Maso a krev

Provokatér Paul Verhoeven zato zase jednou pořádně vzal a natočil krvavý film ze středověku. Všude přítomný mor, špína středověku a množství šarvátek. Prosadil si svého oblíbence a krajana Rutgera Hauera do jedné z hlavních rolích a natočil naturalistické drama, kterému by pomohlo, kdyby se z filmu nechtělo udělat krvavou řež. Děj mně přišel oproti cákancům krve o dost slabší. Hauer to jako sympatický žoldnéř uhrál, bylo to období, ve kterém sbíral svoje největší úspěchy, ale ostatní herecké obsazení už nepatřilo k tak známým. Také to bylo vystavěno tak, že se spíše dalo fandit záporákům, kteří byli podáni propracovanějším způsobem. Pak se do toho přidá milostný motiv mezi žoldnéřem a šlechtičnou a film pak začne připomínat krvavou pohádku, než nějaký reálný historický film. Spousta naturalistických scén, dobrá režie Paula Verhoevena, hudební doprovod Basila Poledourise a navrch kvalitní výkon Rutgera Hauera, to jsou hlavní přednosti filmu, který se svého času stal hojně vyhledávaným na vhs. 60% (14.06.2012)

Viděla jsem tenhle film jednou snad před 15 lety a dodnes si ho pamatuju se spoustou detailů. Na tehdejší dobu předvedl nebývalou brutalitu středověku, nenabízel kladné hrdiny ani romantické scény... ta syrovost a realistická krutost mě dostaly. Možná bych hodnotila plným počtem hvězdiček, ale přece jen si nechám rezervu a snad jednou dostanu příležitost ohodnotit tenhle film s "čerstvými" poznatky a zážitky. (28.11.2008)

Tak předně, děj filmu se má odehrávat v roce 1501.Těžko tedy hovořit o středověku jak zde řada komentujících dělá... (..já vím, byl tam hrad, princezna, kralevic, král a bojovníci s mečema - tak to krapet mate..:-). Film měl na začátku slušný potenciál a úvodní bitva vypadala docela solidně, ještě i panovníkovo povolení k jednodennímu plenění se plně krylo s tehdejšími zvyklostmi vítězného vojska. Jakmila však na scénu vstupuje Jennifer s alabastrovou pletí začíná se nám historický film solidně se rozjíždějící díky nedodržení panovníkova slova mělnit. Nic mu nepomáhá naturální zobrazování drsných a sexuálních scén (mrtvé novorozeně, znásilnění, románek pod oběšenci atd..). Předesílám že nejsem citlivka. Když koukám na film z těchto dob, nečekám žádné vymydlené herce. Naopak pokud nemají řádně mastné vlasy, ubírám hodnocení. To platí i o krvi a násilí vůbec. Psal jsem to už u Ironcladu (2011). Tohle byla drsná doba. A očekávám, že ji tvůrci tak podají. Kdo to má rád s dezertním příborem, ubrouskem a jemně pocukrované ať kouká na papundeklového Prvního rytíře (1995) nebo rovnou Angeliku.. Jenže tady mi připadalo, že to násilí jaksi dominovalo chabému ději. Uznávám, že na rok 1985 to asi muselo působit dost kontroverzně a MGM docela překvapili. Jenže jenom drsnost některých scén, nedržících navzájem moc pohromadě nestačí. Mně tedy ne. Od poloviny se film mění v jakousi podivnou, těžko uvěřitelnou báchorku, kdy unesená a znásilněná šlechtična se zamiluje do svého únosce (Stockholmský syndrom?), mor se šíří rychlostí nákazy v zombie filmech posledních let a závěrečné útěkové eskapády ať už Arnolfinihu juniora pomocí blesku s celou řadou silvestrovských pyrotechnických efektů či zázračný únik Rutgera mi nadzvedly obočí...Závěr se zachráněnou princeznou s kulisou hořícícho hradu a Rutgerem lezoucím z komína mi už spíše připomínal pohádku O létajícícm ševci.... Škoda. Mělo to ten feeling, bylo to správně, mastné, špinavé, surové, krvavé a páchnoucí... Bohužel to nemělo solidnější děj. Takže zbyla jen špinavá páchnoucí pachuť. Tři ukradené zlaté kalichy. * * * (15.11.2013)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)

Paulovi sa vskutku i pomerne dosť podarilo nielen azda čo najrealistickejším spôsobom spodobniť obdobie »raného novoveku,« ale zároveň ho taktiež obdariť aj potrebnými vlastnosťami s presahom už od čias klasického, temného stredoveku, sa s tým automaticky spájajúcim, t.j. od špiny a blata, cez surovosť a sex, až vari i po mor a dekadenciu, i keď si zase na druhej strane rovnako tiež nalejme čistého vína v tom pragmatickom význame, že samotná štruktúra rozprávania príbehu bola napokon predsa tak trocha viac akosi skostnatenou, no očividne i napriek tomu som si logicky postupne začal spájať všetky jednotlivé súvislosti úplne dohromady, a v podstate najmä vďaka čomu som sa pomaličky dostával i do centrálneho prúdu nasledujúcich, mimoriadne surových udalostí, ktoré som dokázal plne [d]oceniť, pretože skrátka veľmi dobre už dávnejšie viem, že sa na začiatok 16. storočia, čiže v tomto prípade do roku 1501, situovanom v Taliansku - jednoducho povedané: jednoznačne hodili; alebo hádam môžem v danej veci skonštatovať i to, že forma mala miernejšiu prevahu nad obsahom. • Príbeh bol vzápätí, vlastne i celkom [s]prostý: „Akési zoskupenie žoldnierskych vojakov na čele s ústredným protagonistom Martinom, sa pri obliehaní akéhosi hradu, síce na malú chvíľu ocitli na strane víťazov, a to zrejme iba kvôli tomu, aby boli čochvíľa zradenými samotným kapitánom Hawkwoodom na samotný popud feudálneho pána Arnolfiniho, o čom nemali ani najmenšieho tušenia, čiže tým pádom sú ďaleko vyhnaní z priameho dohľadu zainteresovaných postáv, ale ešte nepovedali posledné slovo.” ← ó áno, presne tak, nakoľko pociťovali akúsi krivdu na dušiach, tak naprosto vážne zvažovali vykonanie «krutej pomsty,» do čoho sa systematicky nabaľovali i ďalšie dejové linky; predovšetkým s akýmsi príchodom novej, m o d r e j k r v i v podobe Agnes, sa dramatická línia ešte oveľa viacej zdramatizovala, aby tým získala na celkovej realistickosti; a pritom si len sotva málokedy dávala i »servítku pred objektív,« čím sa zvyšoval celkový adrenalín zo strany zúčastnených charakterov, ktorý skončil práve tak, ako začal. • Historický titul v podobe Mäsa+krvi,  disponoval kvalitným obsadením, keďže podľa mňa bez holandského predstaviteľa v podaní Rutgera Hauera, by to asi nemalo až konkrétne zrovna takú výraznú dynamiku, podobne ako s nemenej vhodne obsadenou - J. J. Leighovou, ktorá pred kamerou poctivo absolvovala niekoľko odvážnych scén, na čo by si možno jej kolegyne hneď tak rýchlo netrúfli? • Tvorivý tandem Verhoeven & de Bont, znovu priniesol vytúžené a šťavnaté ovocie, na ktorom som si z väčšej časti, teda i obzvláštne kvalitne nadmieru pochutnal → odporúčam obdobne naladeným divákom... (25.05.2024)