Mezičas

Čekal jsem od toho víc. Když v hlavní role bratrů hrají Lutanský a Dlouhý, přičemž první z nich hraje černou ovci rodiny a má v oblibě box, myslel jsem si, že by to nemusela být nuda. Jenže je to nudně natočené. Občas přijdou dobré momenty když se blíží nějaký rodinný konflikt zavrhovaného syna se svým přísným a neoblomným otcem Haničincem anebo když Dlouhý uvěřitelně adoruje svého staršího bratra jako svůj nepřekonatelný vzor. Jenže takových silných scén je ve filmu nemnoho. Za nedostatek hlavně považuji to, že tvůrci příběh nijak negradovali a ani nijak nevyhrotili. Za dobré obsazení se to vyplatí vidět, ale jako psychologické televizní drama to přece jen selhává. 60% (08.01.2012)

Výchozí situace tohoto nelehkého rodinného čtyřúhelníku spočívá v neschopnosti vzájemného porozumění a pochopení. Zásadový otec zavrhl svého staršího syna, který jen těžce hledá cestu zpět. Rozpadá se mu manželství, ztrácí jistotu v profesi, upadá do depresí a nepřijímá nabízenou ruku od mladšího bratra. Otcova o několik let mladší manželka rezignuje na milosrdnou lásku a chce života užívat naplno. Mladší bratr touží po vyrovnaném sourozeneckém vztahu, za nějž je schopen obětovat cokoli. A v tomto propletenci sledujeme marnou snahu hlavního hrdiny převrátit dosavadní život naruby, stát se tzv. "lepším člověkem", získat ztracenou naději a najít opět místo v otcově srdci. Nacházet nedostatky v Hubačově scénáři považuji za zcela bezpředmětné, naopak se tu projevuje autorův geniální smysl pro dramatickou vyhrocenost příběhu a perfektně rozparcelované postavy, z nichž každá má svůj zvláštní význam. Herecké obsazení je přehlídkou mistrovských kreací: vedle vynikajícího Petra Haničince v nelehké roli zrazovaného a zrazujícího otce se veškerá pozornost sbíhá k dnes již bohužel předčasně zvěčnělým příslušníkům tehdejší mladé generace, k Ivanu Luťanskému a Vladimíru Dlouhému; tato slova ovšem beze zbytku platí i o dalších (Vinklář, Balzerová, Veškrnová, Bohdanová, Bartoška, Heřmánek, Langmiler). Domnívat se, že tato nadprůměrná televizní hra patří v rámci režijní tvorby Jiřího Adamce k zanedbatelným okamžikům, je výsledkem krátkozrakého a značně zúženého diváckého vnímání, protože ve skutečnosti se jedná o jeden z jeho naprostých vrcholů. Nejen na Adamcově osobnosti lze demonstrovat paradox vlastního talentu. (05.09.2010)

"Jestli člověk musí umřít, tak by měl umřít na to, co má rád." Můj hrdina z dětství tady není nedělní pohádkový princ, ale všední kluk z masa a kostí, kterému se životní problémy lepí na paty, ale který nepřestává bojovat, po troškách hledat pohlazení. Tělem, srdcem a duší nastupuje do ringu, k osobnímu zápasu, který mnohé dává tušit, ale nesmí ho zcela vyřadit, dostat na lopatky... Odešel, ale ještě neměl. S romantickým tajem. Do dálek modrých oblaků, za září červánků. Navždy. Mladý, silný, talentovaný. Majitel medových vlasů. Kralevic žižkovský, stříbro Zlaté kapličky. Ivan Luťanský. (07.11.2017)

V textu typický Hubač - často frázovité papírové dialogy, mnohdy rovnoběžné nebo i přímo se míjející s realitou (ovšem trefná Vinklářova poznámka, že box dnes chtějí dělat jen Cikáni by asi v roce 2010 měla velké potíže se zachováním v konečné podobě dílka), inscenované často v laciných studiových kulisách. Boxerské realie a bezprostřední výkon Ivana Luťanského (vedle násilně chlapáckého Haničince, jemuž jsem to nikdy moc nevěřil) mne však nadmíru potěšily. (13.09.2010)

Tak jsem dneska znovu tenhle televizní film mohl po letech vidět. Dneska (5.9.2010) se dával na CT2, pro připomenutí si nedožitých 80. narozenin herce Petra Haničince. Ale vedle něho jde i o připomenutí Ivana Luťanského, a dneska vlastně už i V. Dlouhého. Přijde mi zajímavé, jak ten, kdo zde napsal obsah, tak se nápadně shoduje i s těmi, co ho napsali na CT teletexu a na na internetu - Seznam.cz. Ale hlavní pro mě byl příběh otce a dvou synů, tak jak ho napsal J. Hubač. je to taky ukázka toho, jak je politika a režim nedůležitý, a jak člověk stále potřebuje pro svůj život to či ono, a pokud to nemá, tak je nespokojený, hledá, bojuje... (05.09.2010)