Dveře v podlaze

Knihu jsem nečetla, takže nemůžu a nemusím srovnávat, ale film mě zdrchal! Eddie vpadne nepřipraven do rodiny, která zrovna zažívá „smutné časy v dlouhém šťastném manželství“, kde se nevyřčená tragedie prolíná v každé situaci, dívá se z každé fotky na stěně, ocitá se v každé dětské povídce, přidává se k lekcím v milování, je prostě všudypřítomná!!! Z posledních sil jsem si pro sebe vyškrábla přesvědčení, že člověk přece nemůže stále setrvávat v zoufalství, v zoufalství nad ztrátou dětí, v zoufalství dítěte opuštěné vlastní matkou (která, jenom nechtěla být špatnou matkou) .... musí se unavit! (15.06.2005)

Zvláštna kombinácia smutnej drámy o osudoch jednej rodiny rozvrátenej kvôli tragédii, pri ktorej prišli o 2 synov, so scénami komediálneho ladenia. Aj napriek tomu, že si to námet veľmi nežiadal, tak tieto komické prvky vo filme ho bohato oživili... no je potrebné dodať, že film držia nad hladinou hlavne skvelé herecké výkony hlavných postáv. (03.03.2008)

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Drahý pane williamsi, erotický náboj do filmu nedodáte tím, že zaberete ostrou akční scénu (byť z dálky)! Musíte jít na to mnohem emotivněji. Scénář je zajímavý, ale u pomalých filmů je pro mě důležité, aby na mě působily nějaké emoce, z tohodle filmu ale na mě žádné emoce nepůsobily. Škoda Irvinga mám rád. Příště zkuste zfilmovat celou knihu. (07.09.2005)

Dveře v podlaze jsou fantastickou a především osobitou adaptací Irvingova románu Rok vdovou (1998). Román je strukturovaný jako tří aktová hra a Tod Williams si zvolil pro svůj film pouze první akt a přesunul ho z předepsaného roku 1958 do současnosti. Což Irvinga nadchlo. Ve výsledku se jedná o krásnou práci o životě, jaký je a jaký může být. Zralý manželský pár tvoří neskutečně výborní Jeff Bridges a Kim Basinger, puberťáka, který jim vstoupí do života Jon Foster a maličkou dcerku kouzelná Elle Fanning. Každý film podle Irvinga je zážitek, ale Williamsův projekt si nejlépe pohrál s tenkou hranicí mezi komedií a dramatem. Jsou zde scény jak vystřižené z grotesky, aniž by rušily náročné melodrama. To v mnoha filmech s takovou lehkostí neuvidíte. (13.03.2021)