Jules a Jim

Příjemný, pohodový, hravý film, který však postupně mění svoji původní milou atmosféru, a to nejen kvůli nástupu války po jeho cca půl hodině. Později totiž jde spíš pod laskavým obalem skrytou poněkud hořkou hru mezi ženou a dvěma muži, jejichž věrné přátelství se kvůli příslušnici něžného pohlaví pomalu ale jistě rozpadá, ostatně nejen ono. A vlastně mi hlavní hrdinové nepřišli jako pouhé postavy z filmu, připomínali mně opravdové lidské bytosti, které si normálně běhají po světě. Jinak se mi velmi líbila hudba, zvláštně výstižná skladba se zpěvem a kytarou a také decentní humor. A konec…jsem opravdu nečekal a popravdě řečeno mě docela dostal do kolen, i díky němu hodnotím silnými 4*. „Moje milá Katty, připomínáš mi čínskou hru, kterou jsem viděl před válkou. Když se zvedla opona, císař se sklonil k publiku a svěřil se: Vidíte největšího ubožáka pod sluncem. Mám dvě manželky, první a druhou.“ (14.06.2013)

Přepsáno v dubnu 2018. S Truffautem jsem ztratil svou nevinnost, byl mou prvou opojnou láskou. Jules a Jim je filmovou adaptaci literární předlohy v truffautovsky estetické poetice, stylizace se stala hrou a každý obraz má vícenásobnou výpověď. Jules a Jim je osudová žena, po které bez ustání prahneme a zároveň nás rozervává na kusy. Hodí se zde Seifertova slova: "::: kdo mé naději však zabrání? Ani strach, že přijde zklamání! Abych, nekles pod tvá kolena! Nejkrásnější bývá šílená!" Fascinace přitažlivostí může být zhoubná. Kultivovaná zdvořilost a neochota přijmout běh událostí ke stavu nejsoucnosti skrývají masochistické uspokojení. Možnost nepříjemné zdlouhavosti je zažehnána věcností, vše se upíná k atmosféře. S láskou a stylovou elegancí se pečuje o okamžiky, které se vnořují do pocitů a interní nálady. Kontrasty oblažují v harmonii a sounáležitosti. Světová válka je předělem, nastalý chaos a zmar natrvalo poznamenávají duše. Láska je bolestí, bolest je láskou. A osudový milostný trojúhelník roztáčí svá protisměrná kolesa, třou se o sebe navzájem, drtí si lopatky, snaží se odpoutat k vysvobození, ale nezvyklá hluchota tlukoucího srdce nedává na vybranou. Láska až do úplného konce. Hlavním motivem esteticky podmanivého opusu je Catherine (šarmantní Jeanne Moreau), žena uprostřed čistého mužského přátelství a živočišného temperamentu. Bezprostřednost chování uchvacuje svou podmaňující vznešeností. A pouhé samotné přiblížení přináší omamné stavy a nevysychající touhu. Nebezpečné to rozdmýchání vášní! Rakouskou stranou příběhu je Jules (pozoruhodný Oskar Werner), citlivý a milující muž a oddaný přítel. Láska je motorem, spřízněnost cílem. Bolest není na překážku, kultivovanost je metodou. Francouzskou stranou příběhu je Jim (zajímavý Henri Serre), sebevědomější, živočišnější i osamělejší část života. Přátelství je na prvním místě, byť se věrnost přizpůsobuje motivaci touhy a provokuje bigotnost. Výraznější postavou je Gilberte (zajímavá Vanna Urbino), Jimova věrně čekající duše bez nároků i smutkem nejistoty a naděje. Z dalších rolí: lehkomyslně bezelstná a nezastavitelná Thérèse (zajímavá Marie Dubois), nepravidelně vstupující sochař a společný přítel trojlístku Albert (Serge Rezvani), Julesova malá dcera a jeho důvod k životu Sabine (Sabine Haudepin), či doprovod vypravěče (hlas Michel Subor). Jules a Jim je pro mne stylovou romantickou baladou, její způsob provedení konejší mou rozpolcenou duši. Stylově rozkošné pochutnání. (19.04.2009)

Stylem spíše rozhlasová hra, kterou doprovází film, jehož síla je v okouzlující kameře. Truffaut rád zpracovával něčím potřísněné vztahy. Byť film začíná před první světovou válkou a končí před tou druhou, neklade na ně příliš velký důraz. Ale i ten krátký úsek věnovaný první světové je výstižným poselstvím o nesmyslnosti války. Středobodem celého snímku je osudová žena Jeanne Moreau, která si umně vydobývá své postavení krutou hrou se všemi muži ve svém dosahu. (16.07.2011)

Jednoduchý príbeh netradičného milostného trojuholníku, ktorého strany okrem jednej (tej priateľskej) niekoľkokrát zmiznú aby sa opäť aspoň na chvíľu podľa vôle Katrin živelne objavili. Jedno z najznámejších Truffautových diel pôsobí i po viac ako štyridsiatich rokov formálne veľmi sviežo. Veľmi sa mi páčilo zastavovanie obrazu do akejsi ´fotografie´ zobrazujúcej rozdiel medzi náladami Katrin pred tým ako postretla svojské priateľské duo a potom čo sa s Julesom a Jimom zoznámila. Herecky bravúrne a vidieť, že je to ešte z dôb keď vo filme hrali herci a nie vyfabrikované hviezdy. Vadili mi len drobnosti - príliš veľa dokumentárnych záberov z vojny, ktoré priamo s príbehom a postavami vlastne nesúviseli , skutočne príliš veľa rozprávača a podľa môjho názoru príliš nasilu našraubovaný koniec. 9/10 (31.12.2006)

Jediná výraznější výtka směřuje na využití vypravěče. To že čte celé pasáže z literární předlohy by problém nebyl ani v nejmenším. Ovšem to, že nám zprostředkovává vše od dějových posunů, pohnutek i pocitů postav již ano. Herci samotní jsou tak někdy až příliš odsunuti na druhou kolej. Také by neuškodilo v některých pasážích ubrat na zkratkovitém tempu a trochu natáhnout stopáž, jelikož takto se vše odehraje strašně narychlo. Přesto dobrý melancholický snímek s nádechem klasické antické tragédie. (29.01.2007)