Režie:
Lucia Klein SvobodaScénář:
Lucia Klein SvobodaKamera:
Petr Klein SvobodaHrají:
Daniel Fischer, Jaroslav Dušek, Ivan Franěk, Milan Šteindler, Pavla Tomicová, Petr Čtvrtníček, Hana Vagnerová, Jevgenij Libezňuk, Lukáš Pavlásek (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Anton je, tedy býval, slavný divadelní herec, leč krutý život počal mu do cesty klásti proradné překážky. Například židli nebo díru, což si po čtrnácti pivech zkuste zdolat, vy kreténi. Když ho ředitel divadla vyhodí z práce a jeho manželka chce z bytu, vezme Anton osud do svých rukou. A začne chlastat ještě víc. Rozjede se taková plejáda fantastických zážitků, výtvarných skvostů a (ne)chtěných vtipů, že vám záchvaty smíchu možná už zůstanou a budete muset na smací odvykačku. Srandičky mají ovšem jeden háček – Antonova manželka se tomu vůbec nesměje. A opustí ho i s jeho synkem Tomáškem, tátovým největším obdivovatelem. Anton v zoufalství (a kocovině) synkovi nakecá, že se chystá na misi na Mars, proto je tohle období tak těžký. A težký období to teda ještě bude, že i let do Vesmíru bude proti existenci na Zemi pohoda. Ovšem kdo jiný z nás, nebojácných Čechů, by měl dokázat cestu na Mars než Anton? (Goodmind films)
(více)Videa (2)
Recenze (56)
⚪Dano Fisher nie je hlúpy človek. Akurát strašne rád tých hlúpych ľudí hrá. A jeho holý zadok bol naozaj to posledné, čo by som potrebovala vidieť.⚪Zas jeden z kúskov, ktorý si myslí, že bude dada iba skrz to, že za sebou nastrihá niekoľko zdanlivo úplne nesúrodých bláznivých scén. Že veď sa tam ten presah ,,nejako" vytvorí. No, tak nie. Aj keď je očividné, kam to chcelo smerovať a čo znamenajú všetky tie ,,mimo" scény, aj tak je nemožné to s pokojným srdcom sledovať do konca a ,,brať vážne." Smutné, že sa do týchto projektov upíšu aj perspektívni alebo starší herci.⚪ ()
Některá kreativita by měla být trestná. Nějaký režisér řekl, že "když experimentální režiséři neví co by a chtějí být totálně random, tak tam dají trpaslíka". Mstitel je ten film. Jiní tvůrci mi řekli, že "film by neměl mít strukturu ve stylu - něco se stane a pak se stane nesouvisející událost a pak se stane nesouvisející událost". Mstitel je ten film. A já říkám "když chcete mít ve filmu penis nebo vagínu, tak ať nevypadá jako od bezdomovce či bezdomovkyně, kteří se nemyli dva týdny". Jsou filmy, které tyto pravidla porušují - jeden z mých oblíbených je "Ježíš ti ukáže cestu k dálnici", ten má ale jednu výhodu - je sakra vtipný a možná má i pochopitelný příběh. Mstitel totiž by se ve své moralitě ztratil mezi stupidními českými komediemi, kdyby jeho půlka nebyly snové sekvence. A nakonec to vlastně nikam nevede. A největší urážka je použití songů vašeho otce, jen protože máte na to práva. Film, který dokazuje, že protekce by se měla zakázat. Doufám, že si film užili přispěvatelé do kampané na Startovači, která jim lhala o tom, že se jedná o nekorektní komedii. Tohle je asi nekorektní komedie, jako kdybych se vám vysral do talíře a donutil vás to sníst. Jako asi to není "korektní", ale zase se moc nezasmějete. ()
Český filmový úlet uplynulého roka. Ťažko povedať hlavnú pointu tohto snímku, ale je treba uznať, že je správnym spôsobom pritiahnutý za vlasy s množstvom bizarných situácií. Človek asi musí trošku vnímať osobnosť autorky, aby sa s filmom dokázal stotožniť, ale mne to celkom sadlo. Asi pôjdem proti prúdu, ale nevidím to až tak katastrofálne. Je to proste niečo, čo musí človeku sadnúť a kto pozná Dana Fischera a očakával niečo zmysluplnejšie a prozaickejšie, tak očividne ho nepozná dobre. Druhýkrát to asi už nemusím vidieť, ale celkom som sa zabavil. 55 % ()
Takové neurovnané, výstřední a místy parodické. Pro někoho to asi bude bláznivá blbost, pro jiné krásná pitomost. Je to velmi stylizované mezi reálným světem a snem. Nekorektnost tu je ve tvaru vyměšování a nahých prdelí. A to vše je estrádně obaleno ve stylu normalizovaného popu se zábavnou přehlídkou podivínů, svérázů a samorostů a mnoha ztřeštěností. ()
Hodně bláznivá a absurdní komedie, která je záměrně napsaná a natočená tak, aby byla co nejvíc bizarní a ujetá. Její podstatou je totiž oslava svobodné tvořivosti a fantazie, doprovázená podvratnou a nespoutanou vzpourou proti konvencím filmového vyprávění, jenž se neustále pohybuje na hranici mezi realitou, sny, halucinacemi a něčími představami. Tomu je podřízeno úplně vše, v důsledku čehož děj Mstitele získal podobu neustálého vršení vizuálně a obsahově výstředních scének, které však budou na většinu diváků pravděpodobně působit pouze jako bezobsažná fantasmagorie. Bez ohledu na to, jestli se na výraznou stylizaci a výlučnou formu filmu vnitřně napojí, nebo nenapojí. Tyto scénky jsou totiž sice v řadě případů realizovány s pozoruhodnou kreativitou, leč ve filmu obvykle figurují jen pro kreativitu samotnou a i přes zjevnou kurióznost nejsou dostatečně zábavné (protože nejsou prakticky vůbec vtipné, jsou jen divné) a tudíž celý film samy o sobě neutáhnou. Výsledkem je nehorázný úlet, zároveň jde ale do určité míry i o uměleckou výpověď jeho autorky, která v něm dostála své punkové vizi totálně svobodomyslného příběhu o nevyzpytatelnosti života, naději a lidských snech a patrně jej i zvládla natočit tak, jak jej natočit chtěla. Dostatečně zajímavý a zábavný je však Mstitel díky své jinakosti a svéhlavosti jen sporadicky, a to i přesto, že nahý Jaroslav Dušek pobíhající po centru Prahy, oděný pouze do kartonové krabice, je v něm jednou z těch méně mimózních věcí. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (6)
- „Film jsem natočila poctivě a s pokorou, při tvorbě jsem měla na mysli křehké duše. Film by měl divákovi odlehčit od tíhy reality. Nejvíc mě potěšilo, že při pracovní projekci pro herce jsem viděla spokojenost, Milan Šteindler mi řekl, že jediná vada filmu je, že ho neudělal on. Tuším ale, že konzervativnějšího diváka film asi zvedne ze židle,“ uvedla režisérka a scénáristka filmu Lucia Klein Svoboda. (SONY_)
- Jaroslav Dušek po prvním přečtení scénáře roli ve filmu odmítl, protože se domníval, že je to „pouze taková ztřeštěnost“. Režisérka a scenáristka Lucia Klein Svoboda ho ale požádala, aby se koukl na její starší film Pírko (2016), aby pochopil, o co jí ve filmu jde. Po zhlédnutí už s velkou chutí souhlasil. (SONY_)
- „Takové filmy, kdy divák dostane pěstí do obličeje, jsou občas potřeba,“ uvedl Jaroslav Dušek. (SONY_)
Reklama