Mé soukromé Idaho

Sympatické počiatočné zoznamovanie s postavami a vtipné momenty vyplývajúce z Mikovho náhleho spánku zo stresu ma hneď na úvod zaujali, no ako film pokračoval, vyvolával u mňa naozajstné pocity, ten vzťah som im naozaj verila. Moja obľúbená scéna bol ten prepad v ružových županoch, čo nemalo chybu. Vtipné scény teda striedajú tie vážne a dojemné, celý film je citlivo natočený, a jeho obsah vypĺňajú skvelé herecké výkony, hlavne však R. Phoenix, pri ktorom som sa nestačila diviť ako ma dokáže v jednej sekunde rozosmiať šľahnutím seba o zem a v ďalšej ma rozľútostí až na pokraj sĺz. Ešte taká drobnosť, že v tomto filme bolo zobrazenie sexu, ktorý ma neiritoval, nedostával do rozpakov, a k tomu pôsobil umelecky, musím povedať, že asi to vyznie divne, no pre mňa asi najestetickejšie zobrazenie sexu vo filme – ak to vyznelo divne, pozrite si, pochopíte. (23.07.2011)

Vykal. Jo, to je vysledok mimoriadne narocneho fyzikalno -chemickeho procesu zvaneho sranie. Zrovna cestou do prace som videl na ceste hovno. V rannom opare sa z neho este kurilo a ja som ostal v nemom ezoterickom uzase a zmrazeny krasou z tohoto magickeho okamziku. K nebu stupala ta neopisatelna aroma a nadherne odtiene hnedej len hrali na orosenom asfalte. Nieco Vam poviem. V hlave mi vyhraval Vangelis a potom aj Wolfgang Amadeus Mozart a ja som sa musel na chvilu pozastavit a vinou tohoto carokrasneho momentu som si kladol zakladne otazky ludskej metafyziky : Kto som? Odkial a kam idem?  ZaplatRadByti  vsak sused na mna pohotovo zareagoval : "Ty hnupe, co furt cumis do toho hovna"? No a tak som sa musel prebrat z mojich hlbokofilozofickych uvah a ist do prace, aby mi nebola zima /bolo minus 6/ . Vynimocne potlacim v sebe artoveho hnedopicha a na kecy miestnych ynteleguanov a prechytralych tlchub, ktore zase zistili, ktore casti toho vykalu su im sympatickejsie, pripadne menej smrdia - tak na ne seriem. 5 % (22.10.2014)

Hodně svérázně vystavěné a stylizované vyprávění o pubertálním hledání lásky a místa v životě, kam se vešlo lpění na vlastních kořenech i vzpoura proti nim, obětavé přátelství i cynická zrada, americké velkoměsto i italský venkov, pouliční realismus i debata oživlých kluků z plakátů, legendární Udo Kier interpretující svůj vlastní starší pokus o synthpopový hit stylem Modrý samet i král vágusů zhusta citující Falstaffa. Drzé, ujeté, křehké, autenticky lidské. (23.02.2018)

Do atmosféry Mého soukromého Idaha se mi nepodařilo proniknout. Byla tu spousta momentů, kdy jsem si říkal - tohle je na komedii moc smutné a na vážné drama moc vtipné (např. bizarní přehnaně čistotný starý gay), tak o co safra jde? Taky se našlo pár vyloženě podivných scén, kdy jsem byl zmaten dokonale (modelové z předních stránek časopisů propuknou v hovor nebo to, jak nejšpinavější feťáci sem tam hodí úryvek ze Shakespeara). V nějakém jiném filmu by mě to asi bavilo, ale v drsném realistickém příběhu o dvou gay prostitutech mi to přišlo tak nějak navíc. Nemůžu říct, že by mě téma nezaujalo, že by mě nebavilo film sledovat nebo že bych občas neuvažoval o nadprůměrném hodnocení.. Bohužel konec, který tak nějak vyšumí do prázdna, mě o výjimečných kvalitách zatím nepřesvědčil. (22.07.2011)

To si takhle jedu sérii filmů s Keanu Reevesem a přemýšlím, kde by mě ještě mohl nějak výrazně sejmout. Tady by to třeba šlo. Gus Van Sant podle mě připravil poctivej příběh dvou kluků, co se na ulici prodávají. Pro dva herce rozhodně vyslovenej filharmonickej koncert. Jenže River Phoenix je tady až nechutně slizkej. V tom nejlepším pak odpadne, za což může nemoc jeho filmové role zvaná narkolepsie. Prostě upadne zničehonic do kómatu a spí. Keanu na něj pak mluví. Skoro mi přijde, jako kdyby si v tyhle momenty se svým filmovým bráchou nejlíp pokecal. Všechno mu to vysvětlí, pak ho odklidí někam do křoví a druhej den si pro bráchu přijde, v lepším případě se nějak domů dostane sám. Brácha jak poleno, fakt. Gus Van Sant má drsný příběhy, ale musím říct, že málokdy mi to od něj sedne. Tady jsem to prostě nedal. (07.05.2014)