Howlův kráčející hrad

Očioblažující animace, dechberoucí stroje a stvoření, srdcesvírající závěr, ale vše halil tmavý mrak povědomosti, čehosi již párkrát viděného a hlavně zažitého. Na filmech studia Ghibli přitom mimo jiné oceňuji, že je každý docela jiný. Tenhle byl docela stejný, což mi přijde docela smutné. Pakliže nechtěl Miyazaki autobiograficky (mladá duše ve starém těle) shrnout svou dosavadní tvorbu. Což by pro svou povahu posledního velkého ohňostroje na rozloučenou bylo taky smutné. Stárnutí holt nezastavíte. Jenom láska je věčná. Ta má, k Cestě do fantazie a Princezně Mononoke, pochopitelně přetrvává. 75% Zajímavé komentáře: Cervenak, Marius, Radko, MIMIC (19.02.2011)

Tak toto je moje tretie stretnutie s Miyazakovym pribehom a teraz mozem kludne podotknut, ze je to stale jeho rovnaky styl vypravania alebo zobrazenia roznych postav alebo zmien v jeho pribehoch. Bud sa vam budu zdat byt nudne a budete ich povazovat za stale rovnaky priemer, alebo tie rozpravky budete mat proste radi. Ja sa priklanam ku styrom hviezdickam, aj ked sa mi od neho CESTA DO FANTAZIE (2001) zatial pacila najviac. Aj v tomto pribehu je plno necakanych zmien, velke mnozstvo kuziel, rozne rozpravkove postavy. Trosku mi tu vadilo necakane premienanie starej Sophie na mladu a ziadny prekvapivy pohlad Howla z jej premeny, ale to je len drobnost... 24.08.2009 ____ Jean Simmons - (Stará Sophie) +++ Emily Mortimer - (Mladá Sophie) +++ Christian Bale - (Howl) +++ Lauren Bacall - (Zlá carodejnica) +++ Billy Crystal - (Calcifer) +++ Josh Hutcherson - (Markl) +++ Blythe Danner - (Madam Sulliman) +++ Jena Malone - (Lettie) +++ Produkcia: John Lasseter, Hayao Miyazaki +++ Hudba: Joe Hisaishi +++ (24.08.2009)

Pokrok, jakým si prošla kresba studia Ghibli, je rozhodně fascinující. Stále větší důraz na vykreslení detailů ornamentace kdejaké vázy v záběru nebo stále reálnější nápodoba lomu světla ale možná trochu ubírají na tak přiléhavé lehkosti a přívětivosti většiny Mijazakiho snímků. ___ Miluju mimoběžnou logiku pohádek, v rámci které je sled dějů divákovi předkládán se skálopevným sebevědomím - nehledě na místní neaplikovatelnost na struktury našeho každodenního světa. ___ Zámek v oblacích má u mě jedinou nevýhodu: vidím ho jako pátý Mijazakiho snímek a začínám se jejich vzájemnou podobností asi trochu přejídat a o to víc jsem citlivý na pravidelné (byť sporadické) dávky kýče. (07.02.2015)

Ano, příběh je možná trochu méně přehledný a trochu více překombinovaný a může se zdát poněkud delší, ale to není nic, co by dokázalo otřást jedním pro mě nejdůležitějším faktem. A tím je ta bezbřehá fantazie a dobrodružství, které mě vždycky tak pohltí, že mám chuť být zase dítě a dalo by se říct, že jako dítě si ten film prožiju. O to mi jde u Miyazakiho především - až potom je vizuální úchvatnost nebo počet nových vychytávek - a to se mu především dobře daří. Zatím s každým jeho filmem, co jsem viděla. A teď již dost bylo sentimentu. Zámek v oblacích i na Miyazakiho poměry umí zase něčím zajímavým překvapit, například si nepamatuju, že bych kdy viděla film pro děti, kde hlavní hrdinkou je stará babka, co sem tam slušně zahlásí. Pak taky bezkonkureční ohňodémon co neutrpěl ani předabováním do angličtiny a krásná hudba to dorazí. Oou, až tenhle pramen vyschne, to bude černý den! (21.03.2012)

Nejromantičtější výtvor Mistrovy fantazie. Zahoďte měřítka kvality, protože tady se létá nad horami, dveře se otvírají do čtyř různých prostorů, všichni hlavní hrdinové mění svá vzezření a pro kouzla se nejde daleko. A svět animovaného filmu je k mé nezměrné radosti zase o jeden malý poklad bohatší. (07.12.2008)