Můj učitel Ibrahim

"Když říkám, že úsměv je pro bohaté lidi, myslím tím, že je pro šťastné lidi.- Mýlíš se. Úsměv je to, co tě činí šťastným." Pravdou je, Momovi život nepřinášel ani v jeho mladém věku situace, které by mu vyloudily úsměv na rtech. Matka neznámo kde a otec, který zapomene na jeho narozeniny, nemá na něj čas a nakonec mu zmizí ze života úplně, to jen dotvrzovaly. Nakonec se najde jedna malá jiskřička naděje ve starším muži Ibrahimovi, který prodává v jednom menším obchůdku a z té malé jiskry nakonec vzejde krásný ohýnek přátelství a naděje do budoucna. Mně se líbilo to jejich mudrování a potažmo společné cestování, spojené s otvíráním srdce malého Moma. Malý, příjemný film, kde se i v reálu ujal Omar ujal malého Pierra a pomáhal mu s hereckou přirozeností sobě vlastní, aby i on předvedl, že v něm není jen prázdný neherecký duch. A závěr, kde jsem se už potřetí setkala s mojí známou Anatolií mě vysloveně potěšil. (04.02.2015)

"V koráne je všetko, čo treba vedieť..." Samotársky Momo vyrastá nejakú dobu s otcom, neskôr už iba sám. Tam v Paríži na Modrej ulici je vždy živo a rock´n roll tam vyhráva od rána do večera. Ľahké ženy sú mu k službám kedykoľvek a jeho jediný skutočný priateľ je predavačom v obchode. Otvorené má i v nedeľu. Nie je arab, je moslim. O. Sharifa som nevidel už poriadne dlho a som rád, že som ho videl práve v tak dobrom filme. V úlohe predavača Ibrahima snáď zúročil všetko, čo za tie roky pochytil a pretavil to všetko do skutočne ľudskej postavy náhradného otca. Na všetky otázky nachádza odpovede v koráne a musím povedať, že je to jeden z mála filmov, ktorý ma donútil pozerať sa na moslimov trochu inak. Videné na stv2, škoda, že obraz nebol práve najkvalitnejší, ale zážitok mi to nepokazilo. 80%. (12.04.2013)

Nedá se říct, že by se na to špatně dívalo, neřestné předměstí Paříže je zde zachyceno s náladou 60. let, barevné filtry a dobová hudba výrazně umocňují nostalgické obrazy dětského vnímání světa dospělých. Co mi však nesedělo byl Ibrahim, jenž měl zásadně ovlivnit život chlapce, který se v podstatě vychovával sám a předat mu krom své náklonnosti také moudré rady do života. Potom jsem nepochopila, jakým výchovným fíglem byla ignorace chlapcových zbytečných krádeží a doporučení podávat otci kočičí paštiky nebo dolívat jakýmsi sajratem víno. A vůbec, celý jejich vztah vyzníval do prázdna, takové moudro pro moudro a ve finále rozdával rozumy v Ibrahimově zděděném krámku dospělý Momo - slabá pointa. (01.03.2009)

Prislo mi to jako takove snazeni o priblizeni kultur v dnesnim svete... Pokud se ale na to divame strizlivyma ocima, vidime velice naivni a prosty filmecek. Jako klady bych urcite jmenoval postavu ztvarnenou Omarem Sharifem, ktera dodala pohodu a klid i pres obrazovku. Slusny byl i vyber pisni a prvni polovina filmu. Od odchodu otce, uz mame moznost videt spoustu rozpacitych scen ( at uz navsteva matky, koupe auta, identifikace otce... ). Vrcholem je pak cesta do Turecka, kde vidime svycarske popelnice, albanske mraky, recke mraky, recke sloupy a Istanbul. Zaver s Ibrahimem v hlavni roli je taky takovy " zvlastni ". Jednou a dost. (16.12.2008)

Je to iniciační film o chlapci, který se stává mužem a to za poměrně drsných okolností, kdy vztah k staršímu muži (nesexuální) mu dá ten správný vzor. Tuhle variaci na předání životní moudrosti jsem viděla už mnohokrát, zde není nijak mimořádná. Snímek má ošuntělý a odtažitý „artový“ nádech, takže lehká inspirace dokumentárním snímáním. I to je dost otravné, ale mnohem horší byla ta moudra Omara Sharifa, který si hlubokomyslnost tahal až z paty a občas to okořenil nějakou jakože orientání tajemností. Nic proti Omarovi Sharifovi, tady byl spíš na vině scénář, který zjevně vypotil dílko líbivé pro umělecké diváky a umělecké festivaly. SHRNUTÍ: Ani ulička plná šlapek tě na život nepřipraví tak, jako rozmluvy se stárnoucím prodavačem z večerky. …. (06.09.2023)