo, samozrejme, hrdinovi nejaké sympatie nepridá. Skôr ako o jednoznačnej negativite postáv, ma napadá nejednoznačnosť. A to je fajn. Po dlhej dobe dielo, na ktoré som si spomenul aj dávnejšie od času, kedy som ho videl. Mimochodom skvostný je už ten oblúk od úvodnej pomoci malým černoškom kdesi v buši až po záverečné pohrávanie sa s odstreľovaním náhodne vybraných dietok v tej istej buši. Kam až vedie vedomie realizovanej moci a uskutočnenia zamýšľaných skutkov? Pretože nepochybujem, že Lucien v podaní skvelého Philippa Noireta mal všetko, čo nasledovalo v hlave popremýšľané už v úvodnom obetavom pripaľovaní ohníčka dietkam. (28.08.2016)