Marná lásky snaha

Náhodou tuhle hru jsem viděl z divadla tolikrát, že bych mohl snad i zaskakovat podle potřeby. Je to od Brannagh až příliš muzikál, taky zkrácený, jenomže režisér - i toho divadla- musí oslovit dnešního diváka, takže to je v pořádku. Je to ale nevyzrálý. Nedá se vžít do postavy za pár týdnů. Polovinu herců by se dalo klidně vyměnit. A když pak z tak rozsáhlého díla někdo dělá film fofrem, tak jasně že dopadne jen napůl. Ale to se ví už předem. Takže kritika na adresu Kennethe, nepotřebuji nutně všechno od Shakespeare vidět, klidně si dej čajíček, stačí mi méně, ale to kvalitně. 2,5/5 (28.05.2014)

Kenneth Branagh sebral méně známou divadelní komedii Williama Shakespeara, zasadil ji o několik stovek let později do meziválečné éry a narouboval do ní známé hity z hollywoodských muzikálů cca 30. let. A nebyla to pro mě až taková divočina (byť jedno taneční číslo s erotickým podtextem k ní vlastně nemělo daleko), jak to možná na základě tohoto popisu zní. Ale protože nejsem úplně milovníkem těch klasických muzikálů, na jejichž vlně se Marná lásky snaha hodně a často veze, a také mi příliš nevoní červená knihovna, níž některé scény tu postupně dost zavání, nemůžu říct, že by mě Branagh tímto počinem nějak výrazně nadchl, přestože jeho zde předváděné všeumělství na poli režie, herectví, zpěvu i tance uznávám. Úvodních 10 minut mě hudebně tanečně komickým divadélkem čtyř mladých mužů z knihovny potěšilo a bavilo hodně, ale těch zpívanek okořeněných o někdy šílené scénické nápady začalo být brzy na mě moc a až na výjimky jsem si více užil ty mluvené a situační komediálně laděné scény. Zamlouvala se mi vznešená britská angličtina, herecké projevy samotného Branagha i Richarda Clifforda a úplně nejvíc nápad s pravidelným zařazením černobílých filmových týdeníků 30. let, do jejichž archivních záběrů se nejednou vloudí i „naše“ filmové postavy. Což obzvlášť v závěru, během písně u nás známé jako „Vzpomínky mi zůstanou“, dodává s tíživým začátkem válečných časů na jisté působivosti. [65%] (10.11.2023)

Sdílím Radyovy pocity, tohle zpracování se panu Branaghovi příliš nevyvedlo...charleston v jeho podání působí když nic víc, tak nevhodně, hodilo by se spíš říct, že hudební čísla jsou trapná až na půdu a vůbec celá hra je pojata jako dementní němá groteska s tanci a zpěvy. Z čehož plyne i imbecilní vysmátost a plochost princátka navarského, o jeho wingmanovi Steweym ani nemluvě. A radši už vůbec nemluvím o tom jak sám velký Branagh vypadá, an tváříce se jako dvacetiletý mladík. A abych nezapomněl - i Aliciu Silverstone už dostihl zub času;) Prostě provar jinak skvělého (nejen) zpracovávatele Shakespearea. (12.09.2005)

Udělat ze Shakespeara romantickou muzikálmí komedii odehrávající se za druhé světové, to chce pořádnou dávku odvahy. Branagh ji měl a výsledkem je film na jednu stranu velmi hravý a sám sebe vážně neberoucí a na stranu druhou kýčovitými dialogy a snahou o "něco víc" roztahaný. Prostě marná snaha. Ale odvaha by se měla cenit. 70% (16.06.2005)

Mám rád swing a dobu čtyřicátých let, takže zasadit Shakespearovo dílo do tohoto období považuji za originální a vtipný počin. Samozřejmě je vždy risk když si režiséři berou pro předlohy divadelní hry takových ikon jako byl Shakespeare ad. a stylizují je... Už jsem viděl řadu jeho her moderně zasazených do různých období a leckdy to však bylo o dost horší. Je to podobné jako s filmem Titus (1999) . Po prvotním šoku a nutném přeladění z očekávaného na neočekávané je třeba nechat se unést novým pojetím hry. Já bych to tedy zas tak nestrhával. Ba co víc, mně se tohle líbilo. * * * (03.01.2012)