Nikdo mě nemá rád

Čistá filmová krása. Přiznám se, že zpočátku jsem se lehce nudil, ale postupně mě osudy malého Antoina zasáhly nebývalou silou, a když v závěru odříkává psycholožce zásadní detaily svého trpkého života, byl jsem už zcela otřesen. Film je velmi dynamický, děj neustále uhání vpřed, a hlavní hrdina je stále víc a víc vtahován na scestí, z něhož se jen těžko hledá cesty zpět - je jí snad poslední Antoinovo gesto v podobě zoufalého běhu za svobodou, zakončeného pronikavým finálním záběrem - pohledem do kamery? Nikdo mne nemá rád je film, který mě rozesmutnil a zcela dostal na svou stranu - působivější filmovou obžalobu netečné společnosti dospělých aby pohledal. (04.09.2018)

tento psychologický snímek se snaží hlavně názorně ukázat situace, které dítě vedou na scestí a jak je ho vlastně těžké pochopit a vychovávat. Je to rozhodně smysluplný a poučný film a pro rodiče by měl být "skoro" povinný. Ale na druhou stranu je pravda, že pro běžného diváka je hodně těžký a navíc moc radosti neudělá, jak je plný bezvýchodnosti a beznaděje. Nová vlna i když přes půl století stará má něco do sebe, jak ukazují kvalitní rozbory díla v komentářích některých zkušenějších uživatelů, proto si myslím, že si ho nejvíc užijí sociologové, učitelé a filmový fajnšmekři. Přes to všechno na mě ve výsledku působil spíš nudně a zdlouhavě, protože příběhově moc nedává - tak jsou silnější 3* ode mě adekvátní známka a nevidím důvod se k němu vracet i přes kvalitní herecké výkony, zpracování i kameru. [ PŘÍBĚH: 1/// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (18.12.2014)

Podle mě nejlepší Truffautův film, kterým navázal na Vigovu Trojku z mravů a kterým uvedl na scénu (a posléze i do všech filmových příruček) nezapomenutelnou postavu Antoina Doinela, pro kterou se narodil Jean-Pierre Léaud. Celá doinelovská pentalogie nemá ve filmu odboby, nadto je upřímná a citové zrání mladého Antoina působí přesvědčivě. Kdo by mohl zůstat lhostejný k trampotám jednoho upřímného mladého Pařížana, který to nemá v životě lehké? (24.11.2005)

Truffautův poetický, ale poměrně drsný snímek "Nikdo mne nemá rád" patří k tomu nejlepšímu z francouzské nové vlny. Na rozdíl od kolegy Godarda se Truffaut mnohem více zabývá řemeslem, tj. audiovizuální stránkou i scénářem svých děl a výsledkem je, že tyto jeho počiny jsou dnes stejně dobře sledovatelné jako před půl stoletím, aniž by za to platily originalitou (aby nedošlo k mýlce: Godard se mi líbí, ale potřebuji na něj mít správnou náladu). - Herci v Nikdo mne nemá rád jsou beze zbytku vynikající, zvlášť titulní klučina hraný Jean-Pierre Léaundem, za zmínku stojí i vynikající černobílá kamera. (12.05.2005)

Člověk by čekal, že film, který má ve svém úvodu věnování Bazinovi bude složitým a těžce stravitelným dílem, jenž je možné citovat, analyzovat či používat jako studijní materiál, ale v žádném případě se na něj nedá dívat laickýma očima či jen tak pro radost. To je ale chyba lávky, protože Truffautův počin je dokonalý ve své zdánlivé jednoduchosti. Minimalistické vyprávění (film jako reálné médium), které v některých pasážích působí jako syrový dokument o ztracených pařížských duších (dospělých i dětí) je celkem bez jediného slabšího místa. Odstup od kýče a zbytečné sentimentality je obrovský a snad jediná scéna, která na této hraně balancuje, je zlodějna s lahví mléka (ale i zde srdce cynikovo [mé] může zaplesat). Samotná podstata osamělosti, pulzující město ve kterém je jediným východiskem nejbližší kino, které je schopno rozvinout fantazii i u dávno zhrzených osob, je deziluzí převedenou přímo na filmové plátno. Je to jako když si přečtete Gogolovy Petrohradské povídky a následně se odrazíte k Dostojevského morální špíně a existenčnímu hnusu v Zločinu a trestu. Paříž, zbavena své veškeré krásy, v jejímž popředí se odehrávají reálné (zdůrazňuji) příběhy plné dokonale použitých symbolů (točící se atrakce jako symbol kinematografu, anděl ve výloze který nepřináší vysvobození či tabulka „Deratizace“ ve vězeňské cele) o kterých budete přemýšlet ještě dlouho po skončení. A Calvados v závěru opravdu nechutná sladce...... (09.03.2005)