Pevnost

Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. (01.01.2009)

Když už někoho kousne had čtyřikrát, to ho musí opravdu štvát... Prazvláštní film s atmosférou založenou zejména na černobílém podání, tmavý a bezútěšný. Ostře řezané rysy byly zřejmě hlavní podmínkou na castingu, proto prim hraje Josef Kemr a Cserhami, ovšem příšerně předabovaný. Potěšil Jan Schmid v epizodní roli a spousta lehce dokumentaristických záběrů. Nevím jestli se mi to úplně líbilo, ale nedokážu dát méně než 3*. (09.02.2017)

Marně jsem hledal film v šedesátých letech, pak jsem si všiml v televizi let osmdesátých, až jsem jej našel v devadesátkách. Asi bych spíše ocenil barevný dobrodružný film, forma černobílého podobenství mě při temných záběrech a tiché řeči spíše uspávala. Při poměrně zajímavém obsazení bych také ocenil našeho herce v hlavní roli. Snad jen soudružsky zdevastovaný Nový Hrad u Jimlína a ta nahá holka byly pro mě zajímavé. (28.01.2017)

Až v poslední scéně mi konečně docvaklo, že to celé bylo podobenství o dobru a zlu. Ještě mě teda napadlo, že by to mohlo být o komunismu (což je na Česko strašně originální téma, že jo) a že lidi v onom místě mají symbolizovat obyvatele Československa, pevnost jsou hranice, vojáci jsou vojáci, co hlídají, aby nikdo nepřekročil hranice a jimi střežená SPOILER (jestli to v tomhle žánru vůbec je možné) prázdná místnost má symbolizovat volnost a svobodu za hranicemi. KONEC SPOILERU. Každopádně kdybych se přiklonil k téhle interpretaci, některé věci mi tam nezapadají do sebe. Ale nakonec to podle mě bude kombinace obojího, už jenom kvůli tomu, že Vihanové debut v šedesátkách skončil v trezoru a do konce komunismu nic nenatočila. Pevnosti se nedá upřít perfektní kamera a skvělý soundtrack, jenže celý ten film je skoro bez děje a s tou jednou záhadou, co tady je nastolena, se vůbec nepracuje. Kvůli tomu mě ten film dost nudil a znova už bych se na něj nepodíval, byť se mu jisté kvality uznat musí. A filmových podobenství po roku 1993 je žalostně málo, takže každý pokus cením. 3* (24.04.2020)

Škoda, že se tak málo starali, aby divák ten film pochopil. Vždyť já jsem si až do konce kladl otázku, jsou to komančové, nejsou to komančové, co vlastně po něm chtějí, proč má podepsat a co to má podepsat...To by mělo patřit k nějakému takovému bontónu, že nejdřív divákovi vysvětlím, o co jde, a pak teprve si hraju na umění. Gyórgy je prototypem charismatického blba, intelektuálského seladona, avšak při bližším pohledu je zřejmé, že se jedná o obyčejnou vopici, jakéhosi lidoopa v lidských šatech, který mluví málo a tak se mu daří před celým světem tajit svou neobdařenost. Nechápu taky, proč je na obalu filmu Donutil, který tam hraje dohromady asi 20 sekund, Asi proto, aby se film udělal v očích nezkušeného diváka něčím lepším, než ve skutečnosti je, což platí nejen pro Donutila, ale i pro celek jako takový. (13.02.2011)