Kód 46

Kdybychom dopředu věděli, k čemu povedou naše činy, odvážili bychom se vůbec k něčemu? Michael Winterbottom mne již poněkolikáté utvrdil v názoru, že patří k nejpozoruhodnějším evropským filmařům dneška. Code 46 je mimo jiné sci-fi (stejně jako je Kmotr mimo jiné filmem o rodině) a ve svém genetickém kódu má zašifrovaných tolik otázek, tolik aktuálních témat, že vás může obohatit více než měsíční čtení denního tisku. Záleží jenom na vás. Kostru příběhu tvoří modernizovaná variace 1984. Zdejší způsob fungování společnosti je přitom ještě o pár řádů děsivější než ten nastíněný Orwellem a má také blíže k podobě dnešního polarizovaného světa. Film pod tíhou mnoha nastíněných otázek nijak netěžkne, je vyprávěn s nádhernou lehkostí a přál jsem si, aby v něm bylo více bezdějových záběrů podmalovaných nebeskou hudbou. Nefuturistický, civilní projev Robbinse a Mortonové činí příběh srozumitelnějším a umožňuje nám v druhém plánu sledovat prostou romanci. Ale nebyl by to Winterbottom, kdyby i do ní nepropašoval trochu metafyzična a metaforična. Ano, je to jeden z těch filmů, kde sex znamená víc než jenom sex – uvažte sami, chcete-li jej vidět. Za sebe odpovídám "ano". Ještě minimálně jednou. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Frankie, torn666 (27.10.2011)

Na začátku jistě byla zajímavá myšlenka, ale nešikovná a nezáživná filmová realizace ji bohužel zadupala do země. Výhrady mám hlavně k nevhodně obsazené hlavní dvojici a zvláště k nesympatické Samantě Morton, z čehož pramenil můj nezájem o hlavní postavy a také mě překvapilo to, že navzdory lehce depresivnímu tématu zůstavá film chladný jako kostka ledu. Bohužel filmu neslušela ani ta artová stylizace. Vyjma skvělého soundtracku se tak dočkátepouze průměrné filmařiny s ubíjejícím tempem vyprávění a dlouhými pasážemi bez obsahu nebo důležitých výpovědí. Jedním slovem zklamání. (11.07.2009)

Asi bol najväčší problém moje očakávanie, pretože som podľa plagátov čakal niečo medzi Minority report a Brazil. Jedná sa však predovšetkým o melancholickú milostnú drámu so skvelými hercami a záverom, ktorý nedoporučujem romantickým dušiam, ktoré hľadajú v kine únik pred realitou v podobe krásneho happy endu. Možno na druhý krát zvýšim hodnotenie, cítim v tom potenciál. (23.05.2012)

Dejte mi 6 hvězdiček, a udělím 6. Zajímalo by mě, co by na tento film říkal Gilles Deleuze. Je to totiž film o pohybu. Anebo film-pohyb? Spíše film-rytmus, jde tu o změny rychlosti, o blízkost a vzdálenost (fyzickou i duševní), podobnost a přitažlivost. Kontinuitu a diskontinuitu. Možná si toho ani nevšimnete, vše plyne a proměňuje se - pohyb neonových nápisů, různých dopravních prostředků, jezdících schodů i průmyslových kamer (spíše možná Big Brother kamer). Ale když se ten pohyb náhle těsně před koncem filmu zastaví, tak si vše zatraceně uvědomíte. Pak už vše dojíždí jen tak ze setrvačnosti. Jak spívá malý chlapec v závěru: "Row row row your boat gently down the stream, merrily merrily merrily merrily, life is but a dream." Není to ani zdaleka tak uklidňující, jak by mělo být. (04.11.2007)

Zvláštna hypnoticky pomalá romanca v sci-fi prostredí budúcnosti. Chémia medzi ústredným párom funguje dokonale. Takisto vykreslenie budúcnosti je zaujímavé a je to tak umelecky nasnímané. Ale na konci som mal pocit v štýle: hm to bolo všetko? Proste mi tam chýbalo niečo viac, niečo intenzívnejšie. Nenudil som sa, ale neuspokojilo ma to. 6/10. (24.01.2020)